Uloupené zvony aneb Když kovová srdce národů utichla

Mezi lety 1939 a 1945 uloupila Národně socialistická německá dělnická strana pod vedením Adolfa Hitlera přes 175 000 zvonů z věží po celé Evropě. Toto ohromující číslo je jen částí zkázy a hrůzy, kterou nacisté způsobili během druhé světové války, ale vypovídá o drancování identity a duše…

Nacistická potřeba kovů 

Během druhé světové války bylo zničeno mnoho. Od lidských životů až po kulturní artefakty. Nacisté byli ve svém dobývání neúnavní. Aby však nacisté uživili svou válečnou mašinérii a udrželi své armády v dobré kondici, potřebovali obrovské množství kovů.

Zvony jsou vyrobeny z bronzu, slitiny zhruba čtyř dílů mědi na jeden díl cínu. Oba kovy byly pro německý zbrojní průmysl klíčové. Národy prosily o to, aby jejich zvony byly ušetřeny, ale v do očí bijící lhostejnosti k Haagské úmluvě z roku 1907, která takové válečné chování zakazovala, byly ignorovány. Některé obce se vzdorovitě pokusily své zvony ukrýt, často tak, že je zakopaly v okolních pozemcích nebo na pozemcích farníků. Tento čin však byl velice riskantní. Mnozí věděli, že při odhalení je může čekat i smrt.

Kategorizace zvonů

Nacistické úřady s proslulou německou precizností vypracovaly postup i klasifikaci jednotlivých zvonů. Ty byly rozděleny do čtyř kategorií označených písmeny A až D. Do první kategorie – tedy A – patřily zvony bez větší hodnoty – ulité v letech 1800 až 1900 či po první světové válce nebo tehdy ještě žijícími zvonař. Tyto zvony byly určeny k okamžitému zpracování. Na opačné škále pak byla kategorie D. Do té spadaly umělecky i historicky nejcennější zvony, které měly být zachovány, proto se většinou vůbec nesundávaly z věží a zůstávaly na původním místě. Zařazení zvonů do kategorie D musel ale schválit přímo Göringův úřad.

Kategorie B sloužila jako první rezerva a kategorie C, tedy zvony s vyšší uměleckou nebo hudební hodnotou, měla zůstat v záloze co nejdéle. Zvony obou těchto „středních“ kategorií byly ze zvonic sejmuty a seskupeny na shromaždištích. Klasifikaci prováděly církevní úřady za pomoci pracovníků památkové péče. V každé náboženské obci nebo farnosti mohl zůstat jeden zvon – zpravidla ten nejmenší, pokud ale měly na svém území zvon z kategorie D, stal se tím jediným povoleným právě ten.

Další osudy zvonů

Zabavené zvony z území dobytých Třetí říší byly dopraveny do Německa ke zpracování – z Rakouska, Belgie, Československa, Francie, Maďarska, Itálie, Nizozemska, Polska, SSSR a Jugoslávie. Vatikán se v předválečné dohodě s Mussoliniho vládou snažil zachovat alespoň polovinu zvonů v kostelních věžích. To samozřejmě prakticky zaručovalo, že druhá polovina bude využita pro válečný průmysl.

Ke konci války se rekvizice nevyhnuly ani německým zvonům. Zvony se po řece a železnici dopravovaly na obrovské Glockenfriedhöfe, neboli hřbitovy zvonů, kde byly rozebrány a roztaveny na velké bronzové ingoty, než byly odeslány do rafinerií k dalšímu zpracování. Dvě největší rafinerie se nacházely hned za přístavním městem Hamburk v severním Německu. Tam se záplava zvonů zredukovala na jednotlivé kovy: většinou měď a cín, ale také olovo, zinek, stříbro a zlato. Zejména cín se používal jako nábojnice a výzbroj.

