Černé moře – místo mýtů a tajemství

Černé moře je zajímavé nejen pro turistiku a potápění, ale také z vědeckého a historického hlediska. Omývá téměř třetinu pevniny kontinentální Evropy a vlévá se do něj sedm velkých řek, včetně Dunaje, Dněpru a Donu. Jeho jediným ústím je kanál Bospor, který je hluboký jen asi 70 metrů a široký 700 metrů. Hloubka samotného Černého moře je místy více než 2 000 metrů.

Černé moře

Během své dlouhé historie bylo toto vnitrozemské moře nazýváno různými jmény. Starověcí Gruzínci mu říkali Spersky a starověcí Řekové Pont Aksinsky. Dodnes se ale přesně neví, proč získalo označení “černé”. Existují různé verze, jako označení severní strany světa. Jiné říkají, že název byl dán kvůli lodním kotvám, které po službě v těchto vodách zčernaly. Dále pak, že dno moře obsahuje černé bahno s malým obsahem kyslíku.

Přírodní zajímavosti

Přítokové řeky ředí Černé moře a snižují slanost jeho povrchové vrstvy na 1,7 % (tj. 17 gramů solí na litr mořské vody), což je méně než polovina průměrné slanosti oceánů, která činí 3,5 %. Tato snížená slanost je nejdůležitějším environmentálním faktorem ovlivňujícím mořskou biodiverzitu v Černém moři. Většina mořských živočichů a rostlin zde nemůže přežít. Například zde nežijí žádné korály, chobotnice a olihně, mořské hvězdice ani mořští ježci. Na druhou stranu je v Černém moři jen velmi málo nebezpečných mořských tvorů – žádné smrtící medúzy ani bodavé sasanky.

Navzdory tomu, že je biodiverzita Černého moře snížena, je zdejší mořský život stále plný zázraků. Díky neustálému přísunu dusíku a fosforu, který do Černého moře proudí z řek, bylo toto moře vždy velmi bohaté na živiny. Fytoplankton, malé mořské rostliny, jsou proto velmi hojné a tvoří základ dlouhého mořského potravního řetězce. Povrchové vody proto mohou podporovat bohatý a rozmanitý mořský život, včetně delfínů a značného množství a druhů tuleňů. Žije zde asi 180 druhů ryb, včetně tuňáků, ančoviček, sledů, parmic obecných, makrely a jesetera bílého.

Další zajímavosti 

Moře je unikátní tím, že má dvě vrstvy, okysličenou horní vrstvu a mrtvou spodní vrstvu. Vzhledem k absenci vertikálních proudů dochází k malé výměně spodních vod s vrchními vrstvami. Na rozdíl od horních 180 metrů povrchové vody může doplňování spodních vod trvat stovky let. Bakterie ve spodních vodách spotřebují veškerý kyslík a moře je pod 180 metry většinou “mrtvé”.

Ačkoli se dlouho věřilo, že spodní hloubky jsou zcela bez života, nedávno byly na dně Černého moře nakonec nalezeny i korály. Tyto korály obsahují mikroorganismy, které v naprosté tmě zpracovávají metan a sírany. Vědci předpokládají, že jsou nejstarší formou života na Zemi.

Další zvláštností Černého moře je obousměrný proud, kdy protéká Bosporskou úžinou do Středozemního moře. Povrchový proud teče na západ, ale existuje i hluboký proud, který současně teče opačným směrem zpět do Černého moře.

Původ Černého moře

Černé moře bylo kdysi součástí větší vodní plochy, která zahrnovala Kaspické a Aralské moře. Asi před 22 000 lety začalo Černé moře svůj život jako sladkovodní jezero. Zdá se však, že asi před sedmi až devíti tisíci lety, pravděpodobně v důsledku tání ledovců a polárních ledovců, se hladina moří zvýšila, což způsobilo proražení slaného Středozemního moře Bosporskou úžinou. Od této události Černé moře získalo svou současnou podobu. Mrtvá spodní vrstva tedy mohla vzniknout, když hustší slaná voda zaplavila úžinu.

