Housle, které nehrály aneb Věž Daliborka, podle které se ujalo známé rčení

„Nouze naučila Dalibora housti.“ Tohle rčení zná většina z nás, málokdo ale tuší, že za ním nestojí žádný hudební talent. Věž Daliborka na Pražském hradě ukrývá příběh vzbouřeného zemana, temné hladomorny a hudebního nástroje, který ve skutečnosti vůbec nehrál.

Věž Daliborka stojí na východním konci Zlaté uličky ve svahu nad Jelením příkopem. Vznikla na konci 15. století jako součást opevnění Pražského hradu a podle pražské turistické centrály ji navrhl stavitel Benedikt Ried, autor slavného Vladislavského sálu. Dělová věž měla hrad bránit, brzy se z ní ale stalo obávané vězení.

Svůj název dostala podle svého prvního vězně. Byl jím zeman Dalibor z Kozojed, jehož příběh se stal jednou z nejznámějších českých pověstí. Kdo to vlastně byl a proč skončil právě tady?

Zeman, který se postavil na stranu poddaných

Na konci 15. století se vzbouřili poddaní rytíře Adama Ploskovského z Drahonic, souseda Dalibora z Kozojed. Dalibor vzbouřence přijal pod svou ochranu a převzal i sousedovu tvrz. Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan měl k povstání dokonce sám podnítit, Hájek ale psal až zhruba čtyřicet let po událostech.

Vzpouru nakonec potlačil zemský hejtman a Dalibora odvezli do Prahy. V roce 1497 skončil ve zbrusu nové věži na Pražském hradě. Rozsudek nad ním padl 13. března 1498 a Dalibor byl sťat. Přesné datum ani místo popravy se ale nedochovalo.

Housle, které nehrály

Podle pověsti se Dalibor ve vězení naučil hrát na housle a jeho tklivá hudba lákala pod věž davy Pražanů, kteří mu na provázku posílali jídlo. Zní to krásně, jenže skutečné housle tehdy v Čechách vůbec neexistovaly. První nástroje tohoto typu vznikly v Itálii až zhruba o půl století později.

Historici proto nabízejí mnohem temnější vysvětlení. „Houslemi“ se ve středověku posměšně říkalo skřipci, mučicímu nástroji, na kterém se tělo vyslýchaného napínalo jako struny. Dalibor tedy podle této verze nehrál, ale při výslechu křičel bolestí. Rčení o tom, že nouze naučila Dalibora housti, se přitom ujalo velmi brzy, objevuje se už v listině z roku 1531.

Hladomorna, opera a dnešní prohlídka

Daliborka sloužila jako vězení až do roku 1781. V podlaze je dodnes vidět kruhový otvor, kterým se vězni spouštěli na kladce do hladomorny. Odtud už mnozí nevyšli. Dnes ve věži najdete expozici útrpného práva a prohlídnout si ji můžete v rámci okruhu Pražského hradu.

Příběh vzdorovitého zemana proslavil i Bedřich Smetana. Jeho opera Dalibor měla premiéru v roce 1868 a z obyčejného vzbouřence udělala romantického hrdinu a houslistu. Až tedy budete procházet Zlatou uličkou, zastavte se u Daliborky a vzpomeňte si, že ne každá „hudba“ z minulosti byla příjemná na poslech.

Zdroje: Novinky.cz, Prague.eu, Wikipedie, Český rozhlas, Redakce