Lifestyle
Příběhy ze života: Jsem 36letá panna, sex mi přijde nechutný, tvrdí Angličanka
Anya Panchalová přiznala, že ještě nikdy nebyla na rande. Trpí totiž sociální úzkostí. Ve svých 36 letech je stále pannou. Raději by seděla doma a jedla koláč, než se fyzicky stýkala s mužem.
Anya Panchalová přiznala, že ještě nikdy nebyla na rande. Trpí totiž sociální úzkostí. Ve svých 36 letech je stále pannou. Raději by seděla doma a jedla koláč, než se fyzicky stýkala s mužem.
Většinu svého života prožila v osamění. Sociální úzkost jí znemožňuje většinu sociálního kontaktu. Ať už například jenom procházka s mužem, tak i samozřejmě jakýkoli jiný osobní kontakt s opačným pohlavím. Představa fyzického sblížení jí dokonce přijde i nechutná.
Z dálky sleduje, jak lidé v okolí randí nebo spolu jen tak tráví čas, ale osobně se cítí jako kdyby žila ve stínu. Stále více doufá, že sociální úzkost časem překoná a třeba i někdy zažije svůj první polibek. I když to bude běh na dlouhou trať. Opustit bezpečnou komfortní zónu je vždy náročné a stojí hodně úsilí.
Muži mě děsí
Pro server Mirror Anya přiznává, že je pro ni děsivá představa pouhého rozhovoru s mužem. Žaludek má na vodě jen při pomyšlení, že si s opačným pohlavím povídá nebo že by ho měla oslovit. Ví, že musí změnit svůj způsob svého fungování. Dohání ji samota.
Šestatřicetiletá Angličanka stále žije doma u svých rodičů a čím je starší, tím více je odhodlaná svůj milostný život změnit a celou situaci přehodnotit. Její rodiče jsou z celé situace mírně nesví, rádi by jí nějak pomohli, ale zatím nepřišli na efektivní způsob. Navíc i v poslední době začali přemýšlet, jaké by to bylo mít vnoučata.
„Nikdy jsem neměla odvahu, abych si promluvila s mužem, natož abych šla na rande. Nevěděla bych, co říct. Všichni moji přátelé jsou v párech a mají už děti. Cítím se, jako bych žila v jejich stínu. Nikdy jsem nezažila romantický polibek, který ukazují ve filmech, připadá mi zvláštní být v mém věku stále panna. Moji rodiče jsou manželé 40 let chtějí mě jen vidět šťastnou,“ tvrdí Anya pro server The Sun.
Celou situaci popisuje velmi rozpačitě. Ráda by zažila tu pravou lásku, kterou vidí ve všech filmech a seriálech, ale na druhou stranu je plná strachu a obav. Představa fyzického kontaktu v ní vyvolává znechucení a zájem zároveň. Bojí se, že se časem dostane do věku, kdy už bude pozdě cokoli měnit.
Pořád se v ní pere představa, že by někoho chtěla najít, ale zároveň by ráda zalezla pod peřinu a sobotní večer strávila s knihou o samotě. Zájem tančit na večírku nebo jít na festival ji nikdy nenapadl. Nikdy není a pravděpodobně už ani nikdy nebude společenských tvorem, kterému společnost dělá dobře.
Šikana, deprese a úzkost
Anya přiznává, že byla v dětství šikanována. Vyvolalo to v ní zděšení z jakéhokoli společenského setkání a velkou stydlivost a bojácnost. Velké potíže začala mít v 16 letech, kdy se propadla do depresí a úzkostí. Izolovala se doma, aby se ochránila před nepříjemnými pocity.
Po celkovém zhroucení v roce 2010 se rozhodla vše změnit. A prostřednictvím facebookové skupiny pro samotáře se začala přátelit s lidmi, kteří zažívají podobné problémy. Byl to pro ni zcela nový zážitek. Možnost se bavit s někým, kdo jí rozumí a chápe, co prožívá.
Sen o laskavém princi
Všichni si postupně našli své protějšky a založili rodinu, tak doufá, že se jí to podaří také. Jen je to zamotaný kruh. Partnera si nenajde, pokud nepůjde na rande. A jelikož se hovoru s mužem bojí, zatím se k ničemu neodhodlá. Takže si jen sama doma může snít o svém princovi.
„Pokud jde o muže, jsem naprosto nezkušená. Ale už teď vím, že chci partnera s laskavou povahou, který miluje procházky a má trochu peněz. Především toužím zažít emocionální spojení, protože to je ta nejdůležitější věc. Nebo mi to aspoň všichni říkají,“ tvrdí Anya.
