Spojte se s námi


Zajímavosti

Roztomilý vodní dráček, nebo tvor, který ve vás vyvolá odpor? Axolotl mexický je zvláštní druh mloka

Znáte axolotla? Děti ho zbožňují kvůli jeho vzhledu, dospělí už na něj koukají trochu nedůvěřivě. Nic to ale nemění na tom, že tento druh mloka je nejen zajímavý vzhledem, ale také historií.

Publikováno

dne

Znáte axolotla? Děti ho zbožňují kvůli jeho vzhledu, dospělí už na něj koukají trochu nedůvěřivě. Nic to ale nemění na tom, že tento druh mloka je nejen zajímavý vzhledem, ale také historií.

Jak získal svůj název? Váže se k aztéckému bohu Xolotlovi, který byl člověkem s psí hlavou. Považovali ho za boha dvojčat a tělesně postižených lidí. Po uprchutí do vyhnanství se změnil právě v axolotla.

Čím nejen odborníky tolik fascinuje, a jak těžké je chovat ho doma?

Slizká kůže, téměř žádný zrak a omezený pohyb

Axolotl mexický může dorůst až do délky 30 centimetrů. Jeho kůže je slizká, hlava široká s malýma očima a velkou tlamou, kterou dokáže svou kořist vysloveně vcucnout. Zrak ale nemají dobře vyvinutý, orientují se podle elektrického pole, které vyzařuje jeho kořist.

Ačkoliv většinu života žije ve vodě, díky dvěma nosním otvorům umožňujícím mu dýchat dokáže na vzduchu přežít dvě až tři hodiny.

K pohybu používá především ocas, protože jeho nohy jsou velmi slabé. Pohyb ale tolik nepotřebuje, většinou si ladně plave ve vodě. Dožít se může až 15 let, ale pokud o něm přemýšlíte jako o domácím mazlíčkovi, budete mu muset vytvořit takové podmínky, aby v nich přežil, což není jednoduché.

Potřebuje tvrdou, studenější vodu

Axolotl mexický v domácích podmínkách většinou nepřežije dlouho. Potřebuje akváritum o velikosti alespoň 50 litrů a vodu teplou pouze mezi 14 a 16 stupni Celsia. V teplejší vodě může dostat infekci a uhynout bez zjevné příčiny. Chladnější voda mu nevadí, dokáže omezit příjem potravy i na několik týdnů, protože se mu zpomalí metabolismus. 

Krmit ho je vhodné jednou až dvakrát týdně, má rád žížaly, slimáky, červy a podobné hmyzí pochoutky. Můžete mu klidně dát i malé rybky, pokud je seženete. Pro chovatele je dobré vědět, že mu můžete dát i kousky libového filé, ale naopak nesmí svalovinu teplokrevných zvířat. Potravu mu můžete podávat pinzetou přímo do tlamičky.

Zajímavosti

Celý život je v larválním stádiu, a jako larva se také rozmnožuje. 

Díky schopnosti regenerace mu doroste nožka nebo kus žáber, pokud o část přijde.

Je velmi citlivý na čistotu vody.

Můžete ho potkat nejen v šedočerné, ale také zelené, zlaté nebo perlové barvě díky křížení.

Zdroj: Prima receptář

Komentovat

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Filmy a seriály

Žebříčky Netflixu: České fanoušky zaujala nová série dokumentu Nejdrsnější věznice světa, kde se objevují plzeňské Bory

Jako již tradičně je tady rubrika Žebříčky Netflixu, ve které vám přinášíme souhrn toho, co lidé sledují na populární streamingové platformě Netflix. Jaké seriály momentálně vládnou České republice, ale také světu?

Publikováno

dne

Jako již tradičně je tady rubrika Žebříčky Netflixu, ve které vám přinášíme souhrn toho, co lidé sledují na populární streamingové platformě Netflix. Jaké seriály momentálně vládnou České republice, ale také světu?

Září nám pomalu končí a i dnes se podíváme na to, jaké seriály fanoušci populární streamingové platformy Netflix sledovali v uplynulém týdnu. Začneme u České republiky.

