Kde se vzal, tu se vzal ježek s ježčaty. Odkud se ale vlastně ježek skutečně vzal a co o něm ještě víme?

Ježkové přitahují pozornost lidí odedávna. Může za to jejich ostnatý šat, který kryje větší část těla. Této ochrany dokáží znamenitě využívat. Když zaznamenají něco podezřelého, pomocí kožního vaku se v mžiku promění v pichlavou kouli. S ní si dokáže poradit málokterý predátor, nanejvýš výr a tchoř...

Původ a výskyt

Existuje 17 druhů ježků v pěti rodech nalezených v částech Evropy, Asie, Afriky a na Novém Zélandu. Ježci sdílejí vzdálené předky s rejsky a za posledních 15 milionů let se jen málo změnili. Stejně jako mnoho prvních savců se přizpůsobili nočnímu způsobu života. V oblastech, kde byli ježci vysazeni, jako je Nový Zéland a ostrovy ve Skotsku, se ježek stal škůdcem, kterému chybějí přirození predátoři. Na Novém Zélandu zdecimovala původní druhy včetně hmyzu, plžů, ještěrek a ptáků hnízdících na zemi, zejména pobřežních ptáků.

Eradikace (vymýcení) může být problematická. Pokusy o likvidaci ježků z ptačích kolonií na skotských ostrovech North Uist a Benbecula ve Vnějších Hebridách se setkaly s mezinárodním protestem. Vymýcení začalo v roce 2003, kdy bylo zabito 690 ježků, i když se o záchranu pokoušely skupiny pro dobré životní podmínky zvířat. Do roku 2007 právní předpisy zakazovaly zabíjení a v roce 2008 byl proces eliminace změněn na odchyt a vypouštění na pevninu.

Jak je to s ježky v ČR?

U nás se vyskytují dva druhy ježků. Typického ježka západního poznáme podle větší tmavé skvrny na hlavě kolem očí, takzvaných brýlí, a pravidelně pruhovaných, jakoby učesaných bodlin. Bývají také delší – měří 2 až 3 centimetry. Naproti tomu u ježka východního je ostnatý šat neupravený, bodliny jsou nejen „rozcuchané“, ale i nepravidelně zbarvené. Některé jsou celé tmavé, jiné světlé nebo dvoubarevné. Také jsou asi o centimetr kratší. Navíc hlava tohoto druhu bývá světlá bez tmavé skvrny. Potíž je ale v tom, že oba ježci se občas kříží, a tak někde najdeme jedince se znaky obou druhů.

Na většině území se oba druhy našich ježků vyskytují společně, jen v okrajových oblastech západních Čech a východní Moravy žije vždy jeden z nich. Častějšímu křížení brání jejich trochu odlišné nároky na stanoviště i životní zvyky. Ježek západní, jako původně lesní druh, vyhledává spíš listnaté a smíšené lesy pahorkatin a vrchovin s hustým podrostem, případně parky, zahrady a sady ve vesnicích a ve městech. Ze zimního spánku se pobouzí obvykle v květnu.

Naopak ježkovi východnímu, jako původně stepnímu a lesostepnímu druhu, víc vyhovuje zemědělská krajina nížin, kde se drží na mezích, v křovinatých stráních, ve stržích, větrolamech a podobně, ale ani lidským sídlištím se nevyhýbá. Zjara se probouzí o měsíc dřív a s tímto časovým náskokem se také začíná rozmnožovat.

Potrava a další návyky

Měřeno lidskými hledisky, zdá se být ježek pořádný lenoch, neboť prospí až tři pětiny dne. Ve skutečnosti někdy za noc nachodí skoro kilometr, než sežene dostatek obživy. Denně spotřebuje 50 – 70 gramů potravy, tedy zhruba desetinu toho, co sám váží. Není příliš vybíravý a spokojí se s tím, co se mu dostane na dosah. Ponejvíc to bývají žížaly, brouci, housenky, slimáci i žáby nebo ještěrky, zjara někdy vyplení i zemní hnízda ptáků.

