Záhadná světla na obloze aneb Když vesmír hraje hry, které neumíme vysvětlit

Někdy se obloha promění v jeviště, kde příroda předvádí divadlo, které nedokážeme racionálně vysvětlit. Objevují se kruhy, světelné sloupy, mizející objekty či záblesky, které radar vidí – ale lidé ne. A naopak. Vědci jim říkají „neobvyklé atmosférické jevy“, lidé „záhady“. A čím víc je zkoumáme, tím víc se ukazuje, že vesmír má stále svá tajemství.

Když se nebe rozsvítí do kruhu

Na jaře 2024 se nad Norskem objevily světelné kruhy, které připomínaly záhadné obrazce – jako pohybující se „fairy circles“ na nebi. Trvaly několik minut, měnily tvar a mizely bez zjevného důvodu. Satelitní záznamy ukázaly slabou stopu plazmatu, která připomínala odraz mikrometeoritů. Jenže fyzikové přiznávají: přesnou příčinu zatím nikdo nezná.

Záblesky, které radar vidí, ale lidé ne

V posledních letech přibývá hlášení pilotů i meteorologů o jevech, které zaznamenají radary – ale vizuálně neexistují. V prosinci 2023 se takový případ odehrál nad Českem. Radar zachytil obrovský pohybující se objekt, který se pohyboval rychlostí kolem 500 km/h, ale obloha byla prázdná. O den později se nad stejnou oblastí objevily neobvyklé elektromagnetické výboje.

Záhada jménem „sprites“ a „elves“

Část těchto fenoménů se dnes už vysvětluje. Nad bouřkovými mraky vznikají tzv. sprites, „duchové blesků“, kteří září červeně nebo modře. Jsou tak rychlí, že je lidské oko téměř nepostřehne. Ještě výše vznikají „elves“ – kruhové záblesky, které dosahují šířky až 400 kilometrů. Objevili je až v 90. letech díky kamerám z raketoplánů NASA. Jejich energie je tak silná, že dokáže krátce narušit atmosférické vrstvy.

Zajímavostí jsou i tzv. „sky sounds“ – nízkofrekvenční zvuky, které lidé popisují jako hučení, brum nebo vibrování přicházející z nebe. Zaznamenány byly v Kanadě, Skandinávii i na Slovensku. Jedna teorie říká, že jde o elektromagnetické vlny rezonující v atmosféře. Jiná tvrdí, že může jít o posuny hornin nebo dokonce rezonanci lidského sluchu. Jisté není nic.

Zmizelé radarové stopy

Letoví dispečeři občas hlásí situace, kdy se na radaru objeví „neidentifikovaný objekt“ – a o pár sekund později zmizí. Většina má racionální vysvětlení: teplotní inverze, odraz signálu, satelit. Jenže ne vždy. V roce 2018 se nad severní Itálií objevila formace tří objektů v perfektní linii. Zmizely tak rychle, že radar ztratil stopu uprostřed záznamu. Dodnes se diskutuje, jestli šlo o meteority, nebo něco jiného.

V zimě se na severu Česka objevují tzv. světelné sloupy – vertikální paprsky, které jako by stoupaly z pouličních lamp až do nebe. Vznikají odrazem světla na ledových krystalech, ale když se objeví v barevných odstínech, vypadají téměř nadpřirozeně. Lidé je často fotí jako „nebeské portály“. Meteorologové potvrzují: není to nadpřirozené, ale rozhodně to působí magicky.

Světla, která se opakují

Některé oblasti jsou známé tím, že se tam neobvyklé světelné úkazy opakují. V USA jde o tzv. Marfa Lights, v Japonsku o „Min-Min“ světla, u nás by se dalo mluvit o „Orlickém zjevení“, které lidé pozorovali u Červené Vody – tři pohybující se body, které mizí nad lesem. Kamery to zachytily několikrát, žádné vysvětlení zatím není jisté.

Věda versus záhada

Astronomové připomínají, že většina „neidentifikovaných světel“ má nakonec přírodní vysvětlení. Ale i oni uznávají, že určité jevy – například kruhové výboje nebo radarové anomálie – zůstávají nevysvětlitelné. „Naše atmosféra je živý organismus,“ říká fyzik Tomáš Přibyl z Astronomického ústavu AV ČR. „A pořád se učíme, jak reaguje na změny magnetického pole nebo kosmické záření.“

Každý takový jev v sobě nese dva příběhy: ten fyzikální a ten lidský. Pro někoho je záhadné světlo na obloze znamením, pro jiného pouhou hrou fotonů. Ale možná právě tahle kombinace vědy a tajemství dělá noční oblohu fascinující – připomíná, že ani v době satelitů a superteleskopů neumíme vysvětlit všechno.

Vesmír plný otázek

Záhady na obloze nejsou jen o UFO nebo mýtech. Jsou důkazem, že náš svět je stále plný neprobádaných jevů. Ať už jde o radarové záznamy bez obrazu, světelné kruhy, nebo podivné zvuky z nebe – každý z nich připomíná, že hranice poznání se stále posouvá. A že někdy je v pořádku, když zůstaneme v úžasu.

Zdroje: Nasa, Český hydrometeorologický ústav, ESA, BBC Science Focus, Česká astronomická společnost