Sérioví vrazi jako celebrity aneb Když se ze zločinců stávají hvězdy

Sérioví vrazi se v moderní společnosti někdy stávají téměř celebritami. Jejich tváře se objevují v dokumentech, podcastech, filmech, na sociálních sítích, na oblečení a dokonce i v textech hudebních skupin. Kde však končí zájem o kriminalistiku a začíná nekritický obdiv k vrahům?

Sérioví vrazi se v posledních desetiletích stali výraznou součástí populární kultury. Jejich příběhy přitahují miliony diváků, posluchačů a čtenářů. Objevují se v dokumentárních filmech, televizních seriálech, podcastech i na sociálních sítích. Zatímco někteří lidé se snaží pochopit jejich motivy a psychologii, jiní se zaměřují na jejich vzhled, osobnost nebo soukromý život. Zločinci se tak někdy dostávají do pozice celebrit, přestože jejich proslulost vychází z násilí a utrpení druhých.

Výrazným příkladem tohoto fenoménu je popularita takzvaného žánru true crime, který zpracovává skutečné kriminální případy. Jeho rostoucí zájem v českém prostředí zachycují také média. Kde například Český rozhlas otevřel otázku, zda filmy o skutečných vrazích pomáhají pochopit lidské chování, nebo přispívají k popularizaci pachatelů.

Proč nás ale příběhy sériových vrahů tolik přitahují? Podle psychologického pohledu může jít o kombinaci morbidní zvědavosti, strachu a snahy porozumět extrémnímu lidskému chování. Lidé chtějí vědět, co pachatele vedlo ke zločinům, jak dokázali manipulovat okolím a proč si jejich jednání někdy dlouho nikdo nevšiml. Mnohdy se tato fascinace může proměnit, až v nezdravou posedlost.

Dalším důvodem, proč se někteří vrazi stávají předmětem obdivu, je jejich mediální obraz. U pachatelů, jako byl Ted Bundy, veřejnost často rozebírá nejen jejich zločiny, ale také vzhled, vystupování a schopnost působit důvěryhodně. Na internetu se pak objevují fotografie, fanouškovské příspěvky a komentáře, které zdůrazňují jejich přitažlivost.

Velkou roli hrají také filmy a televizní seriály. Tvůrci se snaží nabídnout divákům napínavý příběh, propracované postavy a psychologické vysvětlení zločinů. Pokud se však děj soustředí především na pachatele, mohou oběti zůstat na okraji vyprávění.

Sociální sítě tento trend ještě posilují. Krátká videa, sestříhané rozhovory, fotografie a internetové memes dokážou z pachatelů vytvořit snadno rozpoznatelné kulturní symboly. Obsah se přitom často šíří bez širšího kontextu a bez připomenutí obětí. Někteří uživatelé mohou skutečné zločince idealizovat nebo je vnímat jako tajemné a přitažlivé osobnosti. Veřejná pozornost se tak přesouvá od následků jejich jednání k jejich mediální image.

Sérioví vrazi jako celebrity jsou paradoxem současné společnosti. Veřejnost jejich činy odsuzuje, současně však jejich příběhy vyhledává a sleduje. Zájem o kriminalistiku sám o sobě není problémem, pokud vede k poznání a kritickému přemýšlení. Nebezpečí nastává ve chvíli, kdy se zločin stává zábavou bez kontextu a pachatel předmětem nekritického obdivu. Za každým skutečným případem totiž stojí lidé, jejichž životy byly zničeny. Právě na ně by se při vyprávění těchto příběhů nemělo zapomínat.

Zdroje: Autorský text, Česká televize, iROZHLAS, Respekt, Birmingham City University, Psychology Today