První příčka patří opět německému drama thrilleru Milé dítě (Dear Child). Na portálu CSFD má vynikající hodnocení 80 % a i recenze jsou poměrně pozitivní.

Na druhém místě je nová sedmá série dokumentu Nejdrsnější věznice světa (Inside the World’s Toughest Prisons. Důvod je prostý, jeden díl je o plzeňské věznici, což mnohé fanoušky nalákalo.

ONE PIECE se tentokrát propadl na třetí příčku a následuje nová 5. série Virgin River. Žebříček uzavírá španělské krimi drama Tělo v ohni (Burning Body).

„Policista zemře násilnou smrtí a shoří v autě. Podezření padá na další dva kriminalisty – jeho přítelkyni s milencem,“ popsal jej Netflix.

Jak je na tom zahraničí? S poměrně těsným náskokem je na první příčce opět ONE PIECE, který má 10 milionu zhlédnutí a 75,5 zhlédnutých hodin.

Mezi neanglicky mluvícími seriály je nejsledovanější stejně jako minulý týden Milé dítě, které má 15,4 milionu zhlédnutí, což je 74 milionů zhlédnutých hodin.

Zdroj: Netflix, CSFD

Pokračovat ve čtení

Lifestyle

Kvíz: Jak dobře znáš vlajky evropských států? Otestuj své znalosti

Takřka každý z vás, kdo rozklikl tento kvíz, žije v Evropě. A i proto se dnešní téma týká kontinentu, na kterém žije přes 700 milionů lidí. Dokážete vyjmenovat vlajky několika zemí, které jsou její nedílnou součástí?

Publikováno

dne

Takřka každý z vás, kdo rozklikl tento kvíz, žije v Evropě. A i proto se dnešní téma týká kontinentu, na kterém žije přes 700 milionů lidí. Dokážete vyjmenovat vlajky několika zemí, které jsou její nedílnou součástí?

Evropa, starý kontinent plný historie, kultury a bohatství. Jedná se o území, které nás fascinuje nejen svou krásou, ale také různorodostí. Jednou z věcí, které Evropu charakterizují, jsou její různé země a státy, každý s vlastní jedinečnou identitou a samozřejmě i vlastní vlajkou.

Kolik evropských vlajek vlastně znáte? Pojďme to zjistit. Připravili jsme pro vás kvíz, ve kterém se budete pokoušet uhodnout, ke které zemi nebo státu patří daná vlajka.

Kvíz si můžete zahrát na tomto odkazu. Těšit se můžete na šestnáct vlajek a pokud vám některá bude dělat potíže, můžete dočíst tento článek, ve kterém naleznete nápovědu.

Předpokládáme, že nebudete k tomuto kvízu potřebovat nápovědu, ale kdyby přece, malou vám poskytneme. Tyto řádky tedy čtěte pouze v případě, že potřebujete pomoci.

Vlajkou číslo 1 se může chlubit země, která je naším západním sousedem. Následuje země z jihu, která leží u Jaderského moře, přes který to nemá příliš daleko do Itálie.

Země číslo 3 je jejím sousedem a může se chlubit více než 3 000 ostrovy. Další stát leží spíše na severu a z východu sousedí s Ruskem. To následující země souseda nemá, jelikož je ostrovem.

Šestým v pořadí je jedna z největších zemí Evropy, která má na svém území taktéž nejvyšší horu starého kontinentu. V další zemi naopak příliš velké kopce nenajdete, nejvyšší bod totiž nepřesahuje ani 200 metrů.

V pořadí osmý stát je opět severnější a taktéž sousedí na své východní straně s Ruskem. Následující vlajka by vám potíže dělat neměla, v podstatě se jedná o naše největší přátele, se kterými jsme kdysi zemi sdíleli.

Desátou vlajku má stát, jenž se vyznačuje zejména tím, že je vždy neutrální. Země další na řadě neexistuje dlouho, byla ještě v tomto století spojena se Srbskem. Následuje jedna z těch chudších zemí v tomto kvízu, leží na balkánském poloostrově.

Kvíz se pomalu blíží ke konci a země s číslem 13 vás možná mohla mírně poplést. Nejedná se totiž o Polsko, které má barvy opačné, nýbrž o malou zemi, která se skrývá ve Francii.

