Potopení trajektu Heweliusz: Největší námořní katastrofa v dějinách Polska, která má již svoji filmovou podobu

Trajekt MS Jan Heweliusz se potopil 14. ledna 1993 mezi přibližně 04:10 a 05:12 (UTC+1) při křížení Baltského moře na cestě ze Svinoústí v Polsku do Ystadu ve Švédsku. Z 64 cestujících a členů posádky při katastrofě zahynulo 55, což z ní činí největší mírovou námořní katastrofu v polské historii...

MF Jan Heweliusz se potopil na cestě ze Svinoústí (tj. Świnoujście v Západním Pomořansku) do Ystadu (Švédsko) během silné bouře o síle 12 stupňů Beaufortovy stupnice. Loď se začala naklánět přibližně ve 4:10. Do 4:36 se náklon zvýšil na 35° a z paluby padal i náklad. Trajekt se převrátil v 5:12. Loď Heweliusz je prvním polským námořním trajektem ztraceným při katastrofě a jediným plavidlem v historii Polské námořní loděnice (PMH), u kterého zahynuli všichni cestující. Devět členů posádky bylo zachráněno.

Před katastrofou

10. ledna 1993, když kotvil v Ystadu, utrpěl MF Jan Heweliusz poškození zadních dveří. Porucha nebyla nahlášena námořním úřadům a majitel trajektu, společnost Euroafrica, se rozhodl provádět opravy po částech během zastávek v přístavu ve Svinoústí, bez generálních oprav v loděnici. Oprava zadních dveří nebyla dokončena před poslední plavbou, takže trajekt nesplňoval požadavky na těsnost proti povětrnostním vlivům.

Katastrofa

Dne 13. ledna 1993 vyplula loď MF Jan Heweliusz ze Svinoústí na další plavbu ve 23:35. Loď vyplula s dvouhodinovým zpožděním. O pět minut dříve vyplul z přístavu trajekt MF „Silesia“ polské Baltské lodní společnosti. Ihned po proplutí bójí v plavební dráze při příjezdu do Svinoústí jej předjela loď MF Jan Heweliusz, která plnou rychlostí mířila do Ystadu, aby zpoždění kompenzovala.

V noci katastrofy zuřila na moři velmi silná bouře. Navzdory tomu všechny trajekty v noci kvůli velmi silnému provozu vypluly na moře – na nábřeží již čekaly další kamiony na plavbu do Švédska. Posádka aktivovala systém kompenzace náklonu, který měl vyrovnat zatížení nákladem, a to kvůli silnému větru. Ten měl být však deaktivován před vyplutím, protože toto zařízení nedokázalo předem reagovat na náhlé změny v náklonu lodi. V důsledku chvilkového snížení tlaku větru loď změnila kurz, což způsobilo, že vítr – místo aby působil na zatíženou stranu – působil na opačnou stranu a dvě dříve vyvažovací síly se sečetly.

Kolem 4:00 ráno udeřil do boku lodi silný hurikán a trajekt se začal naklánět. Poté, co se přetrhala záchranná lana a kamiony se začaly pohybovat po palubách a vysypávaly náklad, se loď již nemohla udržet na hladině. Ve 4:30 kapitán Ułasiewicz nařídil evakuaci lodi. Mnoho cestujících mělo na sobě pouze pyžama, když se pokoušeli o evakuaci, a několik jich bylo vymrštěno přes palubu poryvy větru.

Kolem 4:40 loď vyslala nouzový signál. V 05:12 se loď převrátila asi 24 km od pobřeží mysu Arkona na německém ostrově Rujána. Přeživší uvedli, že se loď převrátila tak rychle, že bylo obtížné včas spustit všechny záchranné čluny. Po převrácení se trup lodi několik dní v Baltském moři plavil dnem vzhůru (vzduch uvnitř trupu ji držel na hladině). Pomocné složky se k trajektu nemohly dostat.

Záchranné operace

Záchranné vrtulníky byly nasazeny z Parowa poblíž Stralsundu a z Dánska. Do záchranných operací byl nasazen i trajekt MS Jan Śniadecki, který později nahradil Jana Heweliusze na trati Świnoujście-Ystad. Kvůli nedorozumění ohledně polohy trajektu vrtulníky dorazily až asi hodinu a půl po potopení.

