Odvážné, brilantní a troufalé aneb Osudy nejznámějších špionek v historii

Zatímco historii špionáže často dominují muži, ženy také sehrály zásadní roli. Špionky a tajné agentky plnily některé z nejodvážnějších a nejdvojitějších misí v historii, přičemž využívaly vše, co bylo v jejich silách, k získání informací a riskovaly vše pro věc – nebo věci – v kterou věřily.

Mata Hari

Mata Hari, jedna z nejslavnějších špionek všech dob, ne-li nejslavnější. Byla exotická tanečnice a údajně německá špionka v první světové válce. Narodila se v Nizozemsku jako Margaretha Geertruida Zelleová. Provdala se za koloniálního kapitána nizozemské armády a strávila nějaký čas v Nizozemské východní Indii (nyní Indonésie), než uprchla před svým násilnickým manželem a skončila v Paříži.

Bez peněz a sama začala pracovat jako exotická tanečnice a doslova přes noc se stala jednou z nejatraktivnějších. Vydávala se za jávskou princeznu. Velie brzy se stala milenkou franouzského milionářského průmyslníka Émile Étienne Guimeta. Postupem času se fakticky stala kurtizánou, která měla styky s mnoha významnými a mocnými muži.

Po vypuknutí první světové války mohla Mata Hari jako nizozemská občanka volně cestovat. Poté, co byl jeden z jejích ruskýh milenců sestřelen, jí Deuxième Bureau (francouzská zpravodajská služba) sdělila, že za ním bude moci cestovat pouze tehdy, pokud bude souhlasit se špionáží pro Francii. Zejména chtěli, aby svedla korunního prince Viléma, syna pruského císaře, a pokusila se tak shromáždit informace.

V roce 1917 byla zachycena komunikace z Berlína, která odhalila, že Mata Hari byla dvojitou agentkou, která ve skutečnosti také pracovala pro Němce. Ihned ji zatkli a postavili před soud. Její obvinění znělo: zavinění smrti tisíců francouzských vojáků svými špiónskými činy. Existuje jen málo důkazů o tom, že by Mata Hari poskytovala Němcům cokoli jiného než “drby” z francouzské společnosti. Současní francouzští historikové ji nyní považují za obětního beránka francouzských válečných neúspěchů.

Při popravě 15. října 1917 nechtěla Mata Hari pásku přes oči. Dívala se na své popravčí, kterým posílala vzdušné polibky. Její tělo zasáhly jen tři z dvanácti výstřelů, rány ovšem byly smrtelné. Mata Hari se tak stala jednou ze 126 osob, které Francie nechala popravit za špionáž, a jednou ze tří žen – údajných dvojitých agentek.

Virginia Hallová

Virginia Hallová byla americká, vysoce vzdělaná a talentovaná lingvistka, cestovala do Evropy, aby studovala ve Francii, Německu a Rakousku, než si v roce 1931 našla práci ve Varšavě. Nehoda při lovu v roce 1933 vedla k amputaci její nohy, což jí (spolu s jejím pohlavím) zabránilo v zaměstnání jako diplomatky Spojených států.

V roce 1940 se Hallová dobrovolně přihlásila ve Francii jako řidička sanitky, než v dubnu 1941 nastoupila do franouzské SOE (tj. Oddělení pro zvláští operace). Do Vichy ve Francii dorazila v srpnu 1941 a vydávala se za reportérku pro New York Post. Díky tomu mohla shromažďovat informace a klást otázky, aniž by vzbudila příliš mnoho podezření.

Jako jedna z prvních žen ve francouzské SOE byla Hallová jakýmsi průkopníkem, založila a verbovala síť špionů, předávala informace Britům. Stejně tak pomáhala spojeneckým letcům vyhnout se zajetí. Hallová si rychle vybudovala pověst jedné z nejnebezpečnějších (a nejhledanějších) zpravodajských agentek. Němci a Francouzi, kteří nikdy neodhalili její pravou identitu, jí přezdívali „dáma, která kulhá“.

Hallová unikla z nacisty okupované Francie přes Pyreneje do Španělska na své protéze, a poté pracovala pro americký protějšek SOE, Americký úřad pro strategické služby. Byla jedinou civilní ženou ve válce, která byla oceněna Křížem za mimořádné hrdinství.

Jane Whorwoodová

Jane Whorwoodová byla agentkou royalistů během anglické občanské války. Whorwoodová se narodila “na okraji královského dvora” a v roce 1634 se provdala. Po vypuknutí války její manžel uprchl na evropský kontinent. Jane a jejich děti nechal doma v Oxfordu. Oxford se během občanské války stal hlavním městem royalistů a Janina rodina byla loajální koruně. Prostřednictvím svých sítí v oblasti začali úspěšně shromažďovat peníze, pašovat zlato a předávat zpravodajské informace od krále jeho příznivcům po celé zemi.

