Strach o plážové lehátko budí některé turisty i ze spaní. Psychologové mají pro šílenství turistů vysvětlení

Každý, kdo někdy bydlel v hotelu s bazénem nebo vlastní pláží, to dobře zná. Úporná snaha o získání co nejlepšího lehátka vede některé turisty k chování, nad kterým zůstává rozum stát. Jedná se o fenomén, který zajímá už i úřady nejedné země a také psychology. Ti se pro něj snaží najít vysvětlení.

Lehátko jako symbol povedené dovolené

Zní to směšně, ale pravda je taková, že překvapivě velké množství turistů přemýšlí už v letadle o tom, zda a jak se jim podaří ukořistit dobré lehátko u bazénu nebo na pláži. Ráno potom vstávají třeba v pět hodin, ne kvůli krásným východům slunce, ale proto, aby si přehodili ručník přes lehátko a tím si „označkovali své území“.

Scény z některých hotelů se stávají doslova virálními. Existují i letoviska nebo celé regiony, které se proti tomu snaží bojovat a jasně upozorňují na to, že nic jako „zabírání lehátek“ u nich nemá místo. Přesto se jedná o věc, která nikam nemizí, a naopak se stává stále častější.

Krysí závody

Na tento zdánlivě absurdní fenomén si posvítili už i psychologové. Snažili se odpovědět na otázku, co vede lidi k tomu, aby se místo rekreace a relaxace stresovali tím, v jaké řadě budou mít lehátko? A jestliže přes rok vstávají do práce v šest hodin, proč na dovolené ještě dříve, namísto toho, aby si přispali. Podle odborníků se může jednat o kombinaci několika důvodů.

Prvním z nich je fenomén FOMO, tedy zkratku „Fear of Missing Out“. Jedná se o stav, kdy se člověk bojí toho, že přijde o něco zásadního. Dovolenkář získává pocit, že když nebude mít to nejlepší lehátko, jeho dovolená prostě nebude dostatečně dobrá a kvalitní.

Spolu s tím potom psychologové zmiňují dvě motivace, které si lidský mozek nese už z dob, kdy naši předci ještě spali na stromech. Prostě a jednoduše, zajištění vlastního teritoria na větvi stromu v africké savaně dávalo lepší šanci na ochranu před predátory a komfortnější spánek. Stejně tak šlo o demonstraci sociálního postavení v tlupě. Kdo měl lepší větev, byl výše postaveným.

Vysvětlení bychom tedy měli. Otázka je, jestli je opravdu nutné, aby se lidé ve 21. století chovali stejně jako pralidé v savaně. Náš mozek se totiž naštěstí vyvinul tak, že bychom měli být schopni své pudy ovládat. Ne všichni ale tuto schopnost zjevně dokážou využít…

Zdroje: The Sun, Novinky, Redakce