Královna Anna Rakouská: Byl její život takový, jak ho líčí romány o Třech mušketýrech?

Anna Rakouská byla od roku 1615 francouzskou královnou a mezi lety 1643 až 1651 francouzskou regentkou. Jak moc se slučoval její skutečný život s románovou fikcí?

Původ a dětství

Anna Rakouská se narodila jako nejstarší dcera z manželství španělského krále Filipa III. ze španělské větve Habsburků s Markétou Habsburskou. Byla vychovávána na strohém španělském královském dvoře, v důsledku čehož byla hluboce věřící katoličkou se zaníceným a upřímným náboženským zápalem. 

Svatba Ludvíka XIII. s Doňou Annou se konala 25. listopadu 1615 na svátek svaté Kateřiny. Ženichovi i nevěstě bylo jen 14 let a Marie Medicejská (Ludvíkova matka) bezohledně trvala na okamžitém naplnění manželství. Další manželské styky pokračovaly až po 3 letech. V průběhu dalších let Anna opakovaně otěhotněla, vždy však potratila. Ludvík XIII. se svěřil benátskému vyslanci, že měla čtyři potraty. Ohledně Anniny plodnosti se král vyjádřil, že její břicho je učiněný hřbitov.

Manželské vztahy

Oba manželé byli povahově naprosto odlišní. V Ludvíkově vztahu k ženám se odrazilo jeho vnímání matky Marie Medicejské, která se k němu chovala velmi chladně a podceňovala ho. Mateřskou lásku, kterou očekával a potřeboval, věnovala v mnohanásobné míře mladšímu synovi Gastonovi. Jeho vztah k ženám byl po celý život problematický, na rozdíl od jeho otce Jindřicha IV. Těch několik málo žen, které ho zaujaly, obdivoval pouze platonicky.

Anna byla velmi krásná a citlivá žena s romantickou duší a toužila po obdivu, kterého se jí však od krále nedostávalo. Byla však také lehkomyslná a důvěřovala intrikánům, kteří se hřáli v její přízni a zneužívali ji.

Královská rodina

Ludvík XIII. Anně Rakouské nedůvěřoval. Měl k tomu několik důvodů. Měla sklony k flirtování a muži podléhali jejímu kouzlu. Její dvorní dáma paní z Motteville napsala ve svých pamětech, že její úsměv dobyl tisíce srdcí. Dobová šeptanda mluvila o její náklonnosti k francouzskému baronovi Montmorencymu a anglickému vévodovi Buckinghamovi. V roce 1637 byla zachycena Annina korespondence s bratrem Filipem, což se v době války Francie se Španělskem rovnalo zradě. Byla vykázána na zámek Chantilly a dále byla považována za politicky nespolehlivou.

Anniny vztahy s kardinálem de Richelieu, vlivnou osobou tehdejší francouzské politiky, nebyly takové, jak je popisuje Alexandre Dumas ve svých Třech mušketýrech. Kardinál Richelieu obdivoval krásné ženy a pokoušel se dosáhnout i královniny přízně. Vévodkyně z Chevreuse, dvorní dáma Anny Rakouské, opakovaně na jeho účet žertovala a Anna se tomu také posmívala. Vévodkyně z Chevreuse získala dalšího mocného nepřítele a královnu přestal kardinál po čase respektovat. Situace se vyostřila, když si kardinál uvědomil, jakým se Anna, figurující v řadě intrik, stává nebezpečím pro krále.

Vytoužené početí

Anna prožila 22 let v bezdětném manželství. Účastnila se procesí a dovolávala se pomoci svatých, zvláště sv. Leonarda. Neustále byla pod hrozbou zrušení manželství, neboť neplodnost katolická církev považovala za důvod pro zapuzení manželky. Anna, která se blížila k období, kdy plodnost žen této doby končila, opět shledala, že je těhotná. Tentokrát se však cítila velmi dobře a bylo zřejmé, že dítě bez problémů donosí.

Mluvilo se o zázraku a také se spekulovalo o otcovství dítěte. Diskuse zarazil Ludvík XIII. prohlášením „že těžko se dá mluvit o zázraku, když manžel, který spí se svou ženou, jí udělá dítě.“ O početí dítěte se vypráví příběh, kdy se Ludvík uchýlil ke své manželce (stále ve “vyhnanství” v Chantilly) proto, že jej na cestě do paláce zastihla bouře a vzhledem k tomu, že s přenocováním nepočítal, neměl s sebou svou postel…

Královna matka

4. září 1638 začala královna rodit na zámku Saint-Germain, kde se také narodil Ludvík XIII. Dne 5. září 1638 v 11.20 hod. porodila zdravého syna, který dostal jméno Ludvík a nazván byl „Dieudoné“, neboli bohem seslaný. Anna na znamení díků dala postavit v klášteře Val-de-Grâce, který byl stánkem španělské komunity, památeční kapli.