Zdroj: Mirror, The Sun, Essex
Lifestyle
Proč si muži nechávají v listopadu narůst knír a jak vlastně vzniklo hnutí Movember?
Listopad se pomalu, ale jistě chýlí ke konci a to pro některé muže znamená jediné. Budou si moci oholit knírek, který si během listopadu pěstovali. Proč si vlastně muži nechávají narůst knírek právě v listopadu a jak vlastně vzniklo hnutí Movember, které letos slaví kulatiny?
Listopad se pomalu, ale jistě chýlí ke konci a to pro některé muže znamená jediné. Budou si moci oholit knírek, který si během listopadu pěstovali. Proč si vlastně muži nechávají narůst knírek právě v listopadu a jak vlastně vzniklo hnutí Movember, které letos slaví kulatiny?
Hnutí Movember letos slaví již 20. výročí a vzniklo jako charitativní iniciativa. Podle tradice si mají muži pěstovat knírek zejména během listopadu. Samotné slovo Movember se skládá ze slov Mustache (knír) a November (listopad).
Vznik hnutí Movember
Existují dvě verze, jak hnutí vzniklo. Obě verze shodou okolností pochází z Austrálie. Ta první je o mužích z Adelaide, kteří si v listopadu 1999 nechali narůst kníry proto, aby dostali nějaké peníze pro zvířecí charitativní organizaci RSPCA.
Roku 2003 se dvojice mužů v Melbourne rozhodla založit novou verzi Movemberu. A to na podporu boji proti rakovině prostaty, kdy dali třiceti lidem 10 australských dolarů za to, že si nechají narůst knírek.
Kampaň následně slavila úspěch, což zapříčinilo vznik nadace s názvem Movember Foundation. V roce 2004 se akce zúčastnilo 450 lidí a pro nadaci Prostate Cancer Foundation of Australia (PCFA) se vybralo 54 000 australských dolarů (kolem 1 244 000 korun).
Letošní kampaň se zaměřila na tři konkrétní témata duše. A to konkrétně na duševní zdraví a prevenci sebevražd, rakovinu prostaty a varlat.
O nadaci Movember Foundation
Není to však jen o tom nechat si narůst knírek. Je to hlavně o získání peněz pro charitativní organizace, které se zaměřují na různé zdravotní problémy, zejména však u mužů.
Podle vědeckých údajů žijí muži průměrně o 4 a půl roku kratší dobu než ženy. Co se týká sebevražd, tak muži zaujímají celých 69 %.
Samotná rakovina prostaty patří k té nejčastější u mužů, kteří jsou starší 45 let. Rakovina varlat se projevuje i u mužů mladších. Hnutí Movember tak zvyšuje povědomí o těchto zdravotních problémech.
Doposud se nadace podílela na více než 1 250 projektech ve 20 zemích z celého světa. Počet účastníků hnutí Movember se odhaduje kolem 7 milionů celosvětově.
Zdroje: Euronews, Movember
Kultura
Příběhy ze života: Všichni členové rodiny u mě platí za štědrovečerní hostinu. Pokud se jim to nelíbí, nepozvu je. Vnoučatům dávám dobrou životní lekci, tvrdí babička
Někomu to může znít šíleně, ale jedna babička prozradila, že u ní musí celá rodina platit za štědrovečerní hostinu. Caroline Duddridgeové je jedno, že protestují, jelikož letos vyjde slavnostní večeře mnohem dráž než kdy dřív. A pokud nezaplatí, nebudou pozvaní.
Někomu to může znít šíleně, ale jedna babička prozradila, že u ní musí celá rodina platit za štědrovečerní hostinu. Caroline Duddridgeové je jedno, že protestují, jelikož letos vyjde slavnostní večeře mnohem dráž než kdy dřív. A pokud nezaplatí, nebudou pozvaní.
Jaké jsou ceny?
Šedesátičtyřletá vdova a důchodkyně vybere peníze od každého v její rodině, včetně malých vnoučat. Dospělé stojí jídlo v přepočtu kolem 420 Kč. Ženy platí o trochu méně než muži, jelikož pracují na poloviční úvazek. Vnoučata ve věku od 12 do 9 let platí každý po 150 Kč a tříleťáky to stojí jenom 70 Kč.
Považujete takové chování od babičky za neobvyklé? Online průzkum mezi čtenáři The Sun ukázal, že 58 procent dotazovaných souhlasilo se zpoplatněním štědrovečerního pokrmu. Patříte mezi ně?