Ježkové jsou samotáři a obývají území o rozloze od 5 do 100 hektarů. Ve svém revíru mají několik hnízd, která podle potřeby střídají. Najdeme je v křoví, pod chrastím, většími kameny či padlými kmeny, případně pod kůlnami a složeným dřívím. Na svých potulkách se ježek nechová nijak obezřetně, jakoby si uvědomoval, že bodlinatý šat ho dostatečně ochrání. Neustále šustí a funí, rozhrabuje listí nebo hrabanku, když najde něco k snědku, mlaská a zdviženým čumáčkem všechno kolem sebe hlasitě očichává.

Zimní spánek

Samostatnou kapitolu ježčího života představuje zimní spánek. Už od konce léta si hromadí pod kůží zásobní tuk a naději úspěšně přestát útrapy zimy mají jedinci s hmotností přes půl kilogramu. Začátek hibernace signalizuje ježkům vedle prodlužujících se nocí i pokles průměrné teploty vzduchu zhruba o 10 až 15 stupňů Celsia. V nepromrzajícím úkrytu spí ježek stočený na bok. Tělesná teplota se mu sníží na 5 až 8 stupňů Celsia a počet tepů srdce z dvou set až tří set na pouhých pět za minutu.

Ježčí odloučení od světa však není nepřetržité, v intervalech několika dní či týdnů se probouzejí, aniž by opouštěli úkryty. Jedině při náhlých oblevách je to táhne ven z úkrytu, což však znamená spotřebu energie navíc. Proto jsou, možná paradoxně, pro zimní spáče tužší a na sníh bohaté zimy příznivější než mírné zimy doprovázené častým oteplením.

Ježek je velmi užitečný hmyzožravý savec. Dokáže denně vyhubit 100 až 200 g různého hmyzu a živočichů (housenek, slimáků, larev, myší a dokonce i hadů). Ježek je noční tvor, přes den spí a v noci se vydává na lov. Pomůže tak vašim rostlinám v zahradě a škůdců vás zbaví. Pokud najdeme zraněného ježka nebo opuštěná mláďata, kdy víme jistě, že samička nepřežila. Měli bychom zvážit s ohledem na jeho váhu a roční období, jestli ho předat odborníkům do záchranných stanic pro handicapovaná zvířata.

Ježek může potřebovat lidskou pomoc v několika případech

Zraněný či nemocný ježek se obtížně pohybuje, je malátný, při dotyku rukou nenaježí bodliny, nestočí se do klubíčka. Zdravý ježek je aktivní od soumraku do brzkého rána. Je-li ježek aktivní během dne, znamená to, že je nemocný nebo zraněný, vyhládlý nebo slepý (a tudíž není schopen rozlišit den a noc). Nepříznivé zimní období přežívají ježci v zimním spánku – hibernaci. Pokud je ježek aktivní během zimy, došly mu nejspíš energetické zásoby nutné pro hibernaci. Ježek se může zamotat do různých typů sítí, může se zachytit v plotě či spadnout do jímky, kanálu, zahradního jezírka či bazénu.

Na úspěšné přezimování potřebuje ježek hmotnost minimálně 600 – 700 g. Pokud ježek váží koncem října méně než 400 g nebo v listopadu méně než 600 g, potřebuje lidskou pomoc. Může se stát, že ježčí mláďata osiří, když jejich matka zahyne. Tato mláďata o hmotnosti 30 – 50 g potřebují okamžitou pomoc. Je však třeba důkladně prověřit, že mláďata jsou opravdu osiřelá. Ježčí samice svá mláďata často opouští i na delší dobu, když se vydává hledat potravu. Je třeba vyčkat minimálně 3 hodiny, než se mláďata odeberou.

Pokud víte, že máte ježka na zahradě, věřte tedy, že vaší zahradě se dostalo pocty a je to opravdu šťastná zahrada se svým ochráncem 🙂

Zdroje: 

ANDĚRA, M. Ježek.

www.zachranazvirat.cz

www.zoo-ostrava.cz