Smutný konec Karla Svobody: Se zbraní v jedné a s fotografií v druhé ruce vyšel ven před garáž a zmáčkl spoušť

Karel Svoboda svoje poslední hodiny života trávil jako skoro každý jiný den. Skládal ve svém nahrávacím studiu. Dopoledne si šel koupit noviny a svačinu a zastavil se také v pizzerii. Žena majitele říkala, že během jejich hovoru byl veselý a slíbil jí, že až se navečeří, zastaví se na kávu s Vendulou i Kubou. Když se vrátil domů, už skládat nešel…

Dětství

Karel Svoboda se narodil 19. prosince roku 1938 v Praze. Celé své dětství strávil na Starém Městě v Havelské ulici, kde žil s rodiči a sourozenci. Jeho otec byl nejdříve krejčím, ale po skončení 2. světové války o svoji práci přišel a začal se živit jako dělník. Matka byla ženou v domácnosti a starala se o Karla a jeho další dva sourozence. Bratr se jmenoval Jiří a sestra Jitka. O Karlu Svobodovi je známo, že již od dětství byl spíše samotářský, a to způsobilo, že občas měl i konflikty se spolužáky a nedokázal se včlenit do třídního kolektivu.

Karel Svoboda vzpomínal na své dětství: „Otec byl velmi elegantní a slušný člověk, který mě vychovával ve stylu, který dnes už bohužel neplatí, protože v dnešní agresivní společnosti vypadá slušnost a respekt k okolí spíše jako slabost. Ve světě jsem se ale přesvědčil, že ranařství a agresivita ve výsledku nevítězí. Je to spíše chytrost a přizpůsobení se, což je ostatně definice inteligence“.

Láska k hudbě vyhrála

Od dětství se věnoval hře na klavír. Otec mu platil soukromé hodiny a byl rád, že je jeho syn hudebně nadaný. Místo toho, aby šel studovat hudbu, nastoupil na přání své matky na zdravotní školu, kde studoval obor zubního laboranta a studium úspěšně absolvoval. I nadále se chtěl věnovat medicíně, ale většinou dostávali příležitost děti z dělnických rodin.

On sám, aby měl možnost studovat, působil v zemědělském družstvu tři čtvrtě roku jako traktorista a pak chodil na brigádu do Dolu generála Svobody. Poté se na vytouženou školu dostal, ale z fakulty po dvou letech odešel. Pochopil, že ho více zajímá a baví hudba, kterou vystudoval.

První manželka

Karel Svoboda se oženil dvakrát. O ženách řekl: „Imponují mi ženy, které mají nějaké charisma, kouzlo a samozřejmě takové, s nimiž si mám co říct. Nikdy jsem nebyl na prvoplánové krasavice“. Jeho první manželkou se stala Hana Bohatová (přezdívaná Šiška), s níž se seznámil při natáčení filmu Kulhavý ďábel. „Hanka se mi líbila hned na první pohled. Na chvíli pak odjela předvádět módu do Itálie a mě zavála práce do Vídně. Tak jsme se spolu setkali a rozhodli se zkusit tam spolu žít. Asi tak po roce jsme se kvůli rodičům vrátili“. Jejich svatba byla v roce 1969. Hančinou svědkyní byla Eva Pilarová a Karlovi šel za svědka jeho dvorní textař Jiří Štaidl.

Hostina začala v hotelu Hubertus a poté se hosté přesunuli do čínské restaurace, která sídlila ve Vodičkově ulici v Praze. Zprvu manželé bydleli v Praze v Holečkově ulici. Jejich pozdějším domovem se stal dům v Jevanech poblíž Prahy, kam se přestěhovali v roce 1973. V Jevanech bydlel i Ladislav Štaidl, bratr Jiřího Štaidla. Manželé Svobodovi spolu měli dvě děti. Dcera Jana Wallace žije v Los Angeles, kam se provdala. S manželem Clarkem má rovněž dvě děti, dceru Michelle a syna Christophera. Svobodův syn Petr pobýval také v Americe, kde studoval DAMU. Po studiích se vrátil do Česka, ale pak začal pracovat v Bratislavě jako asistent režie jedné společnosti a po smrti svého otce v roce 2007 se vrátil zpět do Jevan.

Hana Svobodová zemřela 14. srpna 1993 na rakovinu, den, před svým svátkem. Bohužel se na její nemoc přišlo pozdě a už jí nedokázal nikdo pomoci.

Druhé manželství

Později se Karel Svoboda seznámil se svou druhou ženou Vendulou (narodila se jako Václava Horová). Téměř nikdo ji neměl rád. Všichni si zamilovali Šišku. Karlův kamarád, zubař Michal Bufka soudil: „že Karlovi imponovalo Vendulino mládí, energie a drzost, že mu uměla ve společnosti odseknout i nahrát na smeč“.

Lenka Bufková (manželka Michala Bufky) prohlásila o Vendule Svobodové: „Vendula dostala do vínku půvab, ale i jadrné a velmi přímé vystupování. Napřed to bylo roztomilé, ale později už jsme věděli, že se kvůli ní Karel občas cítil ve společnosti nesvůj. Se smíchem i s pohrdáním dokázala urazit jeho i ostatní. Karel byl vzdělaný člověk a velký estét. Když však někam přišla Vendula, tak často formálně – ať už s oblečením, nebo chováním – neladila ani s událostí, ani se společností“.

