Tam, kde shořela spravedlnost aneb Příběh Velkých Losin

Na první pohled působí Velké Losiny jako poklidné lázeňské městečko. Ale když se zaposloucháš, možná zaslechneš ozvěnu výkřiků těch, kteří tu kdysi trpěli. Pod povrchem téhle malebné obce totiž doutná temná minulost. V 17. století tu inkvizitor Boblig rozpoutal čarodějnický hon, který proměnil obyčejné lidi ve zrůdy a podezření v rozsudky smrti. Desítky nevinných skončily v řetězech, na skřipci a nakonec i na hranici. Strach porazil rozum… a spravedlnost shořela dřív než první hranice.

Jiskra, která zapálila hranici

Všechno začalo v roce 1678. Tehdy se v nedalekém Šumperku objevilo první obvinění z čarodějnictví. Mladá žena Anna Schäferová prý do kostela nosila hostii zabalenou ve špinavé látce a to se v době plné pověr, strachu a slepé víry rovnalo smrtelnému hříchu. Místo rozumu nastoupila hysterie. A když dostal případ do rukou inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, události se rozběhly jako lavina.

Boblig byl chytrý, sečtělý… a bez špetky svědomí. Uměl využít moc církve, podporu vrchnosti i prostý lidský strach. Začal stavět obvinění na přiznáních vynucených mučením, a protože mu lidé věřili (nebo se báli nevěřit), došlo ke klasickému efektu sněhové koule. Jeden udával druhého. A kdo mlčel, ten byl taky podezřelý.

Z obvinění se nedalo vymluvit. Kdo zapíral, trápil se na skřipci. Kdo se přiznal, skončil na hranici. A Boblig? Ten jen zapisoval jména, přidával čárky a dál roztáčel kolo smrti.

Když se lidé báli i vlastního stínu

V Losinách se přestalo zpívat, okna zůstávala zavřená a sousedé si přestávali věřit. Strach se vkrádal do domů i do myšlenek a s každým dalším přiznáním rostl. Výpovědi se stávaly lavinou. Někdy stačilo, že někdo léčil bylinkami, jindy jen špatně pohlédl do očí faráři. A někdy… vůbec nic. Stačila pomluva nebo osobní msta.

Zpočátku šlo „jen“ o ženy. Staré, osamělé, chudé. Později mizeli i sedláci, řemeslníci, nebo dokonce faráři. Mezi oběťmi byla třeba i jedenáctiletá dívka Dorota Groerová, která prý „tančila s ďáblem“.

Mučení se odehrávalo v podzemí, ale jeho ozvěna byla slyšet v každém domě. Rodiny se rozpadaly a děti zůstávaly bez rodičů. Lidé raději udali jiného, než aby sami skončili v řetězech. Z vesnic se stávaly pasti, z důvěry zbraň.

Procesy trvaly téměř dvacet let. Během té doby sepsal Boblig desítky přiznání, povětšinou vynucených bolestí. Kolik lidí zemřelo, se dodnes přesně neví. Ale Losiny zůstaly místem, kde se víra změnila v oheň a jména nevinných v popel.

Zajímavosti a fakta

• Kolik lidí zemřelo? Odhady mluví o více než 100 obětech, přesné číslo ale dodnes neznáme. Mnozí zmizeli beze stopy… někdy i celé rodiny.
• Děti, starci, duchovní… nikdo nebyl v bezpečí: Oběťmi nebyly jen „čarodějnice“. Boblig nechal popravit i jedenáctileté děti, vdovy, kněze či vesnické lékařky. Stačilo slovo a oheň už čekal.
• Dochované spisy: Soudní zápisy se částečně zachovaly a dnes jsou uloženy v archivech. Výpovědi plné bolesti a nesmyslných „důkazů“. Mrazivé čtení.
• Losinský zámek dodnes děsí: Zámek Velké Losiny, centrum dění celého procesu, nese pověst místa s temnou aurou. Lidé hlásí podivné pocity, změny teploty i tichý šepot ze zdí.
• Straší tu? Oficiálně ne. Ale návštěvníci popisují zvláštní atmosféru, těžký vzduch a „pocit, že se někdo dívá“.

Spravedlnost beze svědků

Procesy skončily. Plameny zhasly. Ale jména těch, kteří shořeli kvůli pověrám a strachu, už nikdo nevrátil. Zato inkvizitor Boblig? Ten dožil v klidu, ctěný a bez viny. Žádný soud, žádná omluva… jen ticho.

A možná právě proto je to ticho ve Velkých Losinách dodnes tak tíživé.

Zdroje: zamek-velkelosiny.cz, muzeum-sumperk.cz, vltava.rozhlas.cz, Kronika města Šumperka, Josef Janáček – Boblig z Edelstadtu