Z baletního sálu až na Pražský hrad: Designér Oldřich Voyta představuje revoluční materiál, vzpomíná na spolupráci s Evou Pavlovou a varuje před chybami u barefootu

​S Oldřichem se známe již od dob společných studií na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy, a tak naše setkání nebylo pouze o módě a designu, ale také o vzpomínkách na společná studentská léta. Sešli jsme se v komorní atmosféře pražské Ó Gallery v Hrzánské pasáži v Celetné ulici, při příležitosti závěru výstavy jeho autorské kolekce lodiček NOVUM. Oldřich má za sebou pozoruhodnou profesní cestu. Poté, co jeho taneční kariéru předčasně ukončilo vážné zranění kolene, se vydal novým směrem – od působení na pozici designéra v Pekingu přes studium oboru Technologie makromolekulárních látek na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně až k návrhu obuvi pro první dámu České republiky Evu Pavlovou.

Oldřich Voyta se v rozhovoru vrací také k osudovému setkání se světovou legendou obuvnického designu Manolem Blahnikem. Přibližuje nejen inspiraci a technologické zázemí své autorské kolekce i inovativní materiály, které při její tvorbě využívá, ale také zákulisí spolupráce s první dámou. Neopomíjí ani praktickou stránku obouvání a upozorňuje na nejčastější chyby, kterých se při výběru a nošení obuvi dopouštíme.

NOVUM a revoluční materiál KNITHER: Kůže bez odpadu

Autorská kolekce lodiček NOVUM, vystavovaná v pražské Ó Gallery v Hrzánské pasáži a dříve prezentovaná také na přehlídkách We Are Next a Czech Design Week, představuje mimo jiné nový materiál KNITHER, který Oldřich vyvinul. Jeho název vznikl spojením anglických slov knitting (pletenina) a leather (kůže) a odkazuje na podstatu této materiálové inovace.

„Materiál KNITHER jsem vyvíjel souběžně se svým doktorským studiem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně,“ vysvětluje Oldřich Voyta. „Jeho výrobní proces je téměř bezodpadový, přičemž výsledné vlastnosti vycházejí z charakteristik přírodní usně. Právě v tom spočívá zásadní rozdíl oproti konvenčním syntetickým náhražkám kůže, které se sice snaží napodobit její vzhled, nikoli však její funkční vlastnosti. V obuvi z těchto materiálů se noha často potí a nemá dostatečnou možnost dýchat. KNITHER naopak nabízí paropropustnost, vysokou odolnost proti oděru a možnost praní.“

První skutečnou zatěžkávací zkouškou materiálu bylo jeho využití při vývoji baletní obuvi. Ta se poprvé představila na světové výstavě EXPO 2025 v japonské Ósace, kde v ní první sólista baletu Národního divadla v Praze Patrik Holeček odtančil celkem 18 představení. „I po osmnácti představeních si obuv zachovala svůj tvar, nejevila známky opotřebení a její vzhled se téměř nelišil od obuvi z přírodní usně. Pozitivní byla také samotná zkušenost tanečníka – materiál příjemně obepínal nohu, přizpůsobil se jejímu pohybu a nijak neomezoval její funkci,“ dodává designér.

Ambicí Oldřicha Voyty je nyní rozšířit využití materiálu KNITHER také mimo oblast módního a obuvnického designu. Potenciál vidí především v nábytkářském a automobilovém průmyslu, zejména v oblasti čalounění nábytku a interiérů automobilových sedadel.

​Lekce z Pekingu: Rychlost a žádná byrokracie

Oldřich Voyta strávil několik let v Číně, konkrétně v Pekingu, Šanghaji a Hongkongu, kde působil jako designér. Tato zkušenost výrazně ovlivnila jeho pohled na práci, kreativní procesy i organizaci výroby. „Bezpochyby mě to ovlivnilo,“ říká. „Samozřejmě je potřeba se vždy jasně vymezit vůči totalitním režimům. Přesto musím uznat, že způsob, jakým tam vzniká nová architektura, design a jak rychle se následně realizují jednotlivé projekty, je svým způsobem fascinující. V Číně se projekt odprezentuje, proběhne takzvaný pitch, a pokud dostane zelenou, jde se bez zbytečných průtahů rovnou do výroby. I proto tam vyrůstají mrakodrapy doslova jako houby po dešti. V Evropě jsme naopak nesmírně zatížení byrokracií – často se všechno dlouze schvaluje, ještě než se vůbec začne něco realizovat.“

Právě schopnost rychle se rozhodovat, hledat řešení a proměňovat nápady v konkrétní výsledky se mu později mimořádně hodila při jedné z nejvýznamnějších zakázek jeho dosavadní kariéry.

Blesková zakázka pro první dámu: 10 dní na inaugurační lodičky

Významnou kapitolou jeho profesní dráhy se stala spolupráce s Kanceláří prezidenta republiky a první dámou Evou Pavlovou. Krátce po prezidentských volbách, těsně před inaugurací, dostal nabídku navrhnout a vyrobit pro paní Evu lodičky na slavnostní akt. Na kompletní realizaci od prvotního návrhu až po hotovou obuv měl jen necelé dva týdny.

