Pohnutá historie Kopanického průsmyku: Místa, kudy vedly cesty obchodníků, ale také Turků útočících na Moravu

Obraz drsné krajiny se dosti podobá pohnuté historii osídlení nehostinného kraje kolem Kopanického průsmyku (někdy také nazýván Hrozenkovský), kterým teče říčka Drietomice. Jedná se o průsmyk ležící na hranicích České a Slovenské republiky. Oblast je známá jako Moravské Kopanice a tvoří jí pět obcí: Žítková, Vyškovec, Vápenice, Lopeník a Starý Hrozenkov. Již od nepaměti tímto krajem vedla cesta spojující Moravu s Považím. Cesta, která vedla kroky nespočtu obchodníků, ale i vojáků všech možných armád…

První zmínky o tomto průsmyku nalezneme již ze zpráv z 11. století. „Hlavní silnici z Moravy do Uher u Uherského Brodu přes Bánov do Trenčína. Tudy šel kníže Břetislav II., když roku 1099 na Luckém poli s králem Kolmanem uzavřel smír, tudy vedl Svatopluk roku 1108 své vojsko.“ V místních lesích přišel o své oko také král Vladislav, doprovázen Soběslavem a Otíkem II. při svém tažení roku 1116 v tuhé seči s Uhry.

Morava a její obrana proti Turkům

Jak vnímali turecké nebezpečí a co požadovali obyvatelé Moravy? To nám mohou přiblížit následující historické texty. „Morava, zejména její jihovýchodní oblasti, se vlivem rozpínavosti Osmanské říše dostala do smrtelného nebezpečí, které ovlivňovalo po celé generace život Moravanů a utvářelo i mnohé z jejich charakterových rysů.“  Nuceni tlakem okolností museli neustále myslet na účinnou obranu a otázka loupeživých vpádu z Uher se stávala trvalým předmětem jednání Moravských zemských sněmů. 

V knize Dějiny Moravy je uvedeno: „V době přípravné, význačný jest obecní sněm ve Víškově konaný od 1. do 7. března 1605 při němž v prosinci císaře Rudolfa II …. Ke stavům děje se na Moravě první zmínka o povstání Bočkaje v Uhrách, spojená s důtklivou žádostí aby stavové moravští mimořádnými sbírkami a vhodnými návrhy postarali se o pomocné vojsko do Uher a obranu země. Na sněmu konaném ve Víškově roku 1605 byli ustanoveni pouze noví krajští hejtmané, vždy jeden ze stavu panského a jeden z rytířského. Vyzbrojiti měli každeho 10tého či páteho muže. Tato hotovost neměla překročiti hranice.“

Kvůli řešení hrozby vpádů cizích armád na území Moravy nezbývalo mnoho času na řešení jiných závažných problémů. Ty se týkaly vnitřních záležitostí nebo náboženských otázek, které pak byly odkládány a často projednávány, ke škodě celé země, jen okrajově a ve spěchu. Neuplynul snad ani jediný rok, ve kterém by se zemské sněmy nezabývaly tureckým nebezpečím. Morava musela být od roku 1529 stále ve stavu bojové pohotovosti.

Systém pohraničních pevností

K obraně Moravy sloužil systém pohraničních pevností, k nimž patřily Mikulov, Dívčí hrady, Břeclav, Hodonín, Strážnice. Dále Uherský Ostroh, Uherský Brod, Buchlov, Lukov, Světlov, Brumov, Valašské Meziříčí, Starý Jičín, Štramberk, Hukvaldy. Obrana Moravy se však mohla dále opřít o obrannou síť na území Horních Uher v linii od průsmyku u Jablunkova až k Dunaji u Komárna. Tu tvořily menší hrady a tvrze a především pak silné pevnosti Trenčín, Beckov, Leopoldov, Gútu a Komárno.

