Únos Lindberghova syna: Zločin století, který otřásl Amerikou a změnil zákony

Byl to nejslavnější muž své doby a přesto nedokázal ochránit vlastní dítě. Jarní noc roku 1932 začala otevřeným oknem dětského pokoje a skončila případem, o kterém psaly noviny po celém světě. Víte, co policii nakonec přivedlo na stopu pachatele?

Charles Lindbergh byl ve třicátých letech pro Američany něco jako filmová hvězda. V roce 1927 jako první přeletěl sám a bez mezipřistání Atlantik a od té doby ho všude provázely zástupy fanoušků i novinářů. Se ženou Anne a malým synem žil v novém domě Highfields v New Jersey, kde doufal najít trochu klidu.

Večer 1. března 1932 ale chůva zjistila, že dvacetiměsíční Charles Jr. není v postýlce. Pod oknem dětského pokoje ležel podomácku vyrobený žebřík a na parapetu dopis s požadavkem na výkupné 50 000 dolarů. Únos Lindberghova syna se během pár hodin stal hlavní zprávou celé Ameriky.

Výkupné na hřbitově

Do pátrání se vložil i nečekaný prostředník, penzionovaný učitel John F. Condon z Bronxu. Přes inzeráty v novinách navázal kontakt s mužem, kterému se začalo říkat „hřbitovní John“, protože se scházeli právě mezi hroby. Únosci mezitím požadavek zvýšili na 70 000 dolarů, nakonec se ale spokojili s padesáti tisíci.

Peníze předal Condon 2. dubna 1932 na hřbitově St. Raymond’s v Bronxu. Slibovaný chlapec se však nevrátil. Dne 12. května našli náhodní kolemjdoucí jeho tělo v lese jen pár kilometrů od domu a naděje celé země se rozplynula.

Zrada ve zlatých bankovkách

Vyšetřovatelé měli jednu cennou kartu: čísla bankovek z výkupného si předem zapsali a velká část peněz byla ve zlatých certifikátech, které se postupně stahovaly z oběhu. V září 1934 si bankovní úředník všiml desetidolarovky, kterou přinesla čerpací stanice. Pumpař si na ni pro jistotu poznamenal poznávací značku zákazníka.

Značka vedla k tesaři Brunu Richardu Hauptmannovi, německému přistěhovalci z Bronxu, kterého policie zadržela 19. září 1934. V jeho garáži se našla další část výkupného. Odborník na dřevo Arthur Koehler navíc dokázal, že jedno prkno žebříku pochází z podlahy Hauptmannovy půdy.

Proces století a nový zákon

Soud ve Flemingtonu začal v lednu 1935 a novináři mu brzy přezdívali „proces století“. Porota Hauptmanna uznala vinným z vraždy a 3. dubna 1936 byl popraven. Až do konce tvrdil, že je nevinný, a dodnes se najdou lidé, kteří o jeho vině pochybují.

Případ měl i trvalý dopad. Americký Kongres krátce po únosu přijal federální zákon o únosech, kterému se lidově říká Lindberghův zákon. Převoz unesené osoby přes hranice států se od té doby stal federálním zločinem, takže se do pátrání mohla zapojit i FBI.

Zdroje: Wikipedia, History.com, HistoryNet