„Řekl jsem si: Jasně, to je krásná příležitost, moc rád do toho půjdu,“ vzpomíná. Vypravil se za paní Evou do Roudnice nad Labem, kde jí odebral míry a společně probrali její představy o stylu i barevnosti lodiček a tvaru podpatku. Odtud pokračoval přes celou republiku do Újezdu u Valašských Klobouk ke svému kopytáři panu Polčákovi, který pro něj vyrobil kopyto přesně na sebrané míry. Ještě tentýž den následovala cesta do Otrokovic, do továrny Jafra, specializující se na výrobu napínacích stélek. Kopytář i výrobce stélek byli ochotni doslova zastavit vlastní výrobu, aby mohli vyhovět jeho požadavkům a dodržet mimořádně napjatý termín.

Pouhé tři dny před inaugurací přišla ještě jedna prosba – zda by se k lodičkám podařilo vyrobit také kabelku. I tento úkol se podařilo zvládnout. V den inaugurace ráno tak Oldřich osobně doručoval kompletní zakázku na Pražský hrad.

Lodičky navíc nesly mimořádně symbolický detail. Tvar podpatku vycházel z architektury klenby Vladislavského sálu. Podpatek i patník byly vyrobeny technologií 3D tisku na české 3D tiskárně Prusa, za použití českých tiskových materiálů PLA a PEBA od hulínské společnosti Fillamentum. Nešlo přitom pouze o estetický prvek – konstrukce patníku z materiálu PEBA byla navržena také s ohledem na protiskluzové vlastnosti a ochranu historické dřevěné podlahy Pražského hradu. Obuv byla natolik zásadní, že ji Národní muzeum v Praze nechalo zařadit do svých stálých sbírek.

Jak dostal přezdívku „Holly Oli“ od Manola Blahnika

Oldřich Voyta působil také jako supervizor výstavy světově proslulého designéra obuvi Manola Blahnika v pražském Museu Kampa.

​Když Manolo při přípravách sekce inspirované Afrikou narychlo zatoužil po afrických rekvizitách do jinak holého bílého prostoru, Oldřich musel jednat během minut. „Řekl jsem si: ‚Sakra, jsme v muzeu, musíme tu mít nějaký archiv!‘ Jel jsem za ředitelem a nechal si vyjet fotky afrických masek z cest po Africe Jana Mládka,“ vypráví s úsměvem. „Nechal jsem je vytisknout, přiběhl zpátky a ukázal je Manolovi, ať si vybere. On byl v takovém šoku, že se to odehrálo během deseti minut, že si klekl na zem a řekl: ‚You are such Holly Oli!‘“

Profesní deformace na ulici a varování před barefootem na asfaltu

​Když Oldřichovi jeho taneční kariéru přerušilo zranění kolene, přenesl své znalosti anatomie lidského chodidla z baletního sálu do obuvnického designu. „Jako tanečník vnímáš stabilitu nohy a rozložení těžiště. Noha je pro tebe nástroj, jako štětec pro malíře. S touto znalostí pak můžu nakládat při rozložení kopyta či stavbě podpatku,“ vysvětluje.

​Tato odbornost s sebou ale nese i lehkou profesní deformaci. „Když jdu po ulici a vidím někoho s pronačním nebo supinačním chodidlem – tedy že mu kotník padá buď výrazně dovnitř, nebo ven, tak doslova trpím. Mám chuť toho člověka zastavit a říct mu, ať si okamžitě koupí stélky, nebo si to nechá vyšetřit.“

​Když přišla řeč na trendy v obouvání, Oldřich Voyta velmi důrazně upozorňuje na nejčastější chybu při nošení barefootové obuvi: ​„Barefootová obuv je dobrá, ale vždycky si pamatujte, kde ji máte nosit,“ zdůrazňuje. „Koupit si barefooty a začít v nich chodit po městském asfaltu způsobí mikroprasklinky v patních kůstkách, které se extrémně špatně léčí. Choďte v nich nejdřív po přírodní zemi, která tlumí tu rázovou vlnu při chůzi a nezničí vám patu.“

​U malých dětí doporučuje obuv se širší špičkou (ve tvaru tzv. kačeří stopy), aby se prsty nedestruovaly do úzkého kopyta, ale zároveň s dostatečným tlumicím povrchem, pokud chodí po tvrdém podkladu.

​Kolik bot má bototvůrce doma a co chystá dál?

​Kovářova kobyla v tomto případě rozhodně nechodí bosa. Kolik párů bot má sám návrhář doma? „Hodně! Asi tak 50 párů,“ přiznává se smíchem Oldřich. „Jsou mezi nimi i boty, které jsem sám vytvořil, ale vlastně je ani nenosím.“

A jakou radu by dal těm, kteří váhají opustit svou stávající kariéru a jít si za svým snem jako on? „Ať si to rozloží na malé kroky. Ještě při dosavadní práci do toho pomalu jít a postupně přecházet. Jde to v jakémkoliv věku.“

​A na co se od něj můžeme těšit v nejbližší době? Mimo zakázkové výroby a autorské kolekce se naplno vrací zpět do baletního sálu. Aktuálně totiž dokončuje kostýmní výpravu a scénografii k novému baletu Korzár v Ústí nad Labem v choreografii bývalého prvního sólisty Národního divadla v Praze Adama Zvonaře. Premiéra tohoto baletu proběhne již 27. listopadu 2026.

Zdroj: Autorský text i autorský rozhovor