Další zemi najdeme vedle Velké Británie, kousek od ní se nachází i další v pořadí, kde taktéž nenajdeme žádné velké kopce. Kvíz uzavírá severní země, která je známá i díky skupině ABBA.

Zdroj: Sporcle, Wikipedia

Pokračovat ve čtení

Zajímavosti

Největší letecké katastrofy: Záhadný zánik letu AF 1611. Pozůstalí čekají přes půl století na vysvětlení

Když někdo zmíní 11. září, drtivá většina lidí ho spojí s tragédií newyorských „dvojčat“ World Trade Center v roce 2001. Menší počet lidí uvede krvavý vojenský puč generála Pinocheta v Chile (1973), ale nejspíš jen Francouzi a pár zasvěcených zamíří do roku 1968.

Publikováno

dne

Když někdo zmíní 11. září, drtivá většina lidí ho spojí s tragédií newyorských „dvojčat“ World Trade Center v roce 2001. Menší počet lidí uvede krvavý vojenský puč generála Pinocheta v Chile (1973), ale nejspíš jen Francouzi a pár zasvěcených zamíří do roku 1968.

Na letišti Campo dell’Oro v Ajacciu (ostrov Korsika) se onoho středečního dopoledne chystal k letu Air France 1611 stroj Caravelle Sud Aviation SE-210 III. Toto nesmírně populární letadlo s atypickými trojúhelníkovými okénky bylo zbrusu nové. První let absolvovalo v témže roce a jeho nálet činil 1000 hodin.

Nebyla před ním nijak dlouhá cesta. Přibližně 230 km i s ohledem na vrtochy počasí mělo zdolat v čase kratším 40 minut a 89 cestujících, mezi nimiž bylo třináct dětí, nepředpokládalo žádné potíže. V kokpitu seděl třiatřicetiletý kapitán Emile Duvinage s navigátorem Juanem Rogerem, o cestující se staraly tři letušky v čele se stewardem Michelem Gérardem. Z Ajaccia odstartovalo letadlo devět minut po desáté hodině.

RYCHLÝ ZÁNIK
V 10:30 se Caravelle blížila k Azurovému pobřeží Côte d’Azur Airport a chybělo jí několik minut do přistání, když kapitán informoval řídící věž o blíže neupřesněných problémech. Oznámil stav nouze a žádal okamžité přistání mimo pořadí. O minutu později už hlásil požár na palubě a opakoval svůj požadavek. Nice mu umožnilo sestup do hladiny 2000 stop (610 metrů).

V 10:32 se z Caravelly ozvalo poslední hlášení: „Nemůžeme nic dělat, jestli to takhle půjde dál, zřítíme se!“ Pak se AF 1611 odmlčel a v podle záznamů v 10:34 dopadl na mořskou hladinu u Cap d’Antibes. Nikdo z 95 osob na palubě nepřežil.

Rozeběhlo se pátrání, ale od samotného počátku neprobíhalo standardním způsobem, takže vyvolávalo stále více otazníků. Zpočátku byla tato skutečnost připisována přítomnosti generála René Cognyho mezi cestujícími. Čtyřiašedesátiletý veterán II. světové války, vězeň v koncentračních táborech, účastník bojů v Indočíně a Alžírsku, byl velitelem armádního sboru a stal se známý svým právním sporem s nadřízeným generálem Henri Navarrem, proto byla jako jedna verze zvažována snaha o jeho odstranění. Ačkoliv první verdikt vyšetřovatelů byl vysloven poměrně záhy, proces se protahoval a s ním se hromadily otázky, zda celá katastrofa neproběhla docela jinak.

NEŠŤASTNÁ NÁHODA?
První poznatky zveřejněné pověřenou komisí hovořily o požáru v pravé zadní části Caravelly. Na přesném důvodu jeho vzniku se odborníci neshodli. Příčinou mohl být vadný ohřívač vody, stejně tak nepozorný cestující na toaletě, jenž odhodil hořící nedopalek cigarety do papírového sáčku v odpadkovém koši.