Seznámení

Vendula Svobodová se s Karlem Svobodou seznámila na začátku devadesátých let. Pracovala ve Straně podnikatelů a Karel Svoboda tam jednou zašel do kanceláře. Jejich první kontakt byl kuriózní. Když mu donesla kávu, celou ji na něho vylila. Po této události se spolu jen přátelili. „Věkový rozdíl 33 let hudebnímu skladateli nevadil – rozhodující bylo, že se Vendula nápadně podobala Svobodově první manželce Šišce. Pro mladou prostou holku byl tehdy Karel Svoboda typem muže, na který nebyla zvyklá. Vzdělaný, zábavný a pozorný gentleman, jenž znal velký svět a pro svou vyvolenou by snesl i modré z nebe“, uváděli přátelé Karla Svobody.

Karel Svoboda Vendulu Svobodovou poprvé k sobě domů do Jevan pozval na Vánoce v roce 1994. Jejich svatba se konala 11. září 1995 v Písku, to už Vendula Svobodová čekala jejich dítě. Svatba byla malá.

Klárka

Dne 4. ledna 1996 se jim narodila dcera Klárka. Zanedlouho, když bylo Klárce dva a půl roku, ji lékaři diagnostikovali těžkou formu leukémie. Nádorové onemocnění, které postihuje bílé krvinky). Po ročním boji si všichni mysleli, že Klárka nemoc porazila, ale bohužel po třech měsících se její rodiče dozvěděli zdrcující zprávu, že se nemoc vrátila. Jediným možným východiskem, aby Klárka přežila, byla transplantace kostní dřeně.

Dlouhou dobu se čekalo na vhodného dárce, nakonec se jím stala jedna paní až z Walesu. Vendula o tom později napsala: „Když měla jít na transplantaci kostní dřeně, snažila jsem se jí vysvětlit, jak to funguje. Nakreslila jsem dva panáčky a udělala v nich krevní řečiště, jedno tmavé a druhé červené. Udělala jsem šipku, že její krev je tmavá, špatná a že dostane tu zdravou od hodné paní z Walesu. Říkala jsem jí, že musíme vybít ty ošklivé bacily.”

Transplantace se u Klárky nakonec ujala a její rodiče se radovali. Bohužel po třech měsících následovala další špatná zpráva. Klárka 22. srpna roku 2000 skončila v nemocnici na ARO. Její stav se neustále zhoršoval. Zdrcená Vendula Svobodová okamžitě volala Karlovi Svobodovi, aby Klárku ještě viděl. Ta své mamince řekla: „Mami, já tam nechci jít sama. Mami“. Vše dál šlo velmi rychle, lékaři malou Klárku zaintubovali a za pár hodin zemřela.

Krize v manželství

Manželé Svobodovi byli zdrcení. Na druhý den si jeli pro její věci a pro oba rodiče to byl přirozeně nejhorší okamžik jejich života. Dva dny po smrti Klárky – jak plánovala již dlouho předem – založila nadaci Kapka naděje. Ta si dala za úkol pomáhat dětem nemocným leukémií a každoročně rozdělovat na nejrůznější projekty miliony korun. V roce 2005 Vendula Svobodová dokonce za svoji činnost získala ocenění Žena roku.

Když zemřela jejich dcera, manželství Svobodových se dostalo do krize, Karel Svoboda dokonce podal žádost o rozvod, ale k němu nakonec nedošlo. Prohlásil: „Nic na světě se nedá srovnat s bolestí, když vám zemře vaše dítě. Od té doby se vykupuji jakýmsi workoholickým přístupem v práci“. V roce 2004 manželé čekali další dítě. Na Vánoce téhož roku se vydali na dovolenou na Maledivy, zde se podruhé narodili, protože přežili vlnu tsunami, která na ostrov přišla.

V květnu roku 2005 se jim narodil krásný syn Jakub. Karel Svoboda o dalším dítěti řekl: „Pokud jde o dítě, chci zdůraznit, že Kubíka nechápu jako náhradu za naši zesnulou Klárku, tu nám nikdy nic nenahradí a budeme tím až do konce života poznamenaní. Já mohu jen potvrdit, že narození Jakuba mě i mou ženu velmi zklidnilo a že nám to dalo smysl života, nový impulz. Žijeme teď v relativním klidu, na venkově, ve starém domě a jsme zase rodina“.

Tragédie

Karel Svoboda zemřel tragicky. Spáchal sebevraždu na zahradě svojí vily v Jevanech. Zastřelil se 28. ledna 2007 a tím skončil život jednoho z nejlepších skladatelů u nás. Jeho žena Vendula ho našla ležet u domu, když se vracela kolem 18 hodin se svým malým synem Jakubem z Jenišova, kde úspěšně absolvovala studium managementu. Soused Petr Gruber řekl, co se stalo, když Vendula Svobodová přijela domů: „Vidět tak vyděšenou Vendulu, která měla v očích hrůzu a celá se třásla, bylo hrozné. V tom šoku vůbec nepochopila, co se stalo.”

Oba okamžitě telefonovali na záchrannou službu, zkoušeli i Karlovi Svobodovi tep, ale žádné známky života neobjevili. Výstřel se totiž podle dostupných informací ozval kolem 15:30. K domu přijela policie a později i pohřební vůz. Vendula odjela s Pavlem Vítkem a Janisem Sidovským (tiskový mluvčí nadace Kapka naděje) k nim domů na Karlštejn. Večer celé Česko obletěla zpráva, že hudební génius je mrtev.

Zdroje: 

SACHER, R. Karel Svoboda.

KÁBRT, J. Život Karla Svobody.