Hlavní příčinou katastrofy bylo rozhodnutí snížit rychlost lodi v silných vlnách a větru, což mělo za následek ztrátu řízení. Špatné řízení se pokoušelo zlepšit ovládáním příďového propeleru (lodního šroubu), který se poháněn elektromotorem neustále vypínal kvůli přehřátí. K nekontrolovanému obratu (jak se tomu říká v námořní terminologii) došlo během chvilkového poklesu síly větru, který se shodoval s odpojením příďového propeleru. Příčinou nedostatečné řízení lodi byla její nízká rychlost, která bránila správnému fungování hlavního záďového kormidla. Kapitáni proplouvajících lodí neúspěšně volali na Heweliusze a poukazovali na potřebu zvýšit rychlost v těchto podmínkách.

Nedostatky

Katastrofu částečně způsobila předchozí oprava horní paluby (zvýšení těžiště lodi) a selhání zadních dveří, které umožňovaly vniknutí vody do lodi. S tak vysokými boky a v bouřlivém větru se loď po nekontrolovaném otočení chovala jako plachetnice a zaplavila balastní nádrž. To je  nádrž na kapalinu, nejčastěji vodu, která tvoří mrtvou – neužitečnou hmotnost přepravovaného objemu a hmotnosti) – potvrdila předešlé chyby.

Evakuace

Ačkoli se většině cestujících podařilo loď opustit, velká část z nich později zemřela na podchlazení, které zhoršoval silný vítr a vysoké vlny, které převracely záchranné čluny. Teplota vody byla 2 stupně Celsia). Navíc většina cestujících měla na sobě pouze pyžama. Členové posádky měli speciální izolované obleky a vybavení pro přežití na moři, ale ne všem se je podařilo vyprostit z kajut. Vrak spočinul v hloubce 27 metrů, 10 metrů pod minimální vodoryskou.

Oběti a ztráty

Při katastrofě zemřelo padesát šest lidí – 20 námořníků a 36 cestujících, včetně dvou dětí. Dodnes se nepodařilo najít těla, či pozůstatky asi osob. Většina z cestujících na palubě byli řidiči kamionů z Polska, Švédska, Maďarska, Jugoslávie, Rakouska, České republiky a Norska. Na palubě byly také dvě zaměstnankyně společnosti Euroafrica, provozovatele trajektu, které mířily na pracovní cestu do Švédska.

Trajekt převážel 28 kamionů naložených předměty, jako byl papír, nábytek, keře, krevní plazma, cibule, prázdné skleněné lahve, nádobí, ocel, hliník, sklo, palety, konzervované zboží, oblečení a slunečnicová semínka. Vozidla patřila společnostem jako Pekaes Warszawa, Scanspol (Polsko), Scansped (Švédsko), Danzas (Rakousko), Schenker (Rakousko), ASG Logistic (Norsko) a další. Loď také přepravovala 10 železničních vagónů (tři z Rumunska, dva z Maďarska, dva z bývalého Československa, dva z Rakouska a jeden ze Švédska). Rovněž šlo o nábytek, kempingové vybavení a ocelové plechy ve svitcích.

Předchozí nehody trajektu

Smutné na tom je, že tento trajekt již před touto tragédií čelil několika kolizím. Naklonění na otevřeném moři, dvakrát převrácení v přístavu, srážka s rybářskými loděmi a selhání motoru. V září 1986 vypukl na palubě také požár. Trajekt plul ze Svinoústí do Ystadu s 33 námořníky, šesti cestujícími, 26 železničními vagóny a šesti nákladními automobily. Během plavby došlo ke zkratu v chladírenském návěsu zaparkovaném na horní palubě pro vozidla. Trajekt měl dvě paluby – horní palubu pro vozidla a spodní železniční palubu.

Oheň se i rozšířil na nástavbu. Majitel lodi, Polish Ocean Lines, provedl opravy v loděnici v Hamburku a na spálenou palubu nalil 60 tun betonu. Později bylo zjištěno, že nelegální lití betonu loď přetížilo a zhoršilo její problémy se stabilitou, které přetrvávaly kvůli špatně postavené nástavbě a vadnému balastnímu systému.

Polští filmaři tuto tragédii z roku 1993 zrežírovali a zakrátko by měl být snímek uveden na Netflixu.

Zdroje: 

BOGALECKA, M. Heweliusz Tragedy.

SWIEDNICKA, A. The biggest Polish sea disaster in the history.