Velkým opěrným bodem v tomto postavení byla i pevnost Nové Zámky, avšak ne po celé období válečných vpádů na Moravu, jelikož tato pevnost na dlouho dobu padla do rukou Turkům, vedených vezírem Faizuem Kjöpülüem v roce 1663. Osvobodit tuto strategicky velmi důležitou pevnost se podařilo až roku 1685.

Obrana Kopanického průsmyku

Ochrana před vpády na Moravu však nebyla tvořena pouze výše jmenovanými pevnostmi a tvrzemi na horno-uherské, respektive moravské straně hranice. Moravsko-uherská hranice byla chráněna horami a jedinou možností vpádu nepřátelských armád na Moravu je použití nemnoha průsmyků, proto bylo na zemském sněmu roku 1541 rozhodnuto o opevnění těchto průsmyků. Kopanický průsmyk byl jedním z neafektovanějších, pokud ne nejfrekventovanějším průsmykem ze všech průsmyků na moravsko-uherském pomezí.

Tyto hypotézy nedokládá pouze množství vpádů, které bylo tímto průsmykem uskutečněno, nýbrž i fakt, že Město Trenčín se svou pevností bylo častým cílem nájezdníků. V okolí Trenčína se nájezdníci rádi zdržovali a zakládali tábory. Avšak dobře chráněný Trenčianský hrad se jim podařilo dobýt jen zřídkakdy. Proto, plni frustrace z neúspěchu, obraceli svůj hněv k blízké moravské hranici a taktéž k blízkým moravským městům, zejména k Uherskému Brodu. Vzdálenost Trenčína a Uherského Brodu je pouhých 33km.

Neshody a tahanice

Do příprav na vybudování obranných šancí, však ještě před jejich možným zbudováním vstoupily uzemní spory v sousedících panství. A to na moravské straně světlovského pána Jana Jetřicha z Kunovic a na straně horno-uherského trenčianského župana Ileshazyho. Moravané chtěli šance postavit na strategicky lépe umístěném místě, které se však nacházelo již na území Horních Uher. Z hlediska dnešní doby na katastru obce Drietoma.

Po nechutných tahanicích, při kterých mnohdy tekla i krev a hlavně se ztrácel čas před blížícím se nebezpečím, byli Moravané donuceni šance postavit na zalesněné stráni podél moravsko-slovenské hranice jménem Bedové. Právě přes Bedové vedla významná obchodní stezka přes Bílé Karpaty, kterou znali již Římané.

Výstavby

Místo nějaké tvrze či hradu se na Bedovém postavily pouze lesní záseky, obranný val a jednoduché šance. Ty byly opevněny mohutným hliněným valem s palisádovým plotem, vybudovaným ze silných, navzájem spojených a nahoře zahrocených kůlů, s hlubokým příkopem na vnější straně. Na Bedovém se dá dodnes objevit osm takových šancí. Na méně významných cestách a nepochybně i před vlastním opevněním z palisádových plotů byly vybudovány záruby z kamenů.

Pro úsporu dřeva také nižší palisádové ploty, které vyplňovali španělskými jezdci (přenosné překážky, zátarasy) a tzv. šancovními koši  naplněnými hlínou a kamením. Jedinou silou, která byla ochotna se v těchto místech nájezdníkům postavit, byli místní valaši (ve významu pastýři). Tak byli dobově zvaní Kopaničáři z Moravských Kopanic, kteří se živili tzv. valašským, tedy pasteveckým hospodařením.

Moravské kopanice, sahající od Pitína až po Březovou byly poměrně hustě osídleny a jejich obyvatelé si volili své vojvody. Pro vrchnost byli nepoddajní a vcelku nezávislí poddaní nepohodlní, a proto je v obranných bojích, i přes příkazy císařského dvora, příliš nepodporovali. Valašský obranný sbor spadal pod velení císařských velitelů. Kopaničáři, bez vojenské pomoci a záložního jištění, nemohli náporům silných nepřátelských vojsk účinně vzdorovat.

