Kanadský Halifax se stal v roce 1917 dějištěm největší nejaderné exploze v dějinách

Psal se 6. prosinec 1917 a v Evropě zuřila první světová válka. Její ozvěny samozřejmě doléhaly i na druhou stranu Atlantiku, přesto se zde ale lidé nemuseli bát přímého fyzického ohrožení. Anebo si to alespoň mysleli.

Předehra ke katastrofě

Nehoda, ke které toho dne došlo v kanadském Halifaxu, s první světovou válkou souvisela, byť spíše nepřímo.  Ale začněme od začátku. O několik dní dříve vyplula z New Yorku francouzská loď Mont Blanc plná výbušnin. V Halifaxu se měla připojit k válečnému konvoji mířícímu do Evropy. Mont Blanc byla loď dlouhá 98 metrů a mohla nést náklad o hmotnosti 3 120 tun. Tentokrát na ní bylo naloženo 2 400 tun TNT, střelné bavlny a kyseliny pikrové.

Už od začátku se ale začalo schylovat ke katastrofě. Na zemi se sice válčilo v Evropě, ale na moři mohla německá ponorky udeřit i u břehů Severní Ameriky. Proto Mont Blanc nevyvěsil vlajky, které by ostatní lodě upozorňovaly na nebezpečný náklad. Další moment, který přispěl ke katastrofě a souvisel s probíhající válkou, nastal 5. prosince večer.

Mont Blanc dorazil ke vjezdu do přístavu, ale dovnitř se nedostal. Přístav totiž na noc spouštěl protiponorkové sítě. A Mont Blanc tak musel čekat až do rána. Na ráno čekala i norská loď Imo. Ta chtěla naopak přístav opustit a vyplout do amerických přístavů naložit humanitární pomoc pro válkou zkoušenou Belgii. A pak nastalo ráno.

Katastrofální srážka

Ráno kolem 7:30 byly sítě vytaženy a přístav začal zase normálně fungovat. Do kanálu spojujícího samotný přístav s Atlantikem vplul Mont Blanc a proti němu Imo. To nebylo nic neobvyklého, kanálem mohly proplouvat lodě proti sobě. Musely se ale dohodnout na tom, jak se minou. V té době samozřejmě neexistoval žádný systém řízení provozu. Lodě spolu komunikovaly skrze píšťaly.

Lodě pluly proti sobě a oba kapitáni signalizovali, že chtějí zůstat ve svém kurzu. Chvíli trvalo, než se kapitán Mont Blancu rozhodl pro úhybný manévr. Kapitám Imo ho ale začal provádět také. Výsledkem bylo, že tyto úhybné manévry poslaly obě lodě opět na stejný kurz. V 8:45 narazila Imo do boku Mont Blancu a na palubě druhé jmenované lodi začalo hořet.

Posádka samozřejmě věděla, co to znamená a opustila loď. Na záchranných člunech námořníci dopluli na druhou stranu pobřeží, než k jaké mířila loď. Tu se pokoušeli hasit námořníci z jiných lodí. Tažné lodě pak Mont Blanc nasměrovaly k molu, kam dorazili i hasiči. Jenže se stalo to, co se stát muselo.

V čase 9:04 došlo k explozi. Detonace zdevastovala velkou část města, srovnala se zemí čtvrť Richmond a vyžádala si přibližně dva tisíce mrtvých a přes devět tisíc zraněných. Situaci navíc bezprostředně poté zhoršila ničivá sněhová bouře, která ochromila záchranné práce a připravila přeživší o přístřeší. Exploze měla sílu 3 000 tun TNT, což je plných 20 % hirošimského výbuchu a znamenalo to nejsilnější nejadernou a člověkem způsobenou explozi v historii. Výbuch vytvořil dokonce tsunami a následně vypukly ve městě velké požáry.

O síle výbuchu svědčí i to, že hlaveň děla z Mont Blancu dopadla na místo vzdálené 5,5 kilometru od epicentra výbuchu. Mimochodem, v nastalém zmatku se začala šířit informace o tom, že šlo o německý útok. Tak tomu ale v tomto případě nebylo. Výbuch z roku 1917 představuje dodnes jednu z nejhorších průmyslových katastrof v dějinách lidstva.

Zdroje informací: ArmyWeb, Maritime Museum of the Atlantic, Aktuálně, Britannica