„Přihlásím se ke svému účtu a zkontroluji, kdo již stihl v listopadu zaplatit za večeři. Pokud někdo nezaplatí, vždy se připomenu, aby byl dodržen termín platby do 1. prosince. Na tento telefonát si již pět mých dospělých dětí (37, 34, 32, 29 a 24 let) zvyklo.
Někteří budou sténat, že jim ještě nepřišla výplata a plno podobných výmluv. Nakonec se mi z nich hotovost podaří získat. A pokud by se mi to nepodařilo, nebudou na hostinu pozvaní,“ popisuje Caroline svou každoroční tradici.
Pokrm pro 12 hostů je hodně drahý, zadlužila by se
Ceny potravin letos velmi vzrosty a aby důchodkyně mohla získat nejlepší nabídky, musí trávit hodně času navštěvováním supermarketů a porovnáváním nabídek. Dle přepočtu bere důchod kolem 28 tisíc korun měsíčně. Žije ve městě Cardiff, což je hlavní město Walesu.
Aby pohostila všech 12 hostů, dá jí to hodně práce. Snaží se nakupovat s předstihem a ve slevách. Je to její každoroční rituál v supermarketech. I když se to může zdát zvláštní, celý ten proces ji i baví a naplňuje. Možná by se to i dalo nazvat vánoční bojovkou. I když přiznává, že je to každým rokem náročnější.
„Vím, že mě mnoho lidí bude kritizovat, že zpoplatňuji vánoční jídlo, ale mně to nevadí. Dává mi smysl, že se vše spravedlivě rozdělí mezi všechny u stolu. Očekávat, že jeden člověk zaplatí celé jídlo, připraví ho, bude platit energie a ještě uklidí, mi přijde hodně nevhodné,“ tvrdí Caroline.
Když si stěžují, jednoduše jim řekne, že nebudou pozvaní
Každý si může říct, co by si k večeři přál. V ceně je zahrnuto víno, nealkoholický nápoj, hlavní chod a pudink. Dále nechybí ani vánoční krekry a výběr z ořechů a sýrů. Samozřejmě je zahrnuta i celková výzdoba stolu.
Kdyby to bylo úplně na Caroline, měla by teď už Vánoce třeba jen dvakrát za deset let. Vánoce miluje, ale všechny výdaje a drama kolem jsou čím dál tím víc vyčerpávající. Tímto způsobem se to aspoň lehce snaží kompenzovat.
Caroline vše začala praktikovat v roce 2016, tedy rok poté, co jí zemřel manžel. Výrazně jí tak klesly příjmy. Vyjít s penězi pro ni bylo těžké, i když se ještě v té době snažila pracovat na částečný úvazek jako asistent pedagoga. Proto se velmi zalekla skutečnosti, jak by zvládla financovat celé náklady na vánoční večeři u své početné rodiny. A tehdy se zrodil již zmíněný nápad.
„Nikdo nechce být zavalen dluhy a je nespravedlivé očekávat, že jedna osoba zaplatí a připraví celé jídlo. Vím, že některé maminky se cítí provinile, když to všechno neudělají, ale já jsem praktická a už to nechci vše řešit sama,“ dodává Caroline.
Zdroj: The Sun, Facebook, Mirror
Lifestyle
8 vlastností duševně silných žen: Poznejte, zda k nim patříte
Svět může často mentální sílu podceňovat. Možná si i mnoho lidí myslí, že síla je pouze v tom, jak je člověk drsný a dominantní, ale není to tak úplně pravda. Umět být mentálně silnou ženou se také řadí mezi výjimečné superschopnosti. A tu opravdu nemá každá, i když by si to ráda myslela.
Svět může často mentální sílu podceňovat. Možná si i mnoho lidí myslí, že síla je pouze v tom, jak je člověk drsný a dominantní, ale není to tak úplně pravda. Umět být mentálně silnou ženou se také řadí mezi výjimečné superschopnosti. A tu opravdu nemá každá, i když by si to ráda myslela.
Nejde pouze o to umět čelit těžkým časům, ale je velmi důležité mít speciální vlastnosti, které nám pomáhají zvládat výzvy levou zadní. Mentálně silné ženy znají způsob, jak se s nadhledem vypořádat s tím, co život přináší. Jde o to zůstat pozitivní, když jde do tuhého, až po získání dobrého pocitu z toho, kým jsou.
Jak se s nadhledem vypořádat s životními výzvami?
Pojďme se blíže podívat na vlastnosti, díky kterým je možné být mentálně silným. Určitě v nich najdeme inspiraci k tomu, jak se stát ještě silnějšími. Nebo už je všechny máte v malíku?
