Dokázal prodat Eiffelovu věž a oklamat Al Caponeho aneb Neuvěřitelný život českého podvodníka Viktora Lustiga

Viktor Lustig (1890 – 1947) český rodák, který se na počátku 20. století věnoval kriminální kariéře zahrnující provádění podvodů po celé Evropě a Spojených státech. Lustig je všeobecně považován za jednoho z nejznámějších podvodníků své doby a je nechvalně známý jako „muž, který dvakrát prodal Eiffelovu věž“ a prováděl podvody s tzv. „rumunskou pokladničkou“…

Raný život 

Viktor Lustig se narodil v Hostinném v Čechách, jež bylo v té době součástí Rakousko-Uherska. Velice dobře se učil, žádné studium mu nedělalo problémy. Jeho rodina byla dobře situována, a tak ho poslala na studia do Paříže. V 19 letech, když si dal pauzu od studia filozofie na jedné z francouzských univerzit. Zlákaly ho hazardní hry. Po ukončení školy Lustig využil jak svůj bystrý vtip a schopnost odhadnout situaci, tak i svou plynnou znalost několika jazyků k tomu, aby se vydal na dráhu “zločince”. Zaměřil se na provádění různých podvodů a klamů, které mu poskytovaly majetek a peníze a proměnily ho v profesionálního podvodníka.

Počátky zločinecké kariéry

Mnoho Lustigových prvních podvodů bylo spácháno na zaoceánských parnících plujících mezi atlantskými přístavy Francie a New Yorkem. Vydával se za hudebního producenta, který hledal investory pro neexistující broadwayskou produkci. Podařilo se mu tak „vydělat“ prvních 15.000 dolarů. Když byly po první světové válce pozastaveny transatlantické parníky, Lustig musel přemýšlet, kam se dál vydat, aby mohl “vydělávat”. Rozhodl se cestovat do Spojených států.

V květnu 1922 se Lustig vydával za Roberta Duvala a navštívil banku ve Springfieldu v Missouri. Od banky koupil pozemek a přeplatil ho “svými” dluhopisy. Nakonec byl za zfalšování kontraktu zatčen. Přibližně v této době Lustigova zločinecká kariéra a věhlas, jak na veřejnosti, tak mezi policisty rostly.

Podvod s Eiffelovou věží

V roce 1925 Lustig cestoval zpět do Francie. Francie se vzpamatovala z první světové války, Paříž vzkvétala a byla skvělým prostředím pro podvodníky. Lustiga jeho mistrovský podfuk napadl jednoho jarního dne, když si přečetl v novinách článek, ve kterém se psalo, jakým problémem je spravování Eiffelovy věže. Dokonce i samotný nátěr byl velmi drahý a věž se stávala trochu ošuntělou. Lustig vycítil možnost a připravil pozoruhodný plán.

Lustig si nechal u padělatele vyrobit falešnou vládní pozvánku. Pozval šest obchodníků s kovovým odpadem do Hotelu de Crillon (jeden z nejstarších a nejprestižnějších hotelů v Paříži) na důvěrnou schůzku, aby prodiskutovali možný obchod. Všech šest se dostavilo. Lustig se představil jako zástupce ředitele Ministerstva pošty a telegrafů. Vysvětlil, že byli vybráni na základě své dobré reputace jako poctiví obchodníci.

Lustig řekl skupince, že údržba Eiffelovy věže je tak nákladná, že si to město nemůže už déle dovolit a chce ji prodat do šrotu. Kvůli jistému pobouření společnosti, pokračoval, má být vše drženo v tajnosti, dokud nebudou všechny detaily vyřešeny. Lustig řekl, že jemu byla dána odpovědnost vybrat obchodníka na tuto zakázku. Tato myšlenka nebyla tehdy tak nepravděpodobná, jak by se zdála dnes. Eiffelovka byla postavena pro Pařížskou světovou výstavu v roce 1889 a neměla ve městě zůstat trvale. V roce 1909 měla být přemístěna někam jinam, protože se nehodila k ostatním pařížským stavbám jako gotické katedrály a Vítězný oblouk a tehdy byla opravdu v ubohém stavu.

Inspekce věže

Poté vzal Lustig všechny na inspekci k věži, což mu dalo příležitost zjistit, který z nich je nejnadšenější a nejdůvěřivější. Lustig poté požádal, aby mu do příštího dne poslali svoje nabídky a připomněl, že celá věc je státní tajemství. Ve skutečnosti Lustig již věděl, od kterého kupce nabídku přijme. „Šťastlivcem“ se měl stát Andre Poisson. (Zajímavé je, že poisson znamená ve francouzštině ryba a poisson d’Avril aprílový žertík.) Poisson se totiž cítil vystrčený z vnitřních kruhů pařížské komunity obchodníků a doufal, že koupí Eiffelovky se dostane do „vyšší ligy“.

Nicméně Poissonova žena byla nedůvěřivá a přemýšlela, kdo je tento úředník, proč bylo všechno tak tajné a tak narychlo dělané. Aby toto Lustig vyřešil, svolal další schůzku, kde se „přiznal“. Jako zástupce ředitele prý nevydělával dost peněz, aby žil tak, jak by chtěl a hledal cesty, jak by si vylepšil svůj příjem. To znamenalo, že jeho obchody vyžadovaly jistou míru diskrétnosti. Poisson rychle pochopil – měl co do činění s dalším zkorumpovaným vládním úředníkem, který chtěl úplatek. To Poissona uklidnilo, protože znal takovéto typy a neměl problém s nimi obchodovat.

