Spojte se s námi


Historie

Berlínská konference aneb jak si evropské mocnosti mezi sebou rozdělily Afriku

Ještě před rokem 1870 evropské země ovládaly sotva 10 procent afrického území. To se ale mělo brzy změnit, protože nastalo tzv. dělení Afriky,

Publikováno

dne

Ještě před rokem 1870 evropské země ovládaly sotva 10 procent afrického území. To se ale mělo brzy změnit, protože nastalo tzv. dělení Afriky, jehož výsledkem bylo rozebrání celého kontinentu evropskými mocnostmi. Jak k tomu vlastně došlo?

Zájem o africké území v Evropě rostl

O území v Africe byl v Evropě velký zájem. Není divu, když oplývala hojností cenných surovin, které v Evropě chyběly. V leteech 1874 až 1877 se britskému novináři a cestovateli Siru Henry Mortoni Stanleymu podařilo projít povodím Konga, čímž zmapoval poslední část Terra incognita.

Mezinárodní africká společnost, založená belgickým krále Leopoldem II. Belgickým a pozdějším vládcem Svobodného státu Kongo, měla ve svém programu průzkum a civilizování Afriky. Francii se podařilo obsadit Tunisko, pravý břeh Konga a Guineu, Britové okupovali Egypt, jenž formálně patřil Turkům.

Růst rivality mezi mocnostmi

Mezi jednotlivými evropskými mocnostmi docházelo k růstu napětí a rivality, a to zejména v oblasti Střední Afriky v povodí řeky Konga, o jejíž území se přeli Belgičané, Francouzi a Portugalci.

To mohlo vést k otevřené válce. Proto se od 15. listopadu 1984 až do 26. února 1885 konala Berlínská konference, kterou lze považovat za počátek dělení Afriky. Cílem konference měla být dohoda o svobodě obchodu a lodní dopravy v celém povodí řek Kongo a Niger a nárokování si afrického území jednotlivými evropskými mocnostmi.

A je rozparcelováno

Berlínská konference měla za úkol regulovat evropskou koloniální expanzi do Afriky diplomatickou cestou. Její organizaci vzal na svá bedra německý říšský kancléř Otto von Bismarck, který z portugalské inciativy pozval do Berlína zástupce 14 evropských mocností včetně Rakouska-Uherska či Osmanské říše, které měly v Africe svůj zájem. Jen zástupci z Afriky chyběli. Jak už to při takových situacích bývá, jednalo se o ní, ale bez ní.

Výsledkem rokování mocností byla úmluva o 38 článcích, v nichž si území Afriky mezi sebou rozparcelovaly. Tato úmluva byla ve své podstatě první mezinárodní dohodou o sférách vlivu podle principu efektivity.

Jejím důsledkem bylo, že během několika let bylo africké území jižně od Sahary formálně rozděleno. V roce 1895 tu zůstalo jen pár nezávislých afrických států, a to Libérie, Habeš, Oranžský svobodný stát, Jihoafrická republika a Maroko. Ty o svou svobodu přišly později.

Zdroj: archiv.diplo.de, wikipedia.org

Oblíbené