1. Odolnost
Mentálně silné ženy mají úžasnou dovednost: odrazit se od životních výzev. Místo toho, aby je neúspěchy srazily, vidí je jako šanci k růstu. Odolnost je jejich zvláštní esencí. Je to síla, která jim pomáhá postavit se tváří v tvář obtížím. Ať už je to pracovní výzva nebo osobní problém, konfrontují se s ním přímo, učí se a rostou. Ať už se jedná o negativní nebo pozitivní zkušenost. Ze všeho se dá poučit.
2. Sebevědomí
Z duševně silných žen vyzařuje sebevědomí. Žádné falešně zakryté pozlátko. Přijímají své přednosti i nedokonalosti s vědomím, že sebeláska je základem jejich síly. Nejde o to být dokonalým jedincem, jde o pochopení toho, kým doopravdy jsou. Tato důvěra jim umožňuje riskovat, sledovat své cíle a inspirovat ostatní, aby dělali totéž.
„Chápou, kým doopravdy jsou a jaký je jejich cíl.“
3. Emoční inteligence
Mentálně silné ženy mají další velkou přednost: umí rozumět emocím, vlastním i cizím. S grácií zvládají složité sociální situace a využívají empatii k budování pevných vztahů. Místo toho, aby reagovali rychle, reagují ohleduplně. Vytvářejí pozitivní vztahy a podpůrné prostředí. Umí být diplomatické.
4. Vděčnost
Psychicky silné ženy ocení krásu v drobnostech. Vděčnost je kotvou, která jim pomáhá procházet životem s pozitivním myšlením. Ať už je to přítel, který je podporuje, krásný západ slunce nebo osobní úspěchy, uznávají a oslavují požehnání ve svých životech a pěstují si pocit spokojenosti a radosti. Nepotřebují velká gesta, umí ocenit i drobné známky náklonnosti.
5. Podpůrná síť
Za každou duševně silnou ženou je síť podpůrných vztahů. Obklopují se pozitivními a inspirativními lidmi, tedy přáteli, rodinou a mentory, kteří povznášejí. Budování a udržování těchto spojení není jen volbou, ale prioritou. Vytvářející pevný základ pro svou duševní pohodu a úspěch. Vědí, že neustálé stížnosti by se časem přenesly i na ně a nějakým negativním způsobem by je ovlivnily. Proto umí odejít vztahy, které pro ně nemají žádnou přidanou hodnotu.
6. Optimismus
Pozitivní přístup je klíčovou vlastností duševně silných žen. Vidí slunce i v těch nejtemnějších oblacích a udržují si pozitivní přístup, který podporuje jejich odolnost. Tento optimismus není o ignorování výzev, ale o víře v jejich schopnost je překonat. Umí také inspirovat ostatní k přijetí nadějné perspektivy. V jejich optimismu není naivita, jsou realistky, ale vědí, že negativním přístupem se stejně ničeho dobrého nedocílí. Pouze se může člověk zacyklit ve strachu nebo sebelítosti.
„Mají rády okolí i samy sebe. Nepřeceňují se, ani se nepodceňují.“
7. Soucit se sebou
Duševně silné ženy k sobě prokazují stejnou laskavost jako k ostatním. Chápou, že sebesoucit není známkou slabost, ale je významným zdrojem síly. Když čelí neúspěchům nebo nezdarům, chovají se k sobě se stejnou empatií, jakou nabízejí přátelům. Podporují pozitivní sebeobraz a houževnatého ducha. Vnímají, že přemrštěná sebekritičnost jim pouze hází zbytečné klacky pod nohy.
8. Humor
Dobrý smysl pro humor je nástroj, který duševně silné ženy používají k procházení životních zvratů. Nacházejí smích i v náročných situacích. Humor využívají jako mechanismus zvládání a způsob, jak odlehčit náladu. To neznamená, že neberou život vážně, ale pomáhá jim to zůstat pozitivní a silné, když čelí výzvám. Nedělají si srandu z ostatních, která by je mohla ranit. Neponižují je.
Zdroj: relrules.com, redakce
-
Novinkypřed 2 týdny
Zlatý Pátrovič na scéně aneb Bizár, který překročil veškeré hranice. Česko Slovensko má talent vidělo něco, co snad ještě nikdy
-
Novinkypřed 2 týdny
Zlatý buzzer! Ego poslal učitelku s ADHD rovnou do finále. Jste na hranici geniality, řekl ohromený Jaro Slávik
-
Novinkypřed 3 dny
Jsme ve vesmíru sami? Zeptali jsme se umělé inteligence
-
Lifestylepřed 2 týdny
Příběhy ze života: V 19 letech jsem byla posedmé těhotná. Nerozumím drsné kritice, rodina je u mě na prvním místě, tvrdí mladá maminka