Turecký vpád na Moravu

 V Kopanickém průsmyku bylo osídlení zničeno již mnohokrát před rokem 1599, právě toto datum znamenalo pro kopaničářský lid hotovou zkázu. Z Uher docházely již od jara tohoto roku zprávy, že se Turci chystají k velkým bojovým akcím, aby odčinili své vojenské neúspěchy z minulých let. Také na Moravě usilovali nejvyšší úředníci a zemští soudci o zajištění co nejlepší obrany země. Diviš ze Žerotína, jako člen zemského soudu, se postavil do čela obrany Moravy. Svůj úkol však nesplnil.

V létě 1599 pronikli Turci spojeni s Tatary směrem k Hrozenkovu. V roku 1599 postihla celý jihozápad Horních Uher pohroma. Budínský paša Ibrahim přitáhl s asi deseti tisícový zástupem lehkého vojska k Nitře. Tvořili ho převážně krymští Tataři, kteří jako spojenci Turků přišli do Uherska, aby pomohli sultánovi v boji proti „nevěřícím“. U Nitry rozdělil vojsko na dvě části. Jedna vpadla do okolí Topolčan a druhá plenila dědiny na obou březích Váhu.

„Tatari spostošili najmä Piešťany, kde už v tej době bolo veľa kupeľných hostí. Popolom ľahli aj dediny Čachtického panstva, patriace Tomášovi Nádašdymu. Od Piešťan sa oddiely Tatarov hnali po pravom brehu Váhu a všetko ničili. Ich besnenia na Slovensku sa skončilo priechodom pres Drietomskú dolinu na Moravu kde boli na pokon rozprášený“ , uvádějí Slovenské záznamy. Zemské vojsko však nebylo na vpád připraveno, protože čekalo vpád kolem Břeclavi.

Turecké pustošení, drancování a násilnosti vůči obyvatelům moravskoslovenského pomezí byly nezměrné. Turci vypálili všechny obce od Starého Hrozenkova až po Uherský Brod a odvlekli podle kronik do zajetí několik stovek obyvatel. Obraz krvelačného řádění Tatarů a Turků té doby přináší úryvek z historie obce Popovice. Podobné scény jako se udály v Popovicích, se děly po celém území Moravy.

Snahy na zlepšení situace

Výše popsaný vpád přes Kopanický průsmyk přiměl jednat místního velmože, pána Arkleba z Kunovic, který byl vlastníkem uherskobrodského panství. Tento šlechtic začal na obranu moravských hranic stavět v Kopanickém průsmyku pevné valy. Jeho panství však sousedilo s panstvím trenčanským, jehož majitelem byl od roku 1594 mocný rod Illesházyovců. I když si byly oba rody nábožensky blízké, nedokázal pán z Trenčína zabránit svým poddaným v porušování moravských hranic a napadání gruntů Arkleba z Kunovic. Dovídáme se o tom ze zpráv pana Arkleba.

Učinili tak patrně proto, že jim překážely v častých vpádech na sousední uherskobrodské panství. Pan Arkleb zaslal svoji stížnost k prošetření na zemský sněm, který zasedal roku 1600 ve Znojmě. Výsledek sněmovního jednání prokázal, že se trenčanští provinili nejen neoprávněným pronikáním za hranice Horních Uher (Slovenska), ale zejména tím, že tu rozmetali a se zemí srovnali tak pracně a nákladně vybudované valy. Pánu statků a majetků Arklebových měla být učiněna náprava, to se však nestalo a obranu průsmyku tak nadále tvořila jen primitivní soustava šancí.

Za pár let následovaly na tomto místě vpády uherského magnáta Štefana Bočkaje proti nepřátelským Habsburkům…

Zdroje: 

JANOVSKÝ, A. Z Dějin Starého Hrozenkova a Moravských Kopanic.

VÁLEK, J. Dějiny Moravy.