Narození dítěte, zvláště syna, změnilo Annino postavení. Nejenom, že hrozba zapuzení byla zažehnána, ale v případě úmrtí krále se královna matka obvykle stávala regentkou vládnoucí za svého syna do jeho dospělosti. Anna se narozením syna změnila. Jakoby se teprve nyní stala skutečně francouzskou královnou a přestala být španělskou infantkou. Brzy na to otěhotněla opět a 22. září 1640 se jí narodil další chlapec, který dostal jméno Filip, kterému říkali malý Monsieur. Po smrti králova bratra Gastona na něj přešly tituly náležící mladšímu dauphinovu bratru a stal se vévodou Orleánským.

Anna byla na svou dobu výjimečná a vřelá matka. S dětmi trávila mnoho času a ovlivňovala jejich výchovu. S jejími výsledky však Ludvík XIII. nebyl vždy spokojen a velmi často vyhrožoval královně, že jí děti odebere a svěří loajálním vychovatelům. Annin život tak pokračoval pod další hrozbou. Získala však spojence, kterého nepředvídala. Stal se jím kardinál Richelieu, který zaznamenal změnu v královnině chování a uvítal ji, jako každou skutečnost, která posilovala francouzskou korunu. Vždy, když král zvažoval odebrání dětí Anně, naléhal na něj, ať toho nečiní.

I on věděl, že nejenom královy dny, ale i jeho jsou v důsledku nemoci sečteny a vychoval proto vhodného nástupce, kterým byl Jules Mazarin. Tohoto hezkého muže představil královně Anně a neodpustil si s úsměvem poznamenat, že se jí bude líbit, neboť se podobá Buckinghamovi.

Smrt Ludvíka XIII.

Ludvík XIII. věděl, že umírá. Nedůvěřoval však charakteru ani schopnostem Anny Rakouské. Chtěl ji vyloučit z rozhodujícího podílu na moci a zásadně omezit její budoucí regentství. To však znamenalo zásah do tradice. Mazarin mu radil opatrnost. V závěti sice královnu matku ustanovil regentkou, ale zároveň zřídil radu, jejímiž rozhodnutími bude regentka vázána. Tato rada pak byla zrušena. 

14. května 1643 zemřel Ludvík XIII. v zámku Saint-Germain na tuberkulózu. Po jeho smrti se celá královská domácnost přestěhovala do Louvru.

Anna Rakouská jako vdova

I přes rozsáhlé povinnosti regentky se stále důsledně věnovala výchově svých synů a trávila s nimi hodně času. Ke každému z nich však měla odlišný vztah. Ludvíka vychovávala jako budoucího krále. Chovala se k němu s úctou, ale neváhala ho potrestat. K Filipovi však byla odtažitá. Nejspíš z obavy, aby se v budoucnu neopakoval příběh revoltujícího Gastona Orleánského (jejich strýce). Mlčky přihlížela k tomu, jak hezkého Filipa strojí do holčičích šatiček a vychovávají ho spíše jako dívku.

Až příliš pozdě, když dospělý Ludvík vážně onemocněl, si uvědomila, že Filip nebyl vychováván pro postavení krále a jeho nastoupení na trůn by mohlo vážně ohrozit monarchii. 

V roce 1648 vypuklo v Paříži povstání Frondy. Parlament se bouřil, protože nebyly splněny sliby, které jim královna dala. Vysoká šlechta revoltovala, neboť byla potlačována její neomezená moc. Všichni se shodovali v tom, že původcem je první královnin ministr – kardinál Mazarin. Mazarin se rozhodl v roce 1651 odejít do exilu a doufal, že se tím situace uklidní. Této situace se snažil využít vévoda z Condé, který přešel na stranu Frondy. Plánoval obejít Parlament, svolat Generální stavy, pozdržet blížící se královu zletilost a vyhlásit nové období regentství, kdy by se stal regentem na místo Anny Rakouské on.

Anna Rakouská hrála o čas. Vyjednávala se znesvářenými stranami a snažila se velmože poštvat proti sobě. 5. září 1651 předstoupil třináctiletý Ludvík XIV. před Parlament, který jej prohlásil zletilým. Jednou z podmínek Parlamentu bylo regentčino potvrzení Mazarinova exilu, což se stalo. Anna Rakouská se vzdala regentství a formálně složila vládu do rukou krále. Po dalších devět let se však ve způsobu vlády nic nezměnilo. V roce 1652 již byla Fronda zažehnána. Condé odešel do Španělska a Ludvík XIV. v budoucnu již nikdy Pařížanům nevěřil. V roce 1653 se vrátil Mazarin z vyhnanství.

Vztah s kardinálem Mazarinem

To, jaký byl skutečný vztah mezi Annou Rakouskou a kardinálem Mazarinem, dodnes zkoumají historikové. Anně byl Mazarin představen ještě za života kardinála Richelieua, který znal královninu slabost pro hezké muže. Annu Rakouskou Mazarin zaujal. Byl velmi pozorný. Se vzdělaným mladým mužem mohla mluvit ve své rodné kastilštině, což jí velmi těšilo.

Přijímala od něj dárky z Říma, rukavičky, voňavky, vějíře a další drobné maličkosti. Annina mlsnost byla pověstná, objednával pro ni proto z Itálie nejvybranější šunky, sýry a pomeranče až z Portugalska. Neváhal, když vyhrál v kartách, svou výhru darovat královně. Všemi těmito pozornostmi si získal Anninu přízeň.

Spekulace historiků

Nejenom tehdejší vysoká společnost, ale i současní historikové spekulují o možném Mazarinově otcovství obou Anniných dětí. Z dochovaných dokumentů však nelze podobnou domněnku prokázat. Jules Mazarin byl ve své korespondenci i v deníku velmi opatrný, pokud se jedná o nástin jeho soukromých vztahů s Annou Rakouskou. Dochovalo se však 11 Anniných dopisů Mazarinovi, svědčících o něze, oddanosti a vřelém vztahu.

Není jisté, zdali poměr mezi Annou Rakouskou a Mazarinem byl završen manželstvím. Spekuluje se však o něm stejně tak, jako o manželství Ludvíka XIV. se svou milenkou Madame de Maintenon, o kterém též nezůstaly žádné důkazy. Anna Rakouská byla zbožná žena a lze téměř vyloučit, že by žila v hříchu. Pokud se jejich vztahy staly intimními, historikové se přiklání k teorii tajného sňatku. Taková manželství nebyla nic výjimečného. Byla platně uzavřena, umožňovala soužití, avšak z právního hlediska neexistovala. Kardinál zemřel po delší nemoci 9. března 1661. 

Závěr života

Po smrti Mazarina se oslabil Annin politický hlas. Šlechta podporovala mladého krále v získávání samostatnosti na matce. Anna Rakouská vždy podporovala sňatek svého syna se španělskou infantkou Marií Terezou, která byla její neteří. Sňatek sjednal ministr Mazarin v rámci Pyrenejské smlouvy. Marie Tereza se stala pro ni dcerou, kterou nikdy neměla. Společně se věnovaly náboženským obřadům, mluvily španělsky a pily čokoládu.

Královo hledání uspokojení mimo manželské lože zbožnou Annu ale velmi pobuřovalo. Vyhrožovala odchodem do Val-de-Grâce, Ludvík se však nedal přesvědčit. Anna nakonec ustoupila. Těžce však snášela odcizení s Ludvíkem a také Filipovu zjevnou homosexualitu.

V roce 1664 se královnino zdraví začalo zhoršovat. Trápily ji bolesti, křeče nohou a horečka. Také se u ní projevily první symptomy rakoviny prsu. Léčba obklady z hašeného vápna, aby bylo možné odstranit zasaženou tkáň, byla nesmírně bolestivá. Před svou smrtí zažila královna ještě jednu špatnou zprávu. Dne 17. září 1665 zemřel její mladší bratr, španělský král Filip IV.

Anna Rakouská zemřela 20. ledna 1666 v 64 letech. Pohřeb se konal 12. února 1666 v bazilice Saint-Denis, kam již 28. ledna 1666 přivezli královnino nabalzamované tělo. Srdce ve stříbrné schránce bylo uloženo ve Val-de-Grâce, vnitřnosti v pařížském klášteře karmelitek. Od 29. ledna 1666 se konaly desítky bohoslužeb a mezi chudinu bylo každý den rozhozeno 150 livrů. Syn Ludvík prohlásil, že královna Anna byla jedním z největších králů Francie, čímž jí vzdal hlubokou úctu.

Zdroje: 

LAVARENDE, J. Anne of Austria. 

FRASER, L. Ludvík XIV. a jeho osudové ženy.

LEVI, A. Život Krále Slunce.