Nakonec francouzské ministerstvo dopravy po více než čtyřech letech v prosinci 1972 konstatovalo, že letadlo skutečně havarovalo v důsledku požáru na zádi, v jehož důsledku pilot ztratil vládu nad řízením, a kategoricky vyloučilo jakýkoli jiný scénář. Jako důkaz uvedlo, že tomu napovídá stav vylovených trosek z mořského dna a srovnání s dřívější podobnou nehodou. Celý případ byl pak procesně uzavřen v roce 1973.

Ale už tady se začaly ozývat první nedůvěřivé hlasy. Hledání trosek totiž probíhalo za účasti zpravodajských služeb a francouzské armády, navíc veškeré fragmenty Caravelly byly okamžitě zabaveny vojenskými úřady. To jenom podpořilo teorii, že zánik letadla má na svědomí armáda, když ho zasáhla střelou ze země. Navíc unikla zpráva, že na palubě zničeného stroje byly zaregistrovány nepoužité hasicí přístroje. Kdyby pouze hořela kuchyňka nebo toaleta, asi by se posádka pokusila požár eliminovat. Takhle opravdu spíš leccos naznačovalo, že smrtelná rána přišla zvenčí.

ZAPÍRÁNÍ!
Armádní složky kategoricky popřely, že by v době letu probíhala ve zmíněné oblasti jakákoli aktivita. Na ostrově Levante sice Francouzi měli raketovou základnu, ale v den letu neměla podle velení v plánu žádnou aktivitu. Proč tedy ani na vyžádání nebyly k dispozici žádné dokumenty, jako by nikdy neexistovaly?

Pozůstalí obětí letu se nikdy nesmířili s tvrzením, v jehož závěrech byly značné trhliny. Nikdy se nevzdali své snahy dopídit se pravdy. Po dlouhých tahanicích založili bratři Jacques, Mathieu a Louis Paoliovi, jejichž rodiče zahynuli v letadle, Sdružení rodin obětí (Association des familles des victimes de la Caravelle Ajaccio-Nice). Najali si právní poradce a pustili se do pátrání.

Byl to běh na dlouhou trať, neboť až v závěru první desetiletky 21. století byla jejich snaha korunována. Na základě dostupných vojenských záznamů – větší část byla stále ještě utajována – se podařilo zjistit, že armáda neuvedla pravdivý údaj. Ve dnech 9. – 13. září 1968 v oblasti probíhalo cvičení a dokumenty uváděly „záznamy o střelbě.“ O zmizení dokumentárních fotografií už byla řeč, leccos naznačuje i fakt, že loď francouzského námořnictva operující u Le Suffren měla v palubním deníku záznam z 11. září 1968 vytržený. Stejně tak „záhadně“ data z letového zapisovače byla v případě letu AF 1611 nečitelná, ačkoliv všechny předchozí se podařilo z černých skříněk bez potíží rekonstruovat.

SVĚDCI
Po čtyřiceti letech se navíc objevila závažná svědectví. Například Alain Frasquet, bývalý zvukový inženýr stanice ORTF uvedl, že v osudný den pořizoval jeho štáb v Centre d’essais de lancement de missiles Méditerranée (CELM – Centrum středomořských střel) v Mont-Agnel dokument. Dva technici zaznamenávali činnost v hlavním sále, když zavládl zmatek a spontánní výkřiky: „En merde, ztratili jsme ji!“ Vzápětí byl štáb ORTF vyzván, aby místnost opustil a veškerý pořízený materiál mu byl zabaven.

