Obdivuhodný příběh Betty Mahmoody: Byla vězněna manželem v Íránu, i přesto si našla cestu ke svobodě

Dokážete si představit zůstat po zbytek života v cizí zemi proti své vůli? Žádná práva, omezená svoboda a nejistota. Přesně tohle prožívala jedna z nejznámějších amerických spisovatelek doby minulého století – Betty Mahmoody, která byla vězněna svým manželem v Íránu.

Příběh, který začal láskou

Až do osudného dne, kdy vycestovala společně s dcerou a manželem do Íránu si Betty Mahmoody, rozená Lover, žila relativně poklidný americký život. Narodila se 9. června 1945 v Almě v Michiganu. První manželství se jí nevyvedlo, nicméně si z něj odnesla dva syny. Po čase jí vstoupil do života muž, který pocházel ze zcela jiné kultury – Sayeed Bozorg Mahmoody.

Vztah mezi Betty a Sayeedem se vyvíjel postupně celé čtyři roky. Betty, tehdy zamilovaná a poblázněná, si byla jistá, že se dobře znají a proto svým souhlasem stvrdila manželství. Svatba se konala v roce 1977 v Houstonu. Po dvou letech šťastného manželství přišla na svět jejich dcera Mahtob, v arabštině to znamená ,,měsíční svit“.

Návrat ke kořenům

Moodyho po čase manželství začala otřásat situace, která se děla v jeho rodné zemi. Režim v Íránu se náhle změnil a docházelo tam k častým nepokojům, které Moodyho výrazně ovlivnily. Každým dnem se jeho osobnost měnila a on měl čím dál větší potřebu se vrátit za svou rodinou.

V domě musel zmizet veškerý alkohol, který ještě před časem rád konzumoval. Na stěny po domě pověsil obraz ajatolláha (tj. vysoce náboženský titul v šíitském islámu – Znamení Boha). Jeho změna charakteru a osobnosti se začala vyjímat kontrole a promítala se i do jeho rodiny.

Past jménem Teherán

Moody měl problémy i v práci, kde si ho spolupracovníci dobírali v rámci jeho náboženství a původu narození. To v Moodym probudilo jistou myšlenku odchodu do vlasti. Navrhl Betty, že by mohli spolu s jejich dcerou odletět na čtrnáctidenní dovolenou do Teheránu. To Betty nejdříve neschvalovala, později souhlasila.

Cesta započala. Betty přišlo fascinující, že mohla poznat novou kulturu a zvyky v jiné zemi. Co jí ovšem iritovalo bylo samotné chování k ženám a jejímu postavení ve společnosti. Tohle absolutně neakceptovala.

Po čtrnáctidenním pobytu přišel den D, kdy se rodina měla vracet nazpět do USA, s tím ovšem nesouhlasil Moody, který oznámil své dceři a Betty, že zůstávají a do Ameriky se už nikdy nevrátí. Betty nechápala. Nechtěla zůstat v zemi, kde Američany zrovna v lásce nemají.

Z pekla ke svobodě

Betty si začala po čase všímat, jak se její manžel mění v násilné monstrum. Výhružky a napadení byly na denním pořádku. Betty byla nadále sledována a hlídána Moodyho rodinou. Pokud by ovšem chtěla opustit zemi, tak mohla, ale bez své dcery. Bylo jasné, že bez dcery absolutně odejít nechtěla.

Betty se postupně naučila místním zvykům, tradicím i jazyku. Díky základní mluvě se jí podařilo najít spojence, kteří jí pomohli z Íránu uprchnout. Skutečně se jí to povedlo až po roce a půl. Útěk byl extrémně nebezpečný – kdyby ji chytili, hrozilo by jí vězení nebo ještě horší následky.

V roce 1986 s pomocí převaděče utekla s dcerou z Teheránu přes hory směrem k turecké hranici. Šly pěšky v drsném terénu, často v zimě, bez jistoty, že přežijí. Musely se skrývat před úřady i místními lidmi, kteří by je mohli udat. Cesta trvala několik dní a byla fyzicky i psychicky vyčerpávající.

Po překročení turecké hranice vyhledaly okamžitě pomoc na americkém velvyslanectví, kde získaly ochranu. Následně odletěly do Spojených států. Po příletu domů začala okamžitě jednat.

Uzavření jedné kapitoly

Betty měla nadále velký strach, že si ji Moody najde, zabije a dcerku odveze zpět do Íránu. Bylo dokonce zaznamenáno, že se její muž do USA vrátil, ale byl v hledáčku policistů a kvůli tomu byl deportován zpět do Íránu. Betty požádala o rozvod.

V roce 2009 se zjistilo, že Sayyed Bozorg Mahmoody zemřel. Betty s dcerou si samozřejmě oddechli. Nemuseli už žít ve strachu, že se jednoho dne Moody vrátí. Noční můra skončila. Obě mohly žít pokojný a klidný život beze strachu.

Betty o pár let později napsala, dnes již velmi uznávaný bestseller, ,,Ne bez mé dcery“, který byl i zfilmován, ovšem se film v pár detailech liší od původní knihy. Betty Mahmoody se stala spoluzakladatelkou a prezidentkou organizace ,,One World: For Children“, která pomáhá obětem z bikulturních manželství.

Zdroj: Bez dcerky neodejdu , NPR, Los Angeles Times, Wikipedia