Úpadek pohlednic aneb Proč měníme vánoční přání za hlasovky, memy a AI obrázky

Možná si pamatujete ten rituál: koupit pohlednici, vybrat tu nejhezčí známku, sedět u stolu, psát jméno adresáta psacím písmem a doufat, že stihne dojít včas. Dnes? Mnozí z nás jen otevřou WhatsApp, Messenger nebo SMS a za pár sekund odešlou hlasovou zprávu, video, meme nebo AI generovaný obrázek se třpytkami a textem „Krásné Vánoce“.

Od papíru k push notifikacím

Ještě před pár lety byly pohlednice symbolem sváteční přípravy. Krabičky s přáníčky, jména napsaná rukou a obálky, které voněly voskovým těsněním nebo jehličím ze stolu. Dnes se jejich počet v Česku rok od roku snižuje a mnohem rychleji roste počet digitálních přání — GIFů se Santou, přehrávacích animací nebo krátkých hlasových popřání, která posíláme místo klasického „PF 2025“.

Podle trendových dat je nejčastějším způsobem vánočního přání v Česku právě WhatsApp a Messenger, následovaný SMS. A ano — třetí místo obsazuje AI generovaný obrázek, často vytvořený v aplikacích jako Canva, ChatGPT, Midjourney nebo TikTok AI Studio.

AI přání: rychlé, krásné… a trochu bez duše?

Umělá inteligence dnes dokáže vytvořit vánoční přání přesně podle zadání: zasněžené hory, retro motiv, minimalistická skandinávská atmosféra, roztomilé obrázky pro děti nebo „luxusní firemní styl“. A přiznejme si to — vypadá to skvěle.

Jenže nad jedním AI obrázkem číhá jedna otázka: je v něm opravdu kus člověka, nebo jen algoritmu? Z pohledu moderní komunikace je výhoda jasná — AI přání je personalizované, vizuálně působivé a zpracovatelné během pár sekund. Pro někoho je to nádherná novinka. Pro jiného další krok k tomu, aby Vánoce byly spíš digitální než osobní.

Hlasovky jako nový „rukopis“

Zajímavé je, že místo psaní delších textů mnoho lidí raději nahraje hlasovou zprávu. Ta nahrazuje něco, co psaní nemá — intonaci, smích, pauzu, vzdech dojetí.

Možná i proto se z hlasovky stal trend — je to rychlé, osobní a neformální. A funguje to i u rodiny, která by rukopis třeba ani nepřečetla. Zvlášť teenageři a mladší generace posílají spíš voice message nebo video než text. Pohlednice je pro ně „retro“, skoro exotika.

Přesto se při každém vánočním úklidu objeví krabička plná starých přání — a většina lidí je nevyhodí. Něco v nás ten papír drží. Možná proto, že nese čas. Rukopis vypráví víc než text: kdo psal spěchal, kdo si dával záležet, kdo se zastavil. Moderní technologie jsou rychlé. Pohlednice jsou pomalé. A možná právě proto jsou výjimečné.

Co to znamená pro tradice?

Z pohledu společnosti nejde o konec Vánoc — ale o proměnu způsobu, jak si připomínáme, že někomu stojíme za to, aby si na nás vzpomněl. Přitom si většina z nás pamatuje na čas, kdy jsme netrpělivě čekali u schránky na to, od koho přijde pohled tentokrát a jaký bude. Už poslala babička? Teta, bratranec z druhého konce republiky a přišli jim už ty od nás? Ty časy jsou už pryč.

U starších generací má papír stále silnou roli. Pro rodiče je důležité, že něco vytvořily děti vlastní rukou. Teenagerům záleží na tom, aby přání bylo cool. A malé děti často ani nerozlišují — ony prostě chtějí dát něco, co potěší. A církev? Pro tu Vánoce nikdy nebyly o přáníčkách, ale o příběhu, který slavíme. To, že se mění forma komunikace, nemění obsah — jen způsob předání.

Tak kam směřujeme?

Pohlednice pravděpodobně nezmizí úplně. Jen už nejsou automatickým zvykem — staly se gestem, které má váhu právě proto, že není běžné. Na druhé straně AI přání, WhatsApp zprávy, Messenger GIFy a video pozdravy budou dál sílit — jsou součástí digitálního života a reality, ve které žijeme.

Možná je nejlepší přijmout jedno: forma se mění podle doby. Vánoce ale pořád zůstávají stejné — o vztazích, očekávání, teple, světlech a návratu k něčemu, co v nás přežívá celé roky.

Zdroje: Česká pošta, redakce