Ďáblova bible: Velký rukopis, o kterém kvůli vyobrazení ďábla kolují legendy

Je to kniha, která jako kniha moc nepůsobí. Spíš jako kus nábytku, který někdo omylem položil na stůl v klášteře a řekl si: tohle už nikdo nikdy nezvedne. A přesto se Codex Gigas zvedal, putoval, měnil majitele a přežil staletí. Lidé mu začali říkat Ďáblova bible kvůli jediné stránce s portrétem ďábla.

Codex Gigas jako největší středověký rukopis

Codex Gigas patří mezi největší dochované středověké rukopisy. Má obří pergamenové listy vysoké zhruba 89 cm a široké asi 49 cm a váží kolem 75 kilogramů. Když se řekne „největší středověký rukopis“, to je on. Kořeny má i v českých zemích, i když kniha dnes leží jinde.

Na jeho první dohledatelné stopě stojí Podlažice. Právě Podlažický benediktinský klášter se uvádí jako první známý vlastník, což nám říká „tady to měli“. A už ve 13. století to byla taková rarita, že s ní kláštery zacházely jako s pokladem, který se dá i zastavit a vykoupit zpátky.

Legenda, která z toho udělala horor

Legenda zní jednoduše a právě proto funguje. Jeden mnich prý slíbil, že napíše obří knihu za jedinou noc. Když pochopil, že to nezvládne, měl požádat o pomoc samotného ďábla. Zní to jako scénář, který by dneska někdo rozsekal na minisérii. Jenže instituce, které rukopis spravují a zkoumají, tuhle verzi berou jako pozdější pověst bez opory v realitě.

A i kdybyste na tajemno nevěřili ani trochu, legenda má jednu zajímavou funkci: říká, jak moc lidi ten rukopis šokoval. Kniha byla tak velká, že si mnoho lidí nedokázalo představit, že ji někdo opravdu napsal „lidskýma rukama“. Tak do příběhu vstoupilo nadpřirozeno.

Co je uvnitř: Bible, kronika a „středověká encyklopedie v kůži“

Čekáte, že Codex Gigas je jen Bible v rukopisu, překvapí vás. Ano, významnou část tvoří Starý a Nový zákon. Jenže zbytek působí jako promyšlený výběr textů, které tehdy lidé považovali za užitečné: dějiny, znalosti o světě, léčení, a taky česká stopa v podobě dějin Bohemie. Rukopis Codex Gigas tak nepůsobí jako jedna kniha, ale jako knihovna svázaná do jediného monstruózního svazku.

Navíc část kodexu někdo vyřízl. Neztratily se „náhodné“ stránky, ale konkrétní text – Řehole svatého Benedikta, tedy pravidla, podle kterých benediktini žili. Proč to někdo udělal, to už je jiný typ záhady než démoni. Ten mnohem lidštější.

Obraz ďábla: Jedna ilustrace a fantazie jede na plné obrátky

Ilustrace ďábla je slavná hlavně proto, že zabírá celou stránku a zobrazuje jen jeho samotného. Žádný rámový příběh, žádná scéna, prostě pouze on. Navíc sedí v prázdné krajině, mezi věžemi, s pozvednutýma rukama a se čtyřmi prsty i čtyřmi prsty na nohou. Ještě větší sílu získá tím, že leží naproti vyobrazení Nebeského Jeruzaléma. Dvě stránky vedle sebe. Dobro a zlo bez vysvětlování.

Cesta rukopisu: Z českého kláštera až do Stockholmu

Kde je dnes Ďáblova bible? Odpověď vás možná překvapí: ve Stockholmu, v Národní knihovně Švédska. Codex Gigas se dostal do Prahy k císaři