Částečně díky Janiny činnosti měla royalistická věc dostatek finančních prostředků na tak dlouhý boj. Zašla dokonce tak daleko, že zpronevěřila finanční prostředky z parlamentu. Podílela se také na pokusech o propašování Karla I. do Evropy po jeho uvěznění na ostrově Wight. Podle historických záznamů byla krátce i Karlovou milenkou. Parlamentní síly nikdy neobjevily její sympatie k royalistům. Zemřela v relativní chudobě v roce 1684.

Anne Dawsonová

Anne Dawsonová byla jednou ze dvou známých britských agentek, které během první světové války jednaly za nepřátelskými liniemi. Britsko-nizozemská Anna se v určitém okamžiku během první světové války připojila k rozvědce GHQ (tj. Linka generálního ředitelství). Její lingvistické dovednosti z ní udělaly cennou osobu.

Anna podávala zprávy důstojníkům na nizozemských hranicích. I když to nezní tak nebezpečně, britský občan přistižený při tajné práci na území okupovaném Německem by byl téměř jistě popraven. V roce 1920 jí byl na Nový rok udělen odznak členky Nejvyššího řádu Britského impéria. Po válce pracovala pro Mezispojeneckou vysokou komisi Porýní, ačkoli v jaké přesně funkci, není jasné.

Po celou druhou světovou válku žila v nizozemském Eindhovenu. Nikdy ji neinternovali jako nepřátelskou cizinku. Její jméno a místo narození byly v oficiálních záznamech změněny, aby byla chráněna. Zemřela v roce 1989, těsně před svými 93. narozeninami.

Elizabeth Van Lewová

Elizabeth Van Lewová se narodila v americkém státu Virginie v roce 1818 do rodiny s abolicionistickými sympatiemi (tj. sympatie pro rovnoprávnost, svobodu, pořádek atd.). Po smrti svého otce v roce 1843 se svojí matkou dala svobodu otrokům, kteří byli “majetkem” její rodiny. Následně použila celé své dědictví na následné osvobození příbuzných některých jejich bývalých otroků.

Když v roce 1861 začala Americká občanská válka, Elizabeth pracovala jménem Unie (severské státy proti jižní Konfederaci) a pomáhala zraněným vojákům. Navštěvovala je ve vězení, podávala jim jídlo, pomáhala s pokusy o útěk a shromažďovala informace, které předávala armádě.

Elizabeth také provozovala špionážní skupinu známou jako „Richmond Underground“, která zahrnovala dobře postavené informátory v důležitých konfederačních odděleních. Její špioni se ukázali jako mimořádně zdatní ve shromažďování zpravodajských informací. Ona získané informace následně šifrovala a ukrývala, aby je propašovala z Virginie. Jednou z jejích oblíbených metod bylo vkládat šifry do voskem slepovaných skořápek slepičích vajec.

Její práce byla považována za mimořádně cennou. Po válce ji americký prezident Ulysses S. Grant jmenoval poštmistryní v Richmondu (hl. m. Virginie). Život pro Elizabeth nebyl vždy snadný. Mnoho Jižanů ji považovalo za zrádkyni, i po ukončení války. V roce 1993 byla uvedena do Síně slávy Vojenské zpravodajské služby USA.

Violette Szabo

Violette Szabo se narodila ve Francii, ale vyrůstala v Anglii. Již ve věku pouhých 14 let musela pracovat. Rychle se zapojila do válečného úsilí. Pracovala pro Ženskou pozemní armádu, zbrojní továrnu, jako operátorka ústředny a později v Pomocné teritoriální službě. Poté, co její manžel v říjnu 1942 zemřel v boji, se Violette rozhodla stát se polní agentkou ve francouzské SOE, která ji naverbovala. Přezdívaná „La P’tite Anglaise“ (Malá Angličanka) podnikla v roce 1944 úspěšnou misi, ve které odhalila francouzské kolaboranty s nacistickým Německem.

Její druhá mise ve stejném roce byla méně úspěšná. Zajali ji Němci a vyslýchalo ji gestapo, ale nic neprozradila. Jako cennou vězeňkyni ji nacisti poslali do koncentračního tábora Ravensbrück. Nucena k těžkým pracem a životu v otřesných podmínkách ji nakonec nacisti v únoru 1945 popravili. V roce 1946 jí bylo uděleno posmrtné vyznamenání za statečnost.

Zdroje:

OWEN, J. Ach women, women. Where did you spy?

SMITHSON, Y. Not only men can be brave.