Válka ve stínu sopky. Erupce Vesuvu v roce 1944 zpomalila spojenecký postup v Itálii

V Evropě není známější sopka než Vesuv. Kdo by si z dějin dějepisu nepamatoval na její výbuch z roku 79, který zničil starověké Pompeje a současně je doslova zakonzervoval v čase? Mnohem méně lidí dnes ví, že Vesuv explodoval také v roce 1944 a významně tím zasáhl do průběhu druhé světové války.

Válečný výbuch

Spojenecká vojska, konkrétně ta americká, britská a také polská, se v Itálii vylodila na podzim roku 1943. Postupně si potom probojovávala cestu na sever s cílem vyřadit Itálii coby středisko odporu předtím, než přijde hlavní úder v podobě vylodění v západní Evropě. Nebyla to samozřejmě žádná procházka růžovým sadem, v polovině března 1944 probíhaly těžké boje s německými jednotkami u Anzia i u Monte Cassina.

Důležitou roli hrálo v bojových operacích také americké armádní letectvo. Jedna z jeho součástí, konkrétně 340. bombardovací skupina, měla své stroje na letišti v Pompejích. Ozvala se ale ozvěna historie. Z nebe se měla opět začít sypat zkáza. A rozhodně nešlo o obyčejný nepřátelský nálet.

Již 1. března 1944 se v okolí sopky Vesuv začalo cosi dít. Sem tam se objevilo malé zemětřesení a poklesla hladina lávy. Dne 11. března se ozvalo několik menších erupcí a došlo ke zhroucení části centrálního kráteru. Stále se ale nezdálo, že by mělo přijít něco dramatičtějšího. Ticho před bouří nastalo 17. března, kdy prakticky utichla veškerá aktivita sopky.

Poté ale přišel 18. březen. Ve 14:00 začala výrazně narůstat seismická aktivita a v 16:00 došlo k definitivnímu otevření kráteru a obřím explozím, které pokračovaly po další tři dny. V dalších dnech zničila tekoucí láva vesnice San Sebastiano al Vesuvio, Massa di Somma, Ottaviano a částečně i San Giorgio a Cremano. Láva tryskala až do výšky 2 kilometrů. Sopka chrlila sopečný popel až do 26. března.

Zásah spojeneckých vojsk

Když lidé pochopili, že půjde o velkou erupci, bylo nutné přistoupit k evakuaci. Itálie se formálně vzdala Spojencům již v září 1943, státní správa ale reálně příliš nefungovala. O organizaci evakuace tisíců civilistů se tak museli postarat spojenečtí vojáci. Právě díky nim zemřelo jen 26 lidí, samotná evakuace se potom týkala 12 tisíc osob. Převážně šlo o ty, na než se zhroutily střechy zatížené sopečným popelem.

Nasazení amerických a britských vojáků ocenil i italský král Victor Emmanuel III., který region po explozi osobně navštívil. Uprchnout před sopkou ale museli i sami vojáci. Svá letadla už ale přesunout nestihli. Celkově bylo zničeno téměř 90 letadel (některé zdroje uvádí 80) na zmíněném letišti v Pompejích, což bylo více než jakýkoliv německý nálet a významně to na nějakou dobu ovlivnilo schopnost spojenců vést bojové operace.

Nutno podotknout, že od roku 1944 se žádná tak velká erupce Vesuvu neudála.

Zdroje informací: Deník, Earth Magazine, Geology