Dalším svědkem byl třiasedmdesátiletý rybář Etienne Bonnet: „Pozoroval jsem dalekohledem sviňuchy, ty velké ryby. Pak jsem si všiml Caravelle, jak pomalu klesá k Nice. Viděl jsem ji opravdu výborně. Najednou do stroje na úrovni levého motoru něco zvenčí narazilo, taková modrá čára. Vypukl požár a letadlo se mírně naklonilo na pravou stranu, pak všechno explodovalo. Ohnivá koule splynula s nebem. Pak už jen padaly trosky do moře.“

Závažné svědectví podal i Bernard Famchon: „Na přelomu února a března 1970 jsem sloužil u 40. dělostřeleckého pluku v Châlons-en-Champagne. Jednou večer, když jsme popíjeli, se jeden kolega zničehonic rozplakal a začal se zpovídat. Sloužil u baterie protiletadlových raket a přiznal, že jejich střela země-vzduch poslala do moře let AF 1611.“ Zaměstnanec Ministerstva letectví v Pařížil měl další poznatek. Pan Jean Machon viděl na vlastní oči dálnopis, v němž bylo potvrzeno sestřelení Caravelle armádní střelou: „Probíhalo cvičení a zkušební raketa země-vzduch bez bojové hlavice z nějakého důvodu zasáhla civilní letadlo.“

Korunním svědkem se však stal Michel Laty, někdejší armádní písař. „Místo naprogramovaného cíle jsme skutečně zničili pravidelný komerční let,“ připustil v květnu 2011 s tím, že o raketě odpálené z CELM pořídil na námořní prefektuře v Toulonu záznam podléhající utajení.

Všichni zmínění na celkem logickou otázku, proč tak dlouho mlčeli, odpovídali shodně. Báli se, jaké by jejich přiznání mělo následky, zmínili dokonce obavy o život. Potvrzuje to i důvěrný dokument, na nějž bratři Paoliové narazili. Nejmenovaný člen vyšetřující komise připouští, že na něj byl vyvíjen jistý nátlak a zmiňuje dokonce obavy o svou bezpečnost. „Všechno naznačuje, že jisté kruhy hodlaly skrýt skutečnou příčinu tragédie. Potvrzují to i další svědectví, která jsme v posledních týdnech obdrželi. Pocházejí z celé Francie, od lidí, kteří se sotva mohou navzájem znát. Nám nejde o peníze, pouze o zadostiučinění,“ vysvětlil Louis Paoli.

BEZ KONCE?
Podle informací Paula Sollacara, právníka zastupující pozůstalé po obětí, prokuratura v Nice v čele s Ericem de Montgolfierem povolila na základě těchto svědectví opětovné vyšetření důkazů a jejich upřesnění. Jenže další měsíce plynuly a nic se nedělo. Proto se u opět bedlivě sledovaného případu začaly objevovat až cynické názory, že „někdo“ má zájem na protahování a oddalování případu, dokud svědci nesejdou ze světa přirozenou cestou.

Ostatně jeden důkaz to svým způsobem dokládá. Onen klíčový svědek Michel Laty půl roku po své výpovědi v noci na sobotu 11. prosince 2011 zemřel. Měl trpět dlouhodobou nemocí a dalo se předpokládat, že jí podlehne, ale přesto mu nebylo umožněno oficiálně vypovídat.

Paul Sollacaro a Stéphane Nesa, právníci Sdružení, neustále požadují poskytnutí důkazů, co se vlastně u Azurového pobřeží stalo. „Chceme dosáhnout rozhodnutí, aby ministerstvo spravedlnosti umožnilo vylovení dalších trosek ze dna a mohli jsme tak zjistit příčinu neštěstí. Zda to byl požár nebo sestřelení. Naši klienti jenom chtějí znát příčinu, nejde jim o žádné odškodnění, ale stát odmítá jakoukoli komunikaci. To rodiny dlouhodobě deptá,“ uvedl Nesa a poté zveřejnil i dopis, který Sdružení poslalo jménem Mathieua Paolilo 24. července 2012 prezidentu Francie Françoisu Hollandovi.

Poslední zprávy krátce po 50. výročí tragédie naznačují, že justice doporučila u spisů zrušení klasifikace „přísně tajné“ a provést přezkum celého vyšetřování. Prezident Emmanuel Macron tento požadavek podpořil a osobně rodinu Paoliovu o svém rozhodnutí informoval. Jenže před několika dny jsme si připomněli 55. výročí katastrofy a na oficiální zveřejnění verdiktu se stále čeká, ačkoliv všem už je téměř bez pochybností jasné, jak k ní došlo.

Zdroje: wikipedia, Le Figaro, The Guardian

Pokračovat ve čtení

Oblíbené