Velorex aneb Historie jednoho ikonického československého vozítka

Všechno to začalo tak, když si bratři Stránští (Mojmír a František) otevřeli v roce 1936 v části zvané Parník (nyní součást České Třebové) opravnu jízdních kol. Inspirováni jednoduchostí tzv. Morganových tříkolek od britské automobilové společnosti Morgan Motor Company se bratři v roce 1943 rozhodli postavit si vlastní tříkolový ekonomický vůz určený pro invalidní veterány. V tomto roce byl vyroben jejich první prototyp s použitím trubkového ocelového podvozku a plechové karoserie.

První kroky ve výrobě

V době, kdy byla v roce 1945 vyrobena první várka tuctu sériových vozů, byla duralová karoserie nahrazena koženým materiálem zvaným „igelit“, ale původní trubkový podvozek byl zachován. Tyto igelitové panely držely patentní knoflíky, které umožňovaly jejich snadnou výměnu v případě poškození.

Oba bratři experimentovali s motory, přičemž první Oskarové (jak se auto v té době nazývalo) dostali kombinaci dvoutaktních vzduchem chlazených motorů o objemu 150 ccm, 250 ccm a 300 ccm. Jako ukázka levného motorismu byl Oskar triumfem, protože stál asi čtvrtinu ceny typičtějšího auta. Vozidlo bylo tak věrné, jak jen to bylo možné, skutečnému duchu klasického motocyklu. Komponenty jako motor, kola, křídla a dokonce i kapkovitá palivová nádrž byly ryze motocyklové.

Další roky

V roce 1950 převzalo návrh Stranských státní družstvo Velo a jejich dílna byla přemístěna do Hradce Králové. Později přejmenována na Velorex. O rok později bylo půl tuctu dělníků a stroje potřebné k výrobě Oskara 54 (jak se nyní nazýval) opět přemístěno, tentokrát do Solnice, kvůli zvýšení výroby.

Zatímco za celý rok 1951 bylo vyrobeno pouze 120 Oskarů a v následujícím roce 180, do roku 1954 probíhala výroba tempem 40 vozů měsíčně. Pro bratry Stránské to ale nebyl dobrý rok. V lednu František zahynul při testování prototypu Oskara a později téhož roku byl Mojmír z firmy vyloučen za odmítnutí vstupu do Komunistické strany Československa.

Nový statut firmy

V roce 1956 byla společnost, která Oskara vyráběla, přejmenována na Velorex Oskar, než se později vrátila k pouhému názvu „Velorex“. Postupem času vznikala po vozidlech větší poptávka. Polovina vyrobených vozů zůstávala v Českoslovenku, zatímco zbytek byl distribuován do dalších zemí východního bloku, jako je Maďarsko, Polsko, východní Německo a Bulharsko. Do roku 1959 opouštělo továrnu 120 Oskarů měsíčně. V roce 1961 investice pokračovaly otevřením nové továrny, která se podílela na pracovním vytížení.

Dále do roku 1963 byl Oskar vybaven jednoválcovými motory o objemu 172 ccm nebo 249 ccm, ale od té doby byl větší motor nahrazen motorem Jawa o objemu 350 ccm. Interiér byl také trochu vylepšen, i když ne, že by se Oskar někdy dal nazvat luxusním.

Modernizace

V roce 1963 byla zahájena výroba nově navrženého „Modelu 16“ (vybaveného motory ČZ 175 nebo Jawa 350 typ 572). Model byl znovu modernizován v roce 1968. V roce 1971 byla výroba tříkolových vozů zastavena a společnost přešla na výrobu čtyřkolky „Model 435-0“, která byla vybavena motorem Jawa 350 typ 572 – 04. Problémy v konstrukci a výrobě, stejně jako neschopnost konkurovat vozům vyšší kategorie (včetně levných Trabantů), způsobily, že čtyřkolka se stala komerčním neúspěchem a její výroba byla v roce 1973 zastavena. Plány na výrobu malého vozu podobného Fiatu 500 nebo nákladního vozu podobného rikše se neuskutečnily.

Náhradní díly pro vozidla Velorex se nejprve vyráběly v závodě Solnice a po roce 1975 v Rychnově nad Kněžnou. V polovině 80. let se Indie pokusila získat licenci na výrobu tříkolek. Obchod však selhal, protože původní díly již neexistovaly. Rok 1973 byl rokem poslední výroby.

Přibližně polovina produkce byla exportována do zemí východního bloku (Maďarsko, Polsko, Bulharsko, východní Německo) – celkem 7 540 vozidel. V Československu poptávka převyšovala nabídku a nové vozy byly po důkladné kontrole oficiální komisí prodávány pouze osobám se zdravotním postižením. Část produkce byla přidělena firmám a organizacím.

Odkaz

V České republice existuje několik klubů Velorexu. Pravidelně se pořádají srazy v Boskovicích a v Lipnici nad Sázavou. Do roku 2000 byl vyžadován pouze řidičský průkaz na motocykl (A), poté řidičský průkaz B1.

Například Velorex 1960 měřil na délku přesně tři metry, šířka činila 1350 a výška 1300 milimetrů. Samotné vozidlo mělo hmotnost 365 kilogramů a mělo uvézt dalších dvě stě kilogramů. Poháněl ho vzadu umístěný dvouválec Jawa s objemem 350 cm3 a výkonem šestnáct koňských sil. Spojený byl se čtyřstupňovou převodovkou a byl schopen udělit vozidlu maximální rychlost 80 kilometrů v hodině.

Při vyslovení jména Velorex se tedy zainteresovaným nadšencům vybaví koženková tříkolka s nezaměnitelným zvukem dvouválcového dvoutaktního motoru. Jedná se o jediné homologované vozidlo s plátěnou karoserií na světě.

Zdroje: www.tipcars.com, www.velorexy.cz, BAUDIS, R. Král kol – Velorex.