Jan Sviták: Režiséra komedie Přednosta stanice zavraždil rozvášněný dav

Jan Sviták (23. prosince 1898 – 10. května 1945) byl český herec a filmový režisér. Je považován za významného představitele československého filmu v meziválečném období a během druhé světové války…

Život před 2. světovou válkou

Jan Sviták se narodil v Plzni, kde jeho otec pracoval jako úředník ve společnosti Škoda Plzeň. Během první světové války studoval na Námořní škole v Pule (dnešní Chorvatsko) a vstoupil do rakousko-uherského námořnictva. Byl členem posádky bitevní lodi SMS Wien, která byla potopena 10. prosince 1917. Sviták vyvázl bez zranění a pomáhal dalším členům posádky před utopením. Krátce poté jej vyznamenali Medailí za statečnost. Zážitek z potopení byl však pro něj traumatickým zážitkem po celý život.

S koncem první světové války a vznikem československého státu se věnoval divadlu. Byl angažován jako herec v kočovných divadelních společnostech a vystupoval v divadlech. Převážně v Olomouci, Ostravě a Bratislavě (jako člen souboru Slovenského národního divadla) a v Národním divadle v Praze. Jeho výkony se setkaly s pozitivními ohlasy. Několik rakouských kritiků si všimlo hereckého talentu během jeho angažmá ve Vídni. Ve 30. letech 20. století jej angažovalo divadlo, které vlastnila meziválečná československá filmová a divadelní hvězda – Vlasta Burian.

Sviták natočil své první filmové role koncem 20. let 20. století. Šlo o éru němého filmu, ze které jsou výrazné snímky Podskalák, Plukovník Švec a Hříšná krev. Tyto rané role byly menší a poněkud stereotypní – armádní důstojníci, dobrodruzi a uhlazení intrikáni. Své první režisérské kroky podnikl v letech 1932/33 pod dohledem zkušeného režiséra Josefa Rovenského.

Brzy se tak stal významným československým filmařem. V roce 1939 Jana Svitáka jmenovali ředitelem filmových studií Foja v pražské čtvrti Radice a přebíral stále větší odpovědnost za administrativní a organizační aspekty filmové tvorby. Spolupracovníci si ho vážili, byl velice oblíbený a dobře se s ním pracovalo.

Aktivity v Protektorátu Čechy a Morava

V roce 1939, po invazi německých vojsk, Československo zaniklo a rozdělilo se na dva státy. Nacistické Německo zřídilo Protektorát Čechy a Morava ve střední části českých zemí a Slovensko se stalo nominálně nezávislým státem. V nacisty spravovaném Protektorátu Jan Sviták pokračoval ve svých aktivitách ve filmovém průmyslu. Do roku 1941 režíroval 15 filmů, z nichž nejpopulárnější byl (a stále je) Přednosta Stanice s Vlastou Burianem a Jaroslavem Marvanem v hlavních rolích. Byl pověřen vedením Filmprüfstelle, německého institutu, který kontroloval filmovou produkci a cenzuru v Protektorátu.

Byla to důležitá pozice. Jako režisér musel Jan Sviták vyjednávat s německými zástupci a jeho rozhodnutí byla podřízena jejich autoritě. To vedlo ke spekulacím, že byl nacistickým kolaborantem. Podle některých svědectví využil svého postavení a vlivu k propuštění některých českých politických vězňů. Po válce česká herečka a spisovatelka Jarmila Svatá vypověděla, že unikla zatčení nacisty, a to především díky Svitákově intervenci. Nikdy ho ale z kolaborace nepodezírala. Nevěřila tomu.

Sviták naopak svých styků s nacisty využíval k pomoci jiným, a to včetně pomoci pro zatčené a uvězněné osoby (jak později doložil i jeho syn Milan). Podle svědectví Svitákova synovce Viléma, nebylo možné vyloučit, že v té době Sviták spolupracoval s britskou rozvědkou.

Například …

Sviták byl blízkým přítelem vášnivého protinacistického aktivisty, reportéra a novináře Františka Kocourka. Při několika příležitostech Kocourka varoval, aby byl diskrétnější. Podařilo se mu také zastavit dvě vyšetřování Kocourkových aktivit. Navzdory tomu byl Kocourek později zavražděn v Osvětimi-Březince.

Jan Sviták se také pokusil varovat významného českého zpěváka a herce Karla Hašlera, který byl později zavražděn v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen. Svitákova situace během druhé světové války byla složitá. Zatímco využíval svůj úřad ke zmírnění některých nejhorších dopadů nacistické okupace ve svém okruhu, spolupracoval a vyjednával s nacistickými zástupci v Protektorátu Čechy a Morava. Jeho válečná role byla proto českou veřejností hodnocena negativně.

V samém závěru války ho příbuzní a spolupracovníci vyzývali, aby uprchl z Prahy a skryl se v americké okupační zóně. Sviták to však odmítal s tím, že se nemá čeho bát.

Smrt přišla znenadání

V závěru Pražského povstání, 9. května 1945 ráno, do režisérova bytu na Smetanově nábřeží vtrhli příslušníci Revolučních gard (vedení Svitákovým náměstkem z filmové ústředny). Vyvlekli ho na ulici a deportovali na policejní ředitelství do Bartolomějské ulice č. 4. Jan Sviták se v průběhu tohoto excesu choval klidně a jen se snažil domoci telefonu, pravděpodobně aby si zajistil někoho z britské rozvědky, kdo by dosvědčil jeho spolehlivost. To mu však bylo odepřeno jak během cesty, tak i v průběhu jeho pozdější dočasné internace na policejní stanici.

10. května 1945 ráno Svitáka vyšetřovatel vypustil na ulici jen ve spodním prádle. Tam již aktivně vystupovali Svitákovi bývalí kolegové z filmové ústředny, kteří proti němu zorganizovali lynč. Rozvášněný dav poté bosého a polonahého režiséra za stálého urážení a bití strkal a vláčel téměř půl kilometru, z Bartolomějské ulicí Karoliny Světlé na Národní třídu a průchodem u paláce Platýz ke kostelu svatého Martina ve zdi. Poté, co Svitáka jedna herečka veřejně obvinila z podílu na smrti Karla Hašlera, dav angažoval kolemjdoucího rudoarmějce, aby Svitákovi prostřelil hlavu dávkou ze samopalu. Stalo se…

Po smrti

Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, převezla tělo do krematoria v Motole. Urnu s popelem později uložila v rodinném hrobě v Plzni.
Svitákův luxusní byt vzápětí využíval sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv a jeho štáb. Syn Karla Hašlera, herec a režisér Zdeněk Miloš (Giňa) Hašler, v protokolu ze 3. září 1945 uvedl, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat právě Jan Sviták. Podle režiséra Otakara Vávry organizátoři lynče chtěli zabránit spíše tomu, aby Jan Sviták mohl svědčit právě o jejich vlastní kolaboraci. Na mnohé toho věděl opravdu dost. Žádná spravedlnost. Žádné soudy.

Později se český novinář Stanislav Motl pokusil shromáždit fakta o Svitákových válečných aktivitách a smrti v knize Mraky nad Barrandovem. Okolnosti jeho smrti a jeho údajná spolupráce s nacisty však nikdy nebyla řádně dokázána.

MOTL, S. Mraky nad Barrandovem.

MOTL, S. Co v Bohémě nebylo.

FRÍDA, M. Historie československého filmu.