Hospoda Jedová chýše: Místo, kde se nesetkávala jen pražská galérka

Příběh toho, co můžeme nazvat nejdéle existující hospodou v Praze. Místo plné legend, příběhů a zločinů. Jedová chýše, známá také jako Otrávená chatrč, je pravděpodobně nejstarší a nejlegendárnější hospodou v Praze. Má fascinující historii sahající až do 13. století, kdy byla původně založena jako hospoda pro místní štamgasty, obyvatele a cestující.

Vznik názvu

Jedová chýše stávala od 13. století na návrší Větrov, v dnešní Apolinářské ulici č. p. 445/6, nad místním kostelem, který byl postaven v roce 1362. Již ve 14. století to však bylo místo častých přepadení i vražd. Posledním majitelem Jedové chýše byl prof. Antonín Heveroch (1869–1927), který chtěl po zbourání “chýše” rozšířit nedaleké sanatorium nebo vybudovat vlastní soukromé, avšak krátce poté zemřel.

Je to údajně nejstarší pražská hospoda, původně nazývaná Na Vinici. Byla oblíbeným tanečním místem již ve 13. století a stala se předmětem nesčetných legend. Mimo jiné legendy uvádějí, že hospodu kdysi navštívil král Václav IV. a jeho kat. Král údajně poznal dva šlechtice, kteří ho během jeho vídeňského zajetí téměř otrávili, což byla skutečná událost (známo je, že po zbytek života trpěl neustálou žízní). Proto nařídil svému katovi, aby šlechticům během tance do vína hodil jed. A údajně od té doby hospoda dostala své barvité jméno.

Další pravděpodobné fámy však naznačují, že jméno Jedové chýše bylo odvozeno v 19. století kvůli tomu, že zde byli častými návštěvníci studenti medicíny. Zde vysedávali, popíjeli a debatovali o svém studiu.

Zločin

Jedová Chýše neměla skvělou pověst. Často přitahovala zločin. Podle legend jeden z majitelů hospody přivazoval lžíce k řetězům připevněným ke stolu, aby zabránil někomu krást. Do stolů se vydlabávaly díry pro servírování jídla. Jakmile hosté dojedli, díry i lžíce se otřely a stůl byl připraven pro dalšího hosta.

Od poloviny 19. století byla hospoda oblíbeným tanečním podnikem pražských německých Bohemů a pražských německých Burschenschaften (nacionalistických studentských organizací). Stejně oblíbená byla mezi prostitutkami a později i zdravotními sestrami z okolních nemocnic a ústavů. V podkrovních místnostech hospody se údajně pravidelně konaly orgie. V roce 1904 hospodu využívali němečtí buršenci k úkrytu M. Dreyfuse.

Toho rakouská policie hledala v souvislosti s aférou jeho bratra, jenž byl ve Francii obviněn ze špionáže pro Německo. Když se o tom dozvěděli čeští studenti a dělníci, napadli buršence, s nimiž měli i jiné nevyřešené účty, zbili je a hospodu vyplenili.

20. století

Ve 20. letech 20. století byla hospoda stále oblíbeným místem setkávání pražských kriminálníků a prostitutek, tzv “galérky”. Hospoda (nízký domek s mansardovou střechou krytou šindelem) byla zbourána v roce 1933. Jednalo se tak zřejmě o hospodu s nejdelší nepřetržitou existencí v Česku. Na jejím místě byl postaven funkcionalistický činžovní dům architekta Josefa Kalouse, a to již v roce 1935. Dům stojí mezi kostelem sv. Apolináře a pláckem s kamenným sloupem se sochou svatého Vojtěcha z roku 1677. Na křižovatce ulic Apolinářské a Viničné. V tomto domě bydlel i hudebník Ladislav Štaidl.

Její legenda však žije dál prostřednictvím různých kulturních artefaktů, včetně populárního televizního seriálu Hříšní lidé města pražského, kam docházela “mord parta” policejního rady Vacátka (předlohou byl skutečný policejní rada Josef Vaňásek a jeho inspektoři) pro informace z první ruky ze strany “galérky”. V roce 1926 zde natáčel režisér Karel Lamač film Dobrý voják Švejk. Je jisté, že Jedová Chýše je jedinečnou a fascinující součástí pražské historie a pražského “podsvětí”.

Zdroje:

KUKLA, K. L. Z hlubin pražského podsvětí: Historie nemravností.

www.prahaneznama.cz