Historie vojenských újezdů a výcvikových prostor na území České republiky

Vojenské prostory představují rozsáhlá území sloužící vojenským účelům, zejména k trvalé dislokaci vojsk a jejich výcviku. Tato území jsou také specifická tím, že pro vojenskou činnost je využívaná pouze poměrně malá část z celého prostoru. I přesto se však Česká republika řadí k zemím s největší výměrou vojenských prostorů. Rozloha všech zachovalých vojenských újezdů je v současnosti 823 km², což tvoří 1 % z rozlohy České republiky.

Konkrétní charakteristiky

Vojenské újezdy (VÚ) „jsou výjimečné územně správní jednotky, zřizované na základě zákona č. 169/1949 Sb. o vojenských újezdech ve znění pozdějších předpisů. Vojenské újezdy jako samostatné územně správní celky jsou spravovány újezdním úřadem, v jehož čele stojí újezdní správce.“ Jako samostatnou správní jednotku určil vojenské újezdy až zmíněný zákon č. 169/1949. Předtím se rozsáhlá území určená pro výcvik vojáků označovala jako vojenské tábory, které správní jednotkou nebyly. Na tomto území se ovšem nejedná o samosprávu tak, jak ji známe například z obcí. Veškerý majetek na území újezdu je totiž ve vlastnictví státu.

Další pojem, vojenské výcvikové prostory (VVP), popisuje “zvláště vyhrazené části státního území určené pro polní přípravu vojsk, zřizované obvykle na území vojenského újezdu.“ Tato území jsou tvořena střelnicemi, cestami pro pásová a kolová vozidla, ubytovacími objekty cvičících vojsk. Dále sítěmi pozemních komunikací a ostatních vojenských účelových zařízeních včetně vodních ploch a pozemků určených k výcviku.

Jinými slovy, rozlohou menší vojenský výcvikový prostor slouží pro aktivní výcvik vojsk. Zatímco rozlehlejší vojenský újezd sestává většinou kromě VVP například i z lesů, zemědělsky využívaných ploch či vodních toků. Hospodářskou činnost na tomto území obstarávají Vojenské lesy a statky ČR, s.p., jež založilo Ministerstvo obrany ČR.

Historie vojenských újezdů

Při zakládání vojenských újezdů ovšem nebyly ostatní funkce kromě vojenské primárně důležité. Dá se ovšem dle doby založení vojenských újezdů charakterizovat, jaké byly momentální potřeby, vojenské požadavky a aktuální geopolitická situace v zemi. Začátek prvního období se pojí se založením prvního vojenského táboru Mladá (s VVP Milovice). Ten vznikl již za Rakouska-Uherska v roce 1904.

V tomto období se většinou vojenskými prostory stávala relativně malá území, kde se neprováděly zásadní úpravy terénu a ani neprobíhalo ničení lidských sídel. Podobné podmínky a charakteristiky panovaly i při zakládání dalších vojenských táborů (Brdy a Březina) za první republiky. V letech 1918-1938.

Po druhé světové válce a totalita

Další poměrně krátké období ohraničuje druhá světová válka, kdy v Protektorátu Čechy a Morava využívala vojenské újezdy zejména německá vojska. Poslední a zároveň největší skupinou jsou vojenské prostory vzniklé po druhé světové válce. Největší změny nastaly v komunistickém režimu, v roce 1949, kdy vznikl z důvodu potřeby výcviku armády bez ohrožení a omezení civilního obyvatelstva zákon č. 169 o vojenských újezdech. „Ze samé podstaty totalitního státu bylo potřeba zajistit bezpečnost vládního zřízení proti vnějším i tzv. vnitřním nepřátelům. Proto bylo nutností rozšířit vojenské kapacity a s tím spojené vybudování nových vojenských cvičišť.“

Nový zákon navíc umožňoval zabrat jakékoliv území státu za účelem vytvoření VÚ. V následujících pár letech tak byly prohlášeny dosavadní vojenské výcvikové tábory vojenskými újezdy (kromě názvu se změnila i vnitřní organizace) a další vojenské újezdy byly nově založeny. Mimo to zejména v období normalizace, v roce 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy, existující i nově založené vojenské újezdy obsadila sovětská vojska. Například ve VÚ Hradiště byla v roce 1970 podepsána smlouva o předání území ve VVP Hradiště do bezplatného pronájmu velitelství Střední skupiny vojsk ozbrojených sil SSSR.

Po roce 1989

Po samotné revoluci, v roce 1991, nastaly ve vojenských újezdech další velké změny. Nejprve byla definitivně odsunuta vojska sovětské armády, což vedlo k tomu, že bylo najednou velké množství vojenských újezdů nadbytečné a neekonomické, a proto byly hned tři újezdy zrušené. Při kontrole a přebírání objektů opuštěných sovětskou armádou se začaly odhalovat značná poškození životního prostředí. Podle zprávy parlamentní komise jen v 9 % přebíraných lokalit nebyly zaznamenány ekologické škody.

Největší zátěž představovalo znečištění podzemních vod a půdy ropnými látkami. Nejvíce zasažená byla oblast kolem VÚ Mladá (Milovice), kde byla škoda odhadnuta na cca 1 193 300 000 Kčs. Přičemž celková výše ekologických škod byla vyčíslena na 3 510 485 377 Kčs. Na odstraňování těchto škod bylo v letech 1991- 2019 vynaloženo zhruba 1,5 miliardy českých korun.

Poslední změna, co se týče vojenských újezdů, proběhla v roce 2016, kdy zanikl VÚ Brdy a byl následně prohlášen chráněnou krajinnou oblastí. Současně se také zmenšila celková rozloha všech vojenských újezdů. V tomto roce totiž nabyl účinnosti zákon č. 15/2015 Sb. Tj. zákon o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů, o změně hranic krajů a o změně souvisejících zákonů (zákon o hranicích vojenských újezdů).

Hlavním důvodem této tzv. optimalizace vojenských újezdů, kterou Ministerstvo obrany představilo již dříve v dubnu 2011, byla zejména redukce počtu armády, ale také se touto cestou měly zmírnit některé problémy spojené s existencí vojenských újezdů, jako například problematika života obyvatel ve VÚ. V současnosti tak fungují již pouze čtyři vojenské újezdy: Březina, Boletice, Libavá a Hradiště.

Zdroje:

OTČENÁŠEK, J. Vojenské prostory a hraniční pásmo. 

KROOVÁ, H., KRKOVSKÝ, J. Ekologické zátěže po Sovětské armádě.

Ministerstvo obrany ČR.