Poturčenec horší Turka: Příběh janičářů, elitních pěšáků Osmanské říše

Janičáři si během své existence vydobyli pověst obávaných vojáků. Jako první a osmanské armádě začali používat střelné zbraně a zpravidla sehráli zásadní úlohu v nejdůležitějších bitvách evropské historie. Účastnili se dobývání Byzantské říše a bojovali i v bitvě u Moháče. Jaká je historie jejich vzniku?

Zotročení mladých chlapců z podrobených zemí

Před vojskem Osmanské říše se třásl snad každý. Byli to nelítostní a krutí bojovníci. K elitě mezi nimi patřili tzv. janičáři, což byla sultánova osobní garda a tvrdé jádro osmanské armády. Vznikla ve 14. století a úspěšně fungovala až do století devatenáctého.

Zajímavé je, že původ vzniku janičářů není jednoznačný. První janičářská jednotka byla nejspíš rekrutována za zajatých otroků v polovině 14. století. Už od 80. let 14 století ale byli do řad janičářů vybíráni chlapci ve věku 6 až 14 let z nemuslimských rodin, zejména těch křesťanských, které žily na okupovaných území na Balkáně.

Žádný svůj osobní život

Rekrutovaný chlapec byl rodině násilně odebrán a musel přijmout islám za své náboženství, naučit se turecky a osvojit si turecké zvyky. Odtud také pramení známé rčení, že poturčenec je horší Turka. Kromě toho ho čekal důkladný vojenský výcvik, na jehož konci byl perfektně vycvičený voják.

Osobní život janičářů se zužoval pouze na službu v armádě. Jejich poznávacím znamením byla hladce oholená tvář, protože janičáři nesměli nosit vousy. Vlastní rodinu jako ženatí založit nesměli, protože ženění měli zakázáno. Ani hromadit majetek nemohli, jeho vlastnění jim bylo také zapovězeno.

Že by se vyučili nějakému řemeslu, na to mohli janičáři zapomenout. Jejich bytí bylo spojeno pouze s armádou, respektive se službou samotnému sultánovi. Na druhou stranu se těšili řadě privilegií a požívali výhod prvotřídních občanů. Byli elitou v armádě i ve společnosti.

Neslavný konec elitních jednotek

Jak už to tak bývá, když nemohli janičáři hromadit majetek, tak alespoň zvětšovali svoji politickou moc a privilegia, což nutně vedlo k narušení jejich původní funkce. Dokonce došlo k tomu, že se jejich síly obávali i samotní sultáni, jejich osobní gardou janičáři byli.

Toto se rozhodl jednou pro vždy vyřešit sultán Mahmud II., když v roce 1826 vymyslil na janičáře léčku. Rozhlásil, že nechá vytvořit novou elitní jednotku, což vedlo k povstání janičářů. To sultán s pomocí dělostřelectva rozprášil a zničil. Janičáři, kteří přežili, byli vyhnáni za hranice. A to byl konec elity osmanské armády.

Zdroj: storicang.it, wikipedia.org