Důkazy o “Potopě světa”

Není pochyb o tom, že před 7 500 lety došlo k nějaké katastrofické události. Hloubka moře se zřejmě během zhruba roku zvětšila asi o 100 metrů. To způsobilo zvětšení plochy Černého moře s lokálními záplavami kolem jeho břehů. To potvrdily archeologické výzkumy, zejména u tureckého pobřeží. V sérii expedic identifikovali mořští archeologové to, co se jevilo jako starověké břehy, schránky sladkovodních šneků, zatopená říční údolí a trámy opracované nástroji, v hloubce zhruba 100 m. Radiokarbonové datování pozůstatků sladkovodních měkkýšů ukázalo stáří asi 7 000 let.

Jaká byla povaha záplav?

Milovníci mystiky rádi tvrdí, že vše způsobila Potopa světa. Období, během kterého pršelo 40 dní a nocí a zaplavilo celou Zemi, jak popisují události kolem Noemovy archy v Bibli a v eposech o Gilgamešovi a Atrahasidovi. Nejstarší verze potopy je sumerská, zaznamenaná na fragmentu tabulky objevené ve starověkém Nippuru, která s největší pravděpodobností pochází z doby před rokem 2000 př. n. l.

Tyto a mnoho dalších historických pramenů tedy naznačují, že před několika tisíci lety skutečně došlo k nějaké potopě. Ale zda se jednalo o potopu, která nastala při vzniku současného Černého moře, to je zcela jiná otázka. O tomto tématu literatura napsala mnoho. Z velké části jde však o pouhé dohady, ale podívejme se na jednoduchý fakt.

Kdyby tempo stoupání hladiny moře bylo 100 metrů po dobu asi 300 dní, nebo možná až dvou let, mnoho lidí by nakonec území opustilo. V praxi to znamená, že hladina moře mohla stoupat asi o 23 cm za den, tj. méně než centimetr za hodinu. To by se sotva dalo nazvat světovou katastrofou. Příběh o „Potopě“ by proto měl být vnímán především jako morální text, tj. lidstvo vs. příroda.

Možnosti potápění

Pro ty, kteří by se chtěli potápět v Černém moři, existuje mnoho možností. Měli byste však být varováni, že voda je často značně kalná, což způsobuje špatnou viditelnost. Voda v Černém moři, zejména v teplých měsících, obsahuje velké množství organických detritů (tj. neživé organické hmoty jako například naplavené listí atd.) a jílových částic přinášených řekami.

Viditelnost pod vodou zřídka přesahuje několik metrů, ačkoli na jižním krymském pobřeží dosahuje viditelnost 20 metrů i v létě. Je to proto, že Krymský poloostrov má sám o sobě jen velmi málo řek a vyčnívá do centrální části moře, mimo vliv velkých řek vlévajících se do pánve Černého moře.

Skalnaté mořské zátoky Krymu jsou proto ideální pro potápění a podél pobřeží se nachází mnoho center, například v Balaklavě, kde je velký podvodní útes. Nedaleko se rozprostírají také podvodní ruiny Cheronésu, kde část byzantského města byla zaplavena stoupající hladinou moře.

Euxinské moře

Černé moře, nazývané také Euxinské moře, bylo Řekům původně známé jako Axeinos, což znamená “nelaskavé k cizincům – nehostinné”. Mnoho básníků a autorů v průběhu věků psalo o Černém moři. Mezi nejstarší dochované básně patří ty, co vytvořil Publius Ovidius Naso, lépe známý jako římský básník Ovidius. V roce 8 n. l. ho císař Augustus vyhnal do Tomisu, dnes známého jako Konstanca, na rumunském pobřeží Černého moře.

Daleko od svého milovaného Říma, za to, že urazil císaře. Tuto oblast naopak popsal jako Euxeinos, tj. pohostinné, laskavé, proto se pro tamní oblast ujal i název Euxinské moře. A to díky právě tomu, že Ovidius zde našel své bezpečné útočiště před císařem Augustem, i když tuto oblast zpočátku neměl rád.

Černé moře stále skrývá mnoho tajemství a záhad. Je oblíbeným místem potapěčů, hledajících na dně vraky lodí, letadel či ponorek. Nejde však o jednoduché počiny. Mnohdy je třeba vyžadován řádný výcvik k ponoru. Doporučují se jarní a podzimní měsíce.

Zdroje:

KING, C. Černé moře.

HOUSER, P. Prolomení Bosporu a katastrofické mýty.

www.scienceworld.cz