Obdoby fastfoodů fungovaly již ve starém Římě

Do řetězců rychlého občerstvení někdy zavítal snad každý z nás. Jsou snadno dostupné a šetří nám čas. Nejedná se ale o nový koncept posledních dvou staletí. Dokonce už staří Římané chodili na oběd či večeři do pouličních podniků připomínajících dnešní fastfoody.

„Tady, nebo s sebou?” ptali se prodavači za pultem i před 2000 lety. Rozšířeným typem stravovacích zařízení byla v antickém Římě takzvaná thermopolia. Jejich menu bylo zachycené na freskách na stěnách. Zákazník si z něho objednal u dlouhého kamenného pultu a svůj pokrm poté mohl sníst buď u stolku přímo v podniku, nebo si ho odnést s sebou.

Prodávalo se teplé jídlo určené k okamžité konzumaci i jídlo studené, které si mohli strávníci ohřát doma. Jak zmiňuje Tracy Vonder Blick ve svém textu Fast Food in Ancient Rome, na jídelníčku nechyběly ryby, pečené sýry, pokrmy z luštěnin, zelenina a olivy. Ke všemu bylo možné přidat garum – rybí omáčku, jež se ve starém Římě používala podobně, jako my dnes používáme kečup.

Hamburger i řetězcové podnikání

Dochovaná kuchařka, jejíž autorství je připisované starořímskému gurmánovi Marcu Gaviovi Apiciovi, popisuje možnosti využití mletého masa. Jeden z receptů nápadně připomíná dnešní hamburger – pečený bochánek, který se plnil mletým masem s pepřem, piniovými oříšky a omáčkou. Největším rozdílem bylo, že mleté maso mělo podobu kuliček.

Podoba a fungování thermopolií je známé zejména díky archeologickým výzkumům. Ve městě Pompeje se podařilo najít 80 restaurantů tohoto typu. Stejně jako zbytek města zůstaly zakonzervované pod vrstvami popela po výbuchu sopky Vesuv v roce 79 našeho letopočtu.

Thermopolia byla všude. Je také více než pravděpodobné, že stejný majitel jich vždy vlastnil několik. Už tehdy fungoval koncept řetězcového podnikání.

Doma vařili jen bohatí

Kuchyně byla výsadou majetných. Většina nalezených domů v Pompejích byla poměrně stísněná. Podle nálezů v nich kuchyně a většina nádobí zpravidla chyběla. Jediná součást vybavení, která mohla sloužit k vaření, byla menší kamna. Na nich se ale jídlo jen ohřívalo, případně se připravovaly nenáročné pokrmy. Nižší vrstvy římské společnosti se zřejmě stravovaly zejména z pouličního prodeje.

Ačkoliv thermopolií existovaly různé druhy a některá byla přepychovější než jiná, obecně neměla pověst luxusních podniků. Tu a tam se v nich pro něco na zub stavili i obyvatelé z vyšších vrstev, obyčejně se však sdružovali jinde. O thermopoliích autor divadelních her Plautus psal jako o místě, kde se scházeli nuzní Římané k soutěžím v popíjení vína a gamblu.

Bohatí si kromě vaření doma dopřávali také více druhů potravin. Oblíbené bylo například vepřové maso nebo ptačí pečeně. Aby si kilogram vepřového koupil obyčejný římský dělník, musel by obětovat dva denní platy.

Na obrazech lukulských hodů se ale maso objevuje vcelku pravidelně. Takové hostiny trvaly mnohdy celý den a užívat si je mohla právě jen ta nejvyšší vrstva společnosti.

Zdroj: 100+1, Fast Food in Ancient Rome, Food and Drink in Antiquity