Zmizelý let MH370 se dodnes nepodařilo najít. I přesto, že pátrací akce trvají více než 10 let

V roce 2014 zmizelo letadlo s 239 lidmi na palubě. V době, kdy má každý telefon GPS a každý pohyb zanechává digitální stopu. A přesto ho více než deset let nikdo nenašel, a to i přestože již za účelem nalezení trosek letounu bylo podniknuto vícero pátracích akcí.

Let MH370 odstartoval 8. března 2014 z Kuala Lumpuru do Pekingu. Rutinní trasa, velké letadlo, stovky cestujících. A pak najednou zmizel. Žádný nouzový signál, žádné záznamy, žádné rozloučení. Jen ticho a otázky, které se táhnou dodnes.

Právě proto se k tomuto případu lidé pořád vracejí. Není to fascinace neštěstím. Je to něco jiného — pocit, že tady něco nesedí. Že v roce 2014 přece nemohlo velké dopravní letadlo jednoduše… zmizet.

Mohlo.

Co víme — a co si jen myslíme, že víme

Fakta jsou prostá, ale strohá. Letadlo zmizelo. Rozsáhlé pátrání v hlavní prohledávané oblasti vrak nenašlo. Na pobřežích Indického oceánu a u Afriky se ale postupně objevovaly trosky — kusy, které moře roky unášelo tisíce kilometrů daleko. Důkaz, že příběh není záhada z internetu, ale skutečné letecké neštěstí.

Jenže od tohoto bodu se cesty rozcházejí. Satelitní data něco naznačují, analýzy driftu trosek ukazují jinam, trasa rekonstruovaná z odrazů signálů vede jinam zase. A v mezerách mezi těmito střípky si každý postavil vlastní teorii — a mnozí ji pak vydávají za hotovou věc.

U MH370 se ale pořád pohybujete v mozaice. Kdokoli vám řekne, že ví, co se stalo, buď lže, nebo si to prostě myslí.

Proč letoun doposud nenašli?

„Hledání v oceánu“ zní romanticky. Ve skutečnosti je to dřina, matematika a počasí. Jižní Indický oceán je jedno z nejodlehlejších míst na planetě. Hloubky, které si těžko představíte. Reliéf dna, který sonar musí pomalu mapovat metr po metru. Proudy, které mění předpoklady. A hlavně: obrovský prostor, kde stačí malá chyba ve výchozích datech — a hledáte na špatném místě.

Tahle záhada není o tom, že by někdo nedělal dost. Je o tom, jak velký je oceán, jak malé je letadlo, a jak moc záleží na tom, jestli máte správné souřadnice, od kterých začnete.

Pátrání začíná znovu

Malajsie potvrdila, že se hledání obnoví 30. prosince 2025. Na palubě — tentokrát v přeneseném slova smyslu — bude firma Ocean Infinity.

Podmínky jsou zajímavé: dostane zaplaceno jen tehdy, pokud najde vrak. Žádný nález, žádné peníze. Při úspěchu se mluví o odměně kolem 70 milionů dolarů. Tohle není jen kontrakt — je to sázka.

Nová mise má trvat 55 dní, přerušovaně podle podmínek na moři, a cílit na oblast zhruba 15 000 čtverečních kilometrů, kterou experti označují za nejpravděpodobnější. Není to zoufalé prohledávání všeho znovu. Je to pokus o přesnější odpověď na otázku: co jsme minule přehlédli?

Slovo „přerušovaně“ přitom není jen technický detail. Je to připomínka, že ani nejmodernější loď s robotickými systémy nedokáže přepsat pravidla oceánu. Počasí rozhoduje. Vždy.

Proč to vlastně není jen o zvědavosti

Nález vraku by nebyl triumf pro internetové diskuze. Pro rodiny obětí by to byla šance na něco, o co přišly v březnu 2014 — na jistotu. Na konec, který je krutý, ale je to konec. Ne věčné čekání na zprávu, která možná nikdy nepřijde.

A pro letectví by to byl poslední díl skládačky. Každá velká katastrofa změnila pravidla, předpisy nebo technologie. Jenže tady chybí ten základ: vědět, co se přesně stalo a proč. Bez toho je každý závěr jen pravděpodobnost.

MH370 bije na citlivé místo. Žijeme v době, kdy předpokládáme, že každý pohyb má záznam, každá otázka má odpověď a každá ztráta má souřadnice.

A pak přijde případ, který všechno tohle popírá. Nejde o to, že by technologie selhala. Jde o to, že svět je větší, než si připouštíme. Oceán je hlubší. Vzdálenosti větší. A mezery v datech větší, než by měly právo být.

MH370 je připomínka, že i ve světě plném senzorů a satelitů existují slepá místa. A my v jednom z nich pořád hledáme letadlo.

Snad ho tentokrát najdeme.

Zdroje: iDnes, Ministerstvo dopravy Malajsie, Reuters