Případ Tichborne: Řezník z Austrálie, který přesvědčil matku i půl Anglie, že je ztracený dědic

Syn zmizí na moři a matka roky nepřestává doufat. Pak se z druhého konce světa ozve muž, který tvrdí, že je to on. Případ Tichborne rozdělil viktoriánskou Anglii a vyústil v jeden z nejdelších soudních procesů v britských dějinách.

Roger Charles Doughty Tichborne se narodil 5. ledna 1829 a byl dědicem bohaté anglické šlechtické rodiny. V dubnu 1854 vyplul z Ria de Janeiro na lodi Bella. O čtyři dny později našli u brazilského pobřeží převrácený člun se jménem lodi a po posádce nebylo ani stopy.

Loď se považovala za ztracenou se všemi na palubě. Kdo by se ale smířil s tím, že jeho dítě už nežije, když nikdo nenašel tělo? Rogerova matka Henriette rozhodně ne.

Matka, která nepřestala doufat

Od února 1863 pravidelně zveřejňovala v deníku The Times inzeráty s prosbou o zprávy o synovi. V květnu 1865 se jejím jménem objevily podobné výzvy i v australských novinách a slibovaly velmi štědrou odměnu. A ta na sebe nenechala dlouho čekat.

V říjnu 1865 právník William Gibbes oznámil, že ztraceného dědice našel ve městečku Wagga Wagga. Byl to zkrachovalý řezník, který si říkal Thomas Castro. Na Štědrý den 1866 dorazil do Anglie a v lednu 1867 ho Henriette v Paříži poznala jako svého syna na první pohled.

Soudy, které rozdělily zemi

Zbytek rodiny tak nadšený nebyl a když matka 12. března 1868 zemřela, přišel žadatel o svou největší oporu i o příjem. V květnu 1871 začal civilní spor o dědictví, ve kterém například lord Bellew vypověděl, že skutečný Roger měl tetování, které nový „Roger“ neměl. V březnu 1872 porota jeho nárok smetla ze stolu a muž byl obviněn z křivé přísahy.

Podle obžaloby šlo ve skutečnosti o Arthura Ortona, syna řezníka z londýnského Wappingu, narozeného v roce 1834, který jako chlapec odešel na moře. Trestní proces trval od dubna 1873 do února 1874 a zabral neuvěřitelných 188 soudních dnů. Porota rozhodla, že obžalovaný není Roger Tichborne, ale Orton, a soud mu vyměřil celkem 14 let vězení.

Lidový hrdina, nebo podvodník?

Případ Tichborne přitom vášnivě sledovala celá země a prostí lidé za žadatelem stáli – po celé zemi vznikaly podpůrné výbory a davy mu provolávaly slávu. Jeho obhájce Edward Kenealy kvůli případu přišel o právnickou kariéru, založil hnutí za jeho věc a v roce 1875 se dokonce dostal do parlamentu. Jeho návrh na královskou vyšetřovací komisi ale neprošel v poměru 433 hlasů proti jednomu.

Na svobodu se muž dostal v říjnu 1884 po deseti letech. V roce 1895 se za peníze přiznal novinám The People, že je Arthur Orton, jenže přiznání vzápětí odvolal. Zemřel v chudobě 1. dubna 1898, na pohřeb přišlo asi pět tisíc lidí a rodina dokonce dovolila, aby na rakvi stálo jméno sira Rogera Tichborna. Kdo tedy vlastně ležel v té rakvi?

Zdroje: Wikipedia, Jstor, Harvard University, The Victorian Web