Sněm v Erfurtu skončili nečekaně. Postihla ho latrínová katastrofa, která dokonce i zabíjela

V červenci 1184 svolal římsko-německý pán Jindřich VI. do Erfurtu radu, která se zavázala vyřešit spor mezi Ludvíkem III. Durynským a správcem mohučské diecéze Konrádem. Celé shromáždění však skončilo podivnou katastrofou s mnoha mrtvými.

Ve středověku byla Svatá říše římská pravidelně dějištěm napjatých bojů mezi šlechtou a vysokými autoritami římskokatolické církve. Jeden takový boj se odehrál v roce 1180, kdy církevní dozorce Konrád z Mohuče zahájil výstavbu hradu Heiligenburg na svahu poblíž města Felsberg.

Opevnění se nacházelo v blízkosti panství lantkraběte Ludvíka III. a mělo se s ní naložit jako zabezpečení proti případnému útoku durynského šlechtice. V každém případě se jednalo o razantní krok ze strany arcibiskupa, který měl zajistit vlastnictví tohoto panství, na které si činil nárok i Ludvík.

Neřešitelný problém

Celá debata se táhla několik dlouhých let a hrozila, že přeroste v boj, a tak se panovník Jindřich VI (1169-1197) uprostřed svého tažení do Polska v létě 1184 zastavil v Erfurtu a svolal sněm, aby se problém jednou provždy vyřešil. Samotné shromáždění se konalo 25. července 1184 v kostele svatého Petra.

Kromě Ludvíka III. a arcibiskupa Konráda se na shromáždění dostavila řada dalších šlechticů a duchovních se svými doprovody. Přesný počet členů není znám, nicméně se odhaduje, že se na shromáždění objevilo až 300 účastníků.

Je třeba říci, že panovník byl s probíhajícím shromážděním málo spokojen. Povolit Konrádovi pravdu znamenalo ukázat jeho podřízenost církvi a poštvat proti sebe šlechtu. V případě, že by se naopak Jindřich VI. rozhodl záležitost podpořit Ludvíka III. urazil by samotného papeže.

V případě, že by se debata nevyřešila, panovníkovo zklamání by bylo kladeno za vinu jeho otci, hlavě Fridrichu Barbarossovi, který do něj vložil svou důvěru jako do svého spoluvládce.

Exkrementy a exkrementy

O rozuzlení celé záležitosti postarala jedna neobvyklá a děsivá náhoda. Dřevěná podlaha sněmovní haly nebyla ve stavu, aby unesla váhu tak ohromného počtu lidí. Bez dalších okolků po zahájení shromáždění povolily ztrouchnivělé prkna a celá podlaha se propadla o patro níž pod jejich tíhou.

Zde se nacházela shnilá podlaha pokrývající toalety a fekální žumpy. Velké množství šlechticů a církevních hodnostářů skončilo v polotekutých výkalech, z nichž se již nemohli dostat.

Zatímco několik z nich se udusilo ve směsi moči a exkrementů, jiné zabily padající kusy zdí a trámů. Podle pozdjěších zpráv si událost vyžádala 60 obětí (některé uvádějí až 100 mrtvých). Mezi oběťmi byla řada významných osobností, ale Jindřich VI., arcibiskup Konrád a lantkrabě Ludvík III. měli to štěstí, že katastrofu přežili.

Zdroj: palba.cz, spekral.sk, medium.seznam.cz