Nártoun: skřítek z filipínských lesů má oko větší než svůj mozek. Na jeho záchraně se podílejí i Češi

Nártoun filipínský má celou řadu nej. Jedná se o vůbec nejmenšího primáta a nezřídka je také označován za nejroztomilejšího nebo nejokatějšího. Na svých domovských Filipínských ostrovech je symbolem přírodního bohatství. I on se ale potýká s problémy, které mu pomáhají řešit čeští vědci. 

Nártoun filipínský

Na první pohled nevypadá nártoun filipínský jako typický primát, a přesto právě do této skupiny savců patří. Chvíli vám bude asi trvat, než si sami ujasníte, jestli je tohle malé zvířátko skutečně tak hrozně roztomilé nebo spíše jen zvláštní. Za pozornost ale určitě stojí. 

Nártouni jsou jen 9 až 16 cm vysocí a váží maximálně 160 gramů. Není divu, že se jim občas přezdívá „skřítci filipínských pralesů“. Tihle drobečci mají navíc několik unikátních rysů, které z nich dělají tak výjimečná stvoření. V první řadě jsou to končetiny. Jejich prsty jsou totiž dlouhé a tenké, navíc jsou zakončeny velkými polštářky, takže tak trochu připomínají prsty E.T. mimozemšťana. Nejde ale o vzhled. Hlavní je, že se díky takto řešeným končetinám dokážou dobře pohybovat ve větvích stromů, kde žijí. 

Rekordně velké oči nártouna filipínského

Tím hlavním poznávacím znakem nártounů filipínských jsou však oči. Ty jsou větší než jejich mozek či žaludek. V poměru k velikosti těla má dokonce největší oči ze všech savců na světě. Pokud se stejně jako Červená Karkulka chcete nártouna zeptat, proč má tak velké oči, čekejte, že vám odpoví podobně jako vlk. Nártoun je noční živočich, a protože na rozdíl od jiných nočních savců postrádá v oku speciální vrstvu zlepšující zrak ve tmě, musí si to kompenzovat velikostí očí.

Rekordní velké oči si však vynutily další fyziologickou zvláštnost. Jsou totiž tak velké, že se nemohou v očním důlku pohybovat. Příroda to u nártouna vyřešila tak, že mu umožnila celou hlavou otáčet až o 180 stupňů. Očima tedy hýbat nemůže, přesto ale na rozdíl od nás může vidět i za sebe. 

Nártoun je samotářské zvíře a s dalšími jedinci svého druhu se potkává víceméně jen v době páření nebo v případě, že musí bránit své teritorium před jiným nártounem. O území mimochodem samci bojují velmi tvrdě a není výjimkou, že tento souboj jeden ze soupeřů nepřežije. Dalším nártounům pak o sobě dávají vědět prostřednictvím zvláštního pískání nebo cvrlikání. 

Český podíl na záchraně nártounů

Stejně jako na řadu jiných zvířat i na nártouna tvrdě doléhá ničení jejich životního prostředí i nelegální lov. Řada chovatelů chce mít toto zvíře doma, což devastuje jejich počty ve volné přírodě. Byli to čeští zoologové, kteří ve spolupráci s filipínskými úřady vypracovali novou koncepci chovu nártounů v zajetí, díky čemuž klesla poptávka po zvířatech odchycených v přírodě. I díky tomu mají nártouni zase o něco větší naději na šťastnou budoucnost. 

Zdroje: 100+1, iRozhlas, National Geographic