Odhady a osudy

Ze 175 000 zabavených zvonů bylo podle poválečných údajů zničeno přes 150 000. Vzhledem k tomu, že bombardování a nálety během války srovnaly se zemí i věže kostelů, je počet zničených zvonů ještě vyšší. Po uzavření příměří se Vatikánská komise pro restaurování zvonů a Mezispojenecká komise pro válečnou ochranu uměleckých a historických památek ve válečných oblastech (známější spíše jako Památkáři) snažily repatriovat zvony jejich původním majitelům. Většina z nich byla zcela ztracena, některé zůstávají stále skryté nebo zakopané. O jiných se říká, že stále leží v hamburských skladech.

Zvony z druhé světové války se dostávají do zpráv i dnes, když se nějaký objeví nebo vykope. Některé německé kostely se i dnes vyrovnávají s temnou minulostí země. Několik zvonů odlitých ve 30. letech 20. století, zdobených svastikou nebo poctou Adolfu Hitlerovi, stále visí v některých zvonicích. To způsobuje rozpor mezi faktem finančně omezených kostelů, které si nemohou dovolit je nahradit, a znepokojenými i pobouřenými občany. V posledních letech bylo objeveno a odstraněno asi dvacet těchto zvonů.

Situace v Protektorátu Čechy a Morava

Zvony jsou samotným srdcem každé komunity, ale ve válečných letech 1939 až 1945 tento tep v celé Evropě utichl. Po německé okupaci v roce 1939 se české země neumlčely jen politicky. Téměř všechny protektorátní kostelní zvony skončily v říšských kovárnách. V letech 1940–1945 bylo 87 % českých a 94 % moravských kostelních zvonů zpracováno německým zbrojním průmyslem. To mělo značný dopad na mnoho vesnic, které byly závislé na kostelních zvonech oznamujících čas a začátek bohoslužeb.

V protektorátu Čechy a Morava byly zvony soustřeďovány na okresních shromaždištích, odkud byly odváženy do dvou ústředních sběren. První byla v Praze pod Libeňským mostem přes Vltavu v přístavišti na Maninách. Druhá sběrna byla v Ostravě-Přívoze. V Praze byly zvony naloženy na lodě a po Vltavě a Labi pak putovaly do Německa na zpracování. Celkem takto bylo roztaveno 13 až 14 tisíc (přesné číslo není známé) zvonů z území dnešní České republiky.

Srpen 2022

Dne se symbolickým datem 28. srpna 2022 byl v Praze odhalen obrovský zvon o hmotnosti přesně 9801 kg a průměru 258 cm. Je to pocta zvonům, které nacisté ukradli a z nichž většina nebyla nikdy nahrazena. Naposledy byl tak velký zvon v Praze k vidění téměř před 500 lety, kdy byl pro katedrálu svatého Víta odlit zvon Zikmund. Celkem187 cm vysoký zvon byl odlit v rakouské slévárně Grassmayr a jeho výroba trvala půl roku. Peter Grassmayr a jeho bratr provozují rodinný podnik v Innsbrucku. Zvon má jednu starou část a jednu novou – jen tak vypadá, samozřejmě celý zvon je nový. Ta část, která vypadá starou, má vypadat, jako by byla vyrobena z rozbitých kousků zničených zvonů.

Bratři Grassmayrovi v posledních pěti letech vyrobili pro Prahu šest zvonů. Unikátní design zvonu, který vytvořili Kryštof Čižinský a Jakub Kamínek, obsahuje nápisy a rytiny z některých starých zvonů, které zničili nacisté. Peníze na výrobu zvonu byly získány z veřejných darů, a to díky úsilí zvonaře a zakladatele iniciativy Ondřeje Boháče. Zvon byl k vidění na Smetanově nábřeží do konce září 2022. Poté byl přemístěn na Rohanův ostrov v pražském Karlíně, odkud byl dne 28. srpna 1942 odvezen poslední český zvon do nacistického Německa. Aby byl roztaven a použit k zabíjení…

Zdroje: 

CIHLA, R. Praha odhalila památný zvon.

VOKOUN, J. Co vše zmizelo z Protektorátu Čechy a Morava?