Palorchestes: Obří vačnatci vážili až jednu tunu. K jejich vyhubení mohl přispět člověk

Je známou věcí, že z hlediska zoologie je Austrálie zcela unikátním kontinentem a její fauna je jedinečná. Tomu, že se kontinent vyvíjel samostatně, odpovídají nejen dnešní zvířata, ale i ta pravěká.

Obří klokan? Palorchestes byl původně identifikován špatně

V roce 1873 byl britským biologem a paleontologem pojmenován a popsán druh vyhynulého australského živočicha. Owen mu dal jméno Palorchestes a na základě výzkumu čelistí jej popsal jako obřího klokana s výškou asi tři metry. Muzeum v Queenslandu na základě toho vytvořilo model v životní velikosti, který se stal jedním z lákadel jeho expozice. Jenomže ouha, v roce 1958 Owenův následovník Jack Woods studii publikací zrevidoval a přepracoval. Ukázalo se totiž, že Palorchestes nebyl žádný klokan. Muzeu tak nezbylo nic jiného než klokana odstěhovat mimo oči návštěvníků a potom jej doslova rozštípat. Na zajímavosti tohoto zvířete to ale vůbec nic nemění.

Palorchestes

Pro začátek je třeba zmínit, že Palorchestes neznačí jeden jediný konkrétní zvířecí druh, nýbrž rod obsahující pět nebo šest druhů. Ty ale měly leccos společného. Šlo o velká býložravá zvířata patřící mezi vačnatce, tedy typicky australskou faunu. O jejich podobě nejlépe vypovídá obrázek, zmínit je ale třeba především tzv. chápavý ret a pravděpodobně i jazyk připomínající ten žirafí. Na první pohled může připomínat tapíra, ale jde o trochu jinou „konstrukci“.

Tou nejzajímavější věcí byly ale na těchto zvířatech jejich přední končetiny. Ty byly vybaveny velkými drápy. Není tak úplně jisté, k čemu zvířatům vlastně sloužily. Nejčastěji se uvádí, že Palorchestes používal drápy ke stahování vegetace. Konkurenční teorie pak mluví o tom, že drápy mohly sloužit i k vyhrabávání hmyzu. Loket svíral u tohoto živočicha úhel asi 100 stupňů a byl nepohyblivý. To bylo v případě změn okolního prostředí z hlediska přežití velká nevýhoda, což se pravděpodobně také potvrdilo.

Zmiňovali jsme, že Palorchestes byl velkým zvířetem. Jak konkrétně? Největším ze šesti známých druhů byl Palorchestes azael s délkou okolo 2,5 metru. Jeho hmotnost mohla dosahovat až jedné tuny.

Vyhynutí Palorchstese

Ze světa zmizel Palorchestes někdy v období před čtyřiceti až dvaceti tisíci lety. To samozřejmě koresponduje s nástupem moderního člověka a nabízí se otázka, zda se lidé s tímto obřím vačnatcem potkali či nikoliv. Z doby před dvaceti tisíci lety existují v Austrálii malby na skalních masivech, které zobrazují zvířata nápadně podobná právě Palorchestovi. Nejde o nezvratný důkaz, je to ale zajímavá myšlenka.

V souvislosti s tím se nabízí i myšlenka druhá. Nemůže být člověk alespoň částečně zodpovědný za jeho vyhynutí? Tak, jako se v našich končinách lovili mamuti, v Austrálii mohlo jít o tyto vačnatce. Zní to logicky, opět nám ale chybí důkazy. Zajím je obecně přijímanou teorií, že Palorchestes vyhynul v důsledku kombinace klimatických změn a specifické anatomie, především zmíněných nepohyblivých loktů. V určitou chvíli se mohly stát velkou evoluční nevýhodou.

Zdroje informací: https://www.nationalgeographic.com/science/article/its-a-kangaroo-its-a-llama-no-its-palorchestes

https://www.stoplusjednicka.cz/index.php/obri-s-vakem-v-australii-zili-vacnatci-dvakrat-tezsi-nez-ledni-medvedi

https://australian.museum/learn/australia-over-time/extinct-animals/palaeontology-collection-palorchestes