Takže Lustig nejenže dostal peníze za Eiffelovu věž, ale ještě tučný úplatek. Lustig rychle nasedl na vlak do Vídně s kufříkem plným peněz. Nikdy se mu nic za to nestalo. Poisson byl moc ponížený na to, když na to přišel, aby se přiznal policii. O měsíc později se Lustig vrátil do Paříže a znovu se pokusil Eiffelovu věž prodat. Avšak tentokrát Lustigova nová oběť nahlásila vše na policii, ještě než obchod uzavřeli, nicméně Lustig zatčení unikl.

Podvod s rumunskou pokladničkou

Jeden z Lustigových nejvýznamnějších podvodů byl známý jako „pokladnička“ nebo „rumunská pokladnička“. Spočíval v prodeji stroje, který dokázal duplikovat jakoukoli měnu, která do něj byla vložena. Jediným háčkem bylo, že zařízení potřebovalo šest hodin k vytištění kopie. Stroj byl ve skutečnosti speciálně navržená mahagonová schránka, zhruba o velikosti kufru. Schránka měla dva malé otvory pro vkládání peněz a tiskového papíru. Také obsahovala falešný mechanismus s atrapami pák.

Lustig předváděl stroj tak, že požádal držitele o konkrétní bankovku (např. 100 dolarů). Vložil ji spolu s prázdným papírem a pak s ním čekal, až stroj začne fungovat. Lustig už měl stroj naplněný pravou bankovkou, která se shodovala s tou, kterou držitelé vložili. Když byla předložena vložená bankovka, Lustig ji odnesl do banky, aby ji ověřil. Jakmile byl Lustig přesvědčen o pravosti bankovky, prodal pokladničku za “přemrštěnou” sumu.

Další podvody

Když udeřila Velká hospodářská krize, Lustig vymyslel riskantní podvod namířený proti známému mafiánovi Al Caponemu. Pro Lustiga to nebyl podvod přímočarý, ale podvod, jehož cílem bylo přimět jeho objekt, aby se rozloučil s relativně malou částkou hotovosti. Lustig požádal Caponeho, aby investoval 50 000 dolarů do podvodného byznysu, a poté peníze, které mu byly dány, dva měsíce uchovával v bezpečnostní schránce, než je vrátil s tvrzením, že obchod selhal. Capone měl dojem, že jedná s poctivým mužem. V ten moment netušil, že mu Lustig vrátil falešných 50.000 dolarů. Zajímavé na tom je, že jak byla Al Capone obávaný, Lustiga se mu nikdy nepodařilo dopadnout.

V roce 1930 Lustig uzavřel partnerství se dvěma muži z Nebrasky – lékárníkem Williamem Wattsem a chemikem Tomem Shawem – aby provedli rozsáhlou padělatelskou operaci. Watts a Shaw ryli desky, které měly být použity k tisku padělaných dolarových bankovek (ještě preciznějších, než měl k dispozici v minulosti). Zatímco Lustig zorganizoval skupinu kurýrů pro distribuci padělků. Operaci se podařilo každý měsíc v příštích pěti letech vnést do americké ekonomiky tisíce dolarů padělků (přezdívaných „Lustigovy peníze“). Rostoucí množství falešných bankovek vstupujících do oběhu nakonec upoutalo pozornost federálních agentů.

Zajetí

Jednoduše lze říci, že Viktor Lustig doplatil na ženy. Když se Lustigova milenka Billy May dozvěděla, že ji podvádí kvůli mladší ženě, rozhodla se pomstít a anonymně zavolala federálním úřadům. Dne 10. května 1935 byl Lustig zatčen v New Yorku a obviněn z padělání. Vše zapřel. Důkazem se až stalo nalezení klíček od skříňky ve stanici metra Times Square obsahující padělané bankovky v hodnotě 70.000 dolarů a destičky, s nimiž byly vytištěny.

Den před soudním procesem se Lustigovi podařilo uprchnout z federální věznice The Tombs v New Yorku. Předstíral nemoc a pomocí speciálně vyrobeného lana vylezl z budovy. O 27 dní později byl však v Pittsburghu znovu dopaden. Lustig se u soudu přiznal. Dostal 15 let vězení na ostrově Alcatraz v Kalifornii a za útěk z vězení dalších 5 let.

Smrt

Dne 9. března 1947 Lustig onemocněl zápalem plic a o dva dny později ve 20:30 zemřel v nemocnici pro federální vězně ve Springfieldu – stát Missouri. Na úmrtním listu bylo jeho povolání uvedeno jako “prodavač”.

Příběh putuje na filmová plátna

Natáčet se bude v Praze, Paříži a pravděpodobně i ve Spojených státech. Celý projekt dává dohromady česká a francouzská produkce, pod taktovkou francouzského scenáristy a režiséra Jerome Cornuaua. Známý například filmem Tygrova brigáda s Diane Krugerovou v hlavní roli. Rozpočet filmu má být na úrovni velkého evropského filmu. Bude se jednat o dobový výpravný film, velmi náročný na financování, který nelze realizovat bez zahraničních partnerů. Podmínkou je, aby postavu Viktora Lustiga ztvárnil český herec. Scénář k filmu je již hotov.

Příběh muže, který během svého života vystupoval pod čtyřiadvaceti falešnými identitami, diváky zavede nejen do Alcatrazu, nejpřísnějšího vězení všech dob, ale přes pařížské podsvětí, i do luxusních salonů nasáknutých atmosférou bouřlivých 20. let 20. století.

Zdroje:

JEFFERSON, T. Victor Lustig: Uncrowned King of the Underworld.

DOHNAL, R. Čech prodal Eiffelovu věž.

JOHNSON, J. The man who sold Eiffel Towel.