Po 101 letech ukončily České aerolinie svou činnost aneb Stručné připomenutí a jedna éra s Tupolevy

České aerolinie (ČSA) jsou česká letecká značka a soukromá holdingová společnost. V letech 1923 až 2024 působily jako nezávislá letecká společnost a sloužily jako vlajkový dopravce České republiky. České aerolinie ukončily svůj vlastní letecký provoz 26. října 2024 a předaly jej společnosti Smartwings, přičemž byly přeměněny na holdingovou společnost.

Nějaké to nej

ČSA byly pátou nejstarší leteckou společností na světě, po nizozemské KLM (1919), kolumbijské Aviance (1919), australské Qantas (1920) a sovětském Aeroflotu (1923). Byly první leteckou společností na světě, která létala na pravidelných linkách pouze proudovým letadlem (mezi Prahou a Moskvou). Byla členem aliance SkyTeam. Jejím uzlem bylo současné Letiště Václava Havla Praha.

Konečný vývoj

Když v roce 2018 soukromá společnost Smartwings koupila 97,74 % Českých aerolinií, staly se ČSA součástí skupiny Smartwings Group. Zbývajících 2,26 % ČSA vlastnila Česká pojišťovna. ČSA v březnu 2021 vyhlásila konkurz a prošla rozsáhlou restrukturalizací podniku, přičemž v červnu 2022 ukončila činnost. V roce 2022 se ČSA nacházely v nové vlastnické struktuře s novou mateřskou společností s názvem Prague City Air s.r.o. Ta vlastnila 70 % společnosti, přičemž Smartwings si ponechala zbývajících 30 %.

Dne 26. října 2024 se České aerolinie staly mateřskou (holdingovou) společností Smartwings. V rámci této transformace převzala společnost Smartwings provozní řízení letů, které dříve provozovaly České aerolinie. Posledním plánovaným letem Českých aerolinií byl let OK 767 z letiště Paříž Charles de Gaulle na letiště Václava Havla Praha. Ten provozoval Airbus A320-214 s registrační značkou OK-IOO.

Historie provozu letadel Tupolev

Od roku 1957 do roku 1988 byla flotila ČSA složena (krom jiných – např. Iljušiny) z letadel typu Tupolev (104, 124, 134 či 154M). Konstruktérem letadel Tupolev Tu-104 a dalších byl ruských designér Andrei Tupolev a později i jeho syn. Dne 15. září 1956 zahájil Tu-104 komerční provoz na trase Moskva-Omsk-Irkutsk sovětské letecké společnosti Aeroflot a nahradil tak letadlo typu Iljušin Il-14. Doba letu se zkrátila z 13 hodin a 50 minut na 7 hodin a 40 minut a nový letoun dramaticky zvýšil úroveň pohodlí cestujících. Do roku 1957 Aeroflot zavedl Tu-104 do provozu na linkách z letiště Vnukovo v Moskvě do Londýna, Budapešti, Kodaně, Pekingu, Bruselu, Ottawy, Dillí a Prahy.

V roce 1957 se ČSA Československé aerolinie staly jediným exportním zákazníkem Tu-104 a nasadily letoun na linky do Moskvy, Paříže a Bruselu. ČSA koupila šest letounů Tu-104A (čtyři nové a dva použité) konfigurovaných pro 81 cestujících. Tři z nich byly následně odepsány (jeden kvůli incidentu s tankováním v Indii a druhý kvůli chybě pilota – bez smrtelných následků).

Bezpečnost letounu

Zatímco Tu-104 nadále používala společnost Aeroflot v 60. a 70. letech 20. století, bezpečnostní záznamy letadla byly ve srovnání se západními proudovými letadly špatné (16 z 96 letadel bylo odepsáno při nehodách). Tu-104 byl nespolehlivý, těžký a velmi nestabilní se špatnou reakcí řízení a sklonem k klopení. Špatná aerodynamika konstrukce křídel vedla k náchylnosti k pádu s malým nebo žádným varováním a k nebezpečné tendenci k prudkému klopení před pádem a vstupem do nevratného střemhlavého letu.

Kvůli obavám z neúmyslného zastavení letu (tj. situace, kdy letadlo ztrácí vztlak a rychlost proudění kolem jeho křídel se snižuje pod krytickou hodnotu) prováděly posádky přiblížení nad doporučenou rychlostí. Znamená to, že přistávaly rychlostí 270–300 km/h, což je téměř o 50 km/h rychleji. Nejméně dvě nehody byly připsány jevu klopení letadla, což vedlo ke změnám v konstrukci letadla a provozních postupech, ale problém přetrvával.

Sovětský Aeroflot vyřadil Tu-104 z civilní služby v březnu 1979 po smrtelné nehodě v Moskvě. Několik letadel bylo předáno sovětské armádě, která je používala jako transportní prostředky pro štáb a k výcviku kosmonautů v nulové gravitaci. Po havárii vojenského Tu-104 v únoru 1981, při níž zahynulo 50 lidí (17 z nich byli vyšší armádní a námořní důstojníci), byl tento typ trvale vyřazen z provozu. Posledním letem Tu-104 byl přelet trajektem do Uljanovského leteckého muzea 11. listopadu 1986.

Nehody a další incidenty letadel Tupolev v rámci ČSA

16. března 1963 se letoun ČSA Tupolev Tu-104A vznítil a shořel při doplňování paliva na letišti Santa Cruz v Indii. Kromě letušky, která se zranila po vyskočení z letadla, nebyly žádné oběti na životech.

1. června 1970 se po dvou pokusech o přiblížení k mezinárodnímu letišti v Tripolisu (Libye) zřítil letoun ČSA Tupolev Tu-104A (pojmenovaný Plzeň), přičemž zahynulo všech 13 cestujících na palubě.

18. srpna 1970 přistál letoun ČSA Tupolev Tu-124V (pojmenovaný Centrotex) na švýcarském letišti Kloten při svém letu do Curychu. Během klesání se objevily problémy s přetlakem v kabině a palubní mechanik musel řídit tlakování kabiny ručně. Za této situace zřejmě přeslechl pokyn pilota ke spuštění podvozku. Akustický varovný systém byl vypnutý. Chvíli nato, při přistání v 13:40 hod., letadlo dosedlo na břicho a klouzalo ještě 875 m po dráze. Nikdo nepřišel o život.

Dále 29. srpna 1973 letoun Tupolev Tu-104A sjel z dráhy při přistání na letišti v Nikósii (Kypr-Turecko). Všech 70 cestujících na palubě přežilo, ale letadlo bylo odepsáno.

Dne 2. ledna 1977 se na dráze letiště Ruzyně srazil letoun ČSA Tupolev Tu-134A  s letounem ČSA Iljušin Il-18 při vzletu. Všech 48 cestujících na palubě letounu Tu-134 přežilo, ale letoun byl odepsán. Letadlo Il-18 (všech šest cestujících na palubě přežilo) bylo sice značně poškozeno, ale po opravě vráceno do provozu. V roce 1981 bylo vyřazeno.

Dne 11. října 1988 havaroval letoun ČSA Tupolev Tu-134A na letišti Ruzyně. K žádným obětem nedošlo, ale letadlo bylo odepsáno a letecky přepraveno do Piešťan, kde sloužilo jako restaurace.

Koncem 90. let byla většina sovětských letadel buď prodána jiným leteckým společnostem, nebo vyřazena z provozu. Většinou je nahradily západní modely, jako Boeing 737, Airbus A310 a Airbus A320.

Zdroje:

SŮRA, J. ČSA už neprovozují žádné letadlo.

JANOTA, K. Příběh ČSA.

JINDRA, J. Flotila ČSA.