Tragédie v Mayerlingu: Smrt následníka trůnu zasáhla Habsburskou monarchii navždy

Tragédie v Mayerlingu se odehrála 30. ledna 1889 a vedla ke smrti arcivévody Rudolfa, jediného syna císaře Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské, a jeho milenky Marie de Vetsera. Existují různé teorie o okolnostech tragédie. Podle oficiální verze následník rakouského trůnu nejprve zabil svou milenku a poté spáchal sebevraždu. Jiná verze událostí naznačuje, že pár byl zavražděn. Okolnosti úmrtí arcivévody a jeho milenky zůstávají dodnes kontroverzní.

Průběh událostí

Následník rakouského trůnu Rudolf Habsbursko-Lotrinský se 10. května 1881 oženil s belgickou princeznou Stephanií Coburg. Navzdory slibnému začátku nebylo manželství šťastné. Stephanie neměla ani velké osobní kouzlo, ani vkus v oblékání. Byla považována za chladnou a povýšenou, neohrabanou a neatraktivní. Nedokázala se přizpůsobit realitě vídeňského dvora, kde se rychle stala terčem posměchu jak dvořanů, tak i své tchyně, která se k ní chovala s otevřeným opovržením a nechutí.

Po svatební noci si Stephanie do deníku napsala: „Jaké utrpení! Jaké hrozné zklamání! Chtěla jsem zemřít zoufalstvím.“ Z manželství se narodila pouze jedna dcera – Alžběta, protože arcivévodkyně nemohla mít další děti kvůli kapavce, kterou se později nakazila od svého manžela.

Osobnost následníka trůnu

Korunní princ Rudolf neměl šťastný život – jeho velmi přísná výchova v dětství zanechala hlubokou stopu na arcivévodově psychice. Trpěl neurastenií, formou neurózy charakterizované zvýšenou vzrušivostí a rychlým vyčerpáním nervového systému. Rudolf, osobnostně podobný své melancholické matce, se navíc zajímal o téma smrti. Z historických pramenů víme, že na svém stole míval lidskou lebku a revolver. Útěchu hledal také v alkoholu a morfinu, na kterých byl s největší pravděpodobností závislý, a také ve společnosti žen, s nimiž navazoval intimní vztahy (nejen mezi šlechtou).

V dubnu 1888 se na koňských dostizích ve Freudenau v Prátru následník trůnu setkal se sedmnáctiletou baronkou Marií de Vetsera. Arcivévoda si dívku oblíbil. Byla krásná, milá, na svůj věk vyspělá a dobře se s ní konverzovalo. Jejich známost se v lednu následujícího roku vyvinula v románek a rychle přestala být tajemstvím.

Arcivévoda se rozhodl před smrtí rozvést se svou nemilovanou manželkou. Chtěl tak učinit tajně, ale to mu nebylo dopřáno. Jeho otec, císař František Josef ostře svého syna ohradil, že s jeho chováním nesouhlasí a udělá vše, aby zabránil jeho rozvodu se Stephanií. Rudolf údajně opustil otcovu komnatu s tím, že „už ví, co má dělat“. Tento rozhovor mezi císařem a následníkem trůnu se odehrál několik dní před tragédií.

Tragédie

Dne 29. ledna 1889 uspořádali František Josef a Alžběta rodinnou večeři. Rudolf se omluvil s tím, že je nemocný a vydal se na lovecký zámeček Mayerling (asi 30 km od Vídně). Večer, 30. ledna, ho jeho komorník Loschek šel informovat o tom, že se podává večeře. Dveře princova pokoje nikdo neotevíral. Joseph Hoyos, arcivévodův lovecký společník, se k němu přidal, ale bez odpovědi. Pokusili se dveře vyrazit, ale nepovolily.

Nakonec Loschek kladivem rozbil dveřní panel, aby mohl prostrčit ruku a otevřít je zevnitř. Místnost našel pološerou. Rudolf byl nalezen sedící (podle některých zpráv ležící) bez hnutí u postele, nakloněný dopředu a krvácející z úst. Před ním na nočním stolku stála sklenice a zrcadlo. Bez bližšího prozkoumání ve slabém světle Loschek předpokládal, že korunní princ vypil ze sklenice jed, protože věděl, že krvácení způsobuje strychnin (nedošlo k domněnce, že došlo ke střelbě). Na posteli leželo tělo Marii de Vetsera, u niž se projevila již posmrtná ztuhlost. Své poslední hodiny měla strávit psaním dopisů na rozloučenou. V dopise matce napsala: „Odpusť mi, co jsem udělala. Nedokázala jsem odolat své lásce.“

Reakce

Hoyos neotálel, ale spěchal na nádraží a jel zvláštním vlakem do Vídně. Spěchal k císařovu generálnímu adjutantovi Paarovi a požádal ho, aby císaři sdělil zprávu. Dusivý protokol, který charakterizoval každý pohyb v Hofburgu, řídil proces oznamování. Paar protestoval, že takovou katastrofální zprávu mohla císaři sdělit pouze císařovna. Byl povolán baron Nopcsa, správce císařovniny domácnosti. Ten si pak poslal pro Idu Ferenczyovou, oblíbenou maďarskou dvorní dámu císařovny Alžběty, aby určil, jak má být Její Císařské Veličenstvo informováno.

Alžběta byla na hodině řečtiny. S bílými rty Ferenczyová oznámila, že baron Nopcsa má naléhavé zprávy. Alžběta odpověděla, že Nopcsa musí počkat a vrátit se později. Ferenczyová trvala na tom, že Nopcsa musí být přijat okamžitě, a nakonec dodala, že se jedná o vážné zprávy o korunním princi. Tato zpráva pochází od samotné Ferenczyové a arcivévodkyně Marie Valerie (císařovniny dcery), které Alžběta nadiktovala svou vzpomínku na incident. Císařovna oznámila tuto zprávu svému manželovi v soukromí.

Byl povolán ministr policie a národní bezpečnostní služby uzavřely císařský lovecký zámek a jeho okolí. Eduard von Taaffe, ministr pro vnitřní záležitosti, vydal v poledne prohlášení jménem císaře, že Rudolf zemřel „v důsledku prasknutí aneurysmatu srdce“.

Císařský palác zpočátku tvrdil, že Marie de Vetsera zemřela cestou do Benátek. Byla velmi rychle pohřbena a císařský dvůr odmítl její matce umožnit vidět její hrob. Dočkala se až teprve dva měsíce po incidentu.

Snaha o zastavení skandálu

To, že Rudolf zemřel v jednom loži se ženou, která nebyla jeho manželkou, a ještě k tomu, že tato sedmnáctiletá dívka zemřela zřejmě rukou následníka trůnu, muselo být ututláno. „Mary Vetserová zkrátka musela zmizet. Byla vystavena falešná zpráva o tom, že spáchala sebevraždu a následně byla tajně v noci na 1. února pohřbena na hřbitově v nedaleké malé vesnici Heiligenkreuz.

Aby se tělo Vetserové dostalo z Mayerlingu na hřbitov bez skandálu, mrtvolu dívky sluhové oblékli, posadili do kočáru a zajistili, aby z Mayerlingu odjela, jakoby byla živá. Aby se mrtvola nepřevrátila, podepřeli ji v kočáru klackem,“ uvádí web Die Welt der Habsburger. Veškeré důkazy z místnosti, kde Rudolf a Mary zemřeli, byly odstraněny, a podle všeho je dodnes Habsburkové někde ukrývají.

Další závěry

První oficiální verze infarktu byla rychle opuštěna, a to z důvodu zahraničních korespondentů, kteří na veřejnost ventilovali zcela jiné informace. V této fázi byla verze o „srdečním selhání“ pozměněna. Bylo oznámeno, že korunní princ nejprve zastřelil baronku v rámci sebevražedné smlouvy a několik hodin seděl u jejího těla, než se zastřelil sám. Hlavním důvodem měl být požadavek k ukončení mileneckého vztahu Rudolfa s Marií ze strany císaře. Policie s překvapivým spěchem ukončila vyšetřování, zjevně v reakci na císařovo přání.

František Josef udělal vše, co bylo v jeho silách, aby získal požehnání církve k Rudolfovu pohřbu v císařské kryptě. To by bylo nemožné, kdyby korunní princ úmyslně spáchal vraždu a sebevraždu. Vatikán vydal zvláštní výjimku, v níž prohlásil, že Rudolf byl ve stavu „duševní nerovnováhy“, a nyní leží se 137 dalšími Habsburky v císařské kryptě kapucínského kostela ve Vídni. Rudolf však ve svém rozlučkovém dopise matce požádal, aby byl pohřben vedle Marie Vetserové v Allandu. Přání nebylo z mnoha důvodů vyhověno. Originál dopisu lze nalézt v rakouském státním archivu.

Důsledky

Prvním členem rodiny, který se dozvěděl o Rudolfově smrti, byla císařovna Alžběta, jak bylo uvedeno. Verze, která “zdůvodňovala” synovu smrt byla pro ni “přijatelnější”, a to, že Maria Vetsera dala Rudolfovi jed a poté ho sama vypila. Krátce nato si císařský pár předvolal Rudolfovu manželku Stephanii.

Arcivévodkyně byla považována za zodpovědnou za tragické události – to byl názor jak císařovny Alžběty, tak i Stephaniny jediné dcery, malé Alžběty. Ačkoli Stephanino postavení u rakouského dvora nebylo ani před Rudolfovou smrtí nejlepší, tragédie v Mayerlingu tuto situaci ještě zhoršila.

Alžběta Bavorská

Smrt jejího syna byla pro císařovnu Alžbětu obrovskou ranou. Žena, která již dříve zanedbávala své ceremoniální povinnosti, se zcela stáhla do stínu. Vědoma si toho, že ji Vídeňané nemají rádi, údajně vyjádřila svou naději: „Konečně se uklidní, protože vědí, že projdu Rakouskem, aniž bych po sobě zanechala stopu.“ Od té doby císařovna nosila pouze černou a často mluvila o smrti. Tragédie, kterou prožila, ji také přiměla distancovat se od náboženských praktik. Své milované dceři Marii Valerii prý řekla: „Rudolf zabil mou víru.“

Vyjádřila také své přání: „Chtěla bych zemřít na malou ranku v srdci, skrze kterou by mohla proletět má duše. A přála bych si, aby se to stalo daleko od těch, které miluji.“ Toto přání se nakonec stalo skutečností, když byla zavražděna italským anarchistou Luigim Luchenim necelých deset let po smrti svého jediného syna.

Tragédie v Mayerlingu nejen vyvolala silné emoce mezi Rudolfovými blízkými, ale měla také významný dopad na budoucnost celého státu. Na trůn nastoupil císařův mladší bratr Karel Ludvík a po jeho smrti František Ferdinand Habsburský (d´Este), který byl v roce 1914 zavražděn v Sarajevu, což bylo přímou příčinou vypuknutí první světové války.

Zdroje: 

MAXMILAN, J. Rudolf: a play with two acts.

HAMANNOVÁ, B. Rudolf – korunní princ a rebel.

HAMANNOVÁ, B. Životopisná encyklopedie Habsburků.