Kladrubské hry aneb Česká cesta k Paralympiádě

Místo Dr. Ludwiga Guttmanna, německo-britského neurologa a neurochirurga, v historii založení paralympijských her je všeobecně uznáváno. Stručně řečeno, Guttmannovi se připisuje snaha zlepšit neutěšené vyhlídky pacientů s poválečným poraněním páteře a inspirace k využití sportu jako rehabilitačních postupů. Co ale česká stopa, jak moc o ní víme?

Před začátkem druhé světové války emigroval dr. Guttmann z nacistického Německa do Anglie, kde položil základy léčby paraplegiků. Patřil mezi průkopníky terapie, kdy byli pacienti zapojováni do sociální i léčebné rehabilitace. Byl propagátorem sportu pro tělesně postižené a zakladatelem paralympijských her. Svými metodami a zkušenostmi ovlivnil a vyškolil další generaci lékařů. Po celém světě vznikala centra pro léčbu paraplegiků, například v Barceloně, Heidelbergu nebo v Izraeli. Získal řadu mezinárodních ocenění.

To je celosvětově známý fakt, ale co Československo a zásluhy jedné nezapomenutelné osobnosti. Zapomenutelné pro svět? Bohužel. V naší zemi bychom si ale jeho jméno připomínat měli, a to častěji. Ano, je to pan Vojmír Srdečný.

Pohnuté osodu v mládí

Vojmír Srdečný se narodil v roce 1919 v Albrechticích ve východních Čechách. V roce 1939 byl přijat do Ústavu pro učitele tělesné výchovy v Praze. Po pouhých pěti týdnech studia byl 17. listopadu 1939 spolu s mnoha dalšími studenty zatčen gestapem, za účast na protinacistické demonstraci a tryzně za Jana Opletala. V nákladních vozech odvezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu-Oranienburgu severně od Berlína. (Později se stal členem Mezinárodního sachsenhausenského výboru.) Toho dne vstoupilo do tábora přes 1200 českých vysokoškolských studentů.

Asi po 13 měsících byl spolu s dalšími dvěma sty studenty propuštěn. Po návratu do Československa v prosinci 1940 pracoval jako praktikant v pojišťovně. Později vykonával nucené práce v továrně v Holicích. V letech 1945–1947 dokončil válkou přerušené studium tělesné výchovy. Dne 1. září 1947 nastoupil do právě otevřeného Rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Zde okamžitě začal organizovat sportovní aktivity pro osoby s amputovanými horními nebo dolními končetinami, což se mezi personálem těšilo velké oblibě. S podporou vedení zakoupil veškeré vybavení potřebné pro sportovní aktivity. Ty se tak staly součástí komplexní rehabilitační péče na katedře tělesné výchovy.

Narůstající obliba her

Sportovní hry pro postižené sportovce však zpočátku nebyly mezi pacienty všeobecně populární. Postupem času, když se hry etablovaly, jejich popularita vzrostla. Velmi rychle, během šesti měsíců, se myšlenka ujala a v dubnu 1948 byly uspořádány první Kladrubské hry. Šlo o víceúčelový program pro paraplegiky a také pro osoby s jiným postižením. První Stoke Mandeville Games na popud dr. Ludwiga Guttmanna, jednorázový program pouze pro paraplegiky, se konal o tři měsíce později.

Kladrubské hry se znovu konaly v roce 1949, ale poté byly přerušeny, protože byl Vojmír Srdečný z ústavu vyhozen, a to na popud z “vyšších míst”. V roce 1949 byl Srdečný po pěti měsících vojenské služby u tankové jednotky poslán do státních lázní a sirných koupelí ve Velkých Losinách, kde deset let pracoval na oddělení pro dětskou obrnu.

Cítil, že má štěstí, protože lázně nespadaly pod ministerstvo zdravotnictví, takže se mohl věnovat sportu a pohybovým aktivitám pro tělesně postižené. V roce 1959 se situace na ministerstvu změnila a Srdečný se vrátil do Kladrub, kde po desetileté přestávce znovu začal organizovat Kladrubské hry.

Průběh a konání her 

První Kladrubské hry trvaly 10 dní, 15.–24. dubna 1948, za účasti 82 soutěžících. Hry byly zahájeny fanfárami po příjezdu soutěžících a slavnostním projevem ředitele ústavu.
Soutěžící/pacienti byli rozděleni do čtyř skupin podle typu a stupně postižení:

1. Skupina A – postižení horních končetin,
2. Skupina B – postižení dolních končetin,
3. Skupina C – amputace dolních končetin,
4. Skupina D – paraplegie dolních končetin.

Program her byl rozdělen do tří částí: sportovní, kulturní a institucionální. Ve sportovní části se sportovci zúčastnili následujících disciplín:

Muži – vrh koulí, hod medicinbalem, šipky, střelba na koš, plavání, potápění, podvodní vytrvalost, skok do výšky, skok daleký, chůze na 3 km, běh na 1 km, běh na 3 km, stolní tenis, deskové hry.
Ženy – hod medicinbalem, šipky, střelba na koš, skok do výšky, skok daleký, stolní tenis, deskové hry.

V kulturní části byly zařazeny soutěže v hudbě, výtvarné výchově, poezii, šachu, dámě, recitaci a zpěvu. „Institucionální“ část zahrnovala soutěže ve slušnosti a pořádku na odděleních a v docházce k cvičení.

Doplnění a změny

1. Kladrubské hry byly prvním pokusem o optimální výběr sportovních disciplín. Již na 2. Kladrubských hrách v roce 1949 se změnil výběr disciplín, kdy byly vypuštěny hod medicinbalem a podvodní vytrvalost, které byly nahrazeny hodem loopballem a vzpíráním 13 kg a 25 kg s maximálním počtem opakování. 2. Kladrubské hry se konaly 15 dní, od 9. do 23. července 1949, za účasti 95 soutěžících. První den soutěže začal slavnostním prohlášením všech pacientů, v němž jim byl připomenut skutečný účel těchto her. Ve srovnání s předchozím rokem se sportovní program rozšířil o zápasy mezi městem a venkovem ve čtrnácti společenských hrách a sportech.

Navzdory tomuto velmi slibnému začátku však politické podmínky v Československu nepříznivě ovlivňovaly rozvoj sportu pro osoby se zdravotním postižením v rehabilitačním prostředí. Po druhé světové válce komunistický režim odsunul handicapované na okraj společnosti. Ministerstvo zdravotnictví neschvalovalo sportovní aktivity v Rehabilitačním ústavu. Po 2. ročníku Kladrubských her byly v roce 1949 Ministerstvem zdravotnictví zakázány a ředitel sekce pronesl památnou větu: „Nemíchejte sport s rehabilitací.“ Na základě těchto omezení byl zakladatel her nucen, jak bylo již uvedeno, odejít z pozice tělesné výchovy a opustit Kladrubský rehabilitační ústav.

Návrat a obnovení her 

Po svém 2. ročníku byly Kladrubské hry přerušeny na celých 10 let, až do roku 1959, kdy se změnila politická situace. Iniciátor her, pan Srdečný, se vrátil a ihned 1. září 1959 zorganizoval 3. Kladrubské hry. Na těchto hrách došlo k výrazným rozdílům v soutěžním programu, který nyní zahrnoval triatlon a tetraatlon, střelbu z malorážky a lezení po 3m laně. Od roku 1960 se Kladrubské hry rozdělily na jarní a podzimní ročníky, takže se hry konaly dvakrát ročně až do roku 2002.

Je třeba poznamenat, že od prvních ročníků byla účast na hrách konzistentně vysoká. Počet se obvykle pohybuje mezi 150–200 sportovci. Záznamy z let 1974–1981 dosud nebyly nalezeny, a to i přes archivní a publikační rešerše. V letech 1982 až 2006 se hry konaly nepřetržitě s minimálními změnami ve sportovním programu. Měli bychom upozornit na významnou změnu v organizaci her v roce 2006.

Do té doby se pacienti her účastnili pouze jako jednotlivci, a to i v případě, že se v roce 1949 zúčastnili jako členové „městského“ nebo „venkovského“ týmu. V roce 2006 byli všichni účastníci poprvé rozděleni do čtyř týmů, které soutěžily společně ve všech soutěžních kategoriích, z nichž některé byly také rozděleny do klasifikačních kategorií.

Nové soutěžní kategorie

Klasifikační kategorie wbyly rozděleny podle úrovně „případné zátěže“ pro pacienta vzhledem k jeho schopnostem, dovednostem a zdravotnímu stavu. Z = začátečník, S = středně pokročilý, P = pokročilý:

A – tělesné postižení horních končetin (ruka, loket, rameno),
B – tělesné postižení dolních končetin (kotník, koleno P, obratle P),
C – méně pohybliví (skupinová hemiparéza, paraparéza, kyčle, obratle S + Z, koleno Z),
D – uživatelé invalidních vozíků (skupinové podložky),
E – imobilní (uživatelé invalidních vozíků, kteří nejsou zahrnuti v žádném skupinovém cvičení).

Kladrubské hry zahrnuly do svého programu i ukázky národních týmů handicapovaných basketbalistů, proti kterým pacienti sehráli týmový zápas jako závěrečnou akci. Podstatným kritériem je snaha zapojit do her každého pacienta, aby hry pomohly rehabilitačnímu procesu naplnit jeho sociální rozměr. U příležitosti 50. výročí založení Rehabilitačního ústavu v roce 1997 se hry konaly již v 75. ročníku. Je třeba poznamenat, že 100. ročník Kladrubských her se konal ve dnech 23.–26. května 2017, kam zavítal tehdy již 97letý pan Srdečný. Zemřel 14. srpna 2019.

A tak…

Dr. Guttmann bude navždy připomínán jako organizátor menších her pro paraplegiky ve Stoke Mandeville, které se velmi rychle vyvinuly v mnohem větší Mezinárodní hry ve Stoke Mandeville. Ty se staly předchůdcem paralympijských her pro osoby s více postiženími. Je však třeba poznamenat, že Kladrubské hry předcházely hrám ve Stoke Mandeville, i když o pouhé 3 měsíce.

Hry ve Stoke Mandeville byly v porovnání s prvními Kladrubskými hrami v roce 1948 (a také druhými v roce 1949) nepatrného rozsahu, co se týče počtu účastníků (12:82) a trvání akce (1:10 dní). Hry ve Stoke Mandeville v roce 1948 měly jednu sportovní a jednu kategorii postižení, zatímco Kladrubské hry měly sedm sportovních a čtyři kategorie postižení,

Mohli bychom být vedeni ke spekulacím o tom, jak by se Kladrubské hry mohly vyvinout z těchto velmi slibných začátků, kdyby Vojmír Srdečný získal dřívější podporu od úřadů a impuls k zvážení olympijských propojení. Srdečného trvalým závazkem bylo vnímat Kladrubské hry jako impuls k rehabilitačním a rekreačním přínosům sportu. Ne jako rozpory, které paralympiáda zažívá při vyvažování hodnot elitního výkonu s jejími dalšími cíli.

Vzhledem k obrovskému úspěchu elitních paralympijských her v posledních čtyřech desetiletích je obtížné je srovnávat s Kladrubskými hrami. Ty se i přes problematické začátky v nepříznivém režimu rozrostly ve velkolepou sportovní událost zaměřenou na pacienty s postižením, a to v podobě rehabilitačních a rekreačních soutěží. Ty poslední se konaly 12. – 16. května 2025.

Zdroje: 

Národní pedagogické muzeum a Knihovna Jana A. Komenského.

Vzpomínka na pana Vojmíra Srdečného – MŠMT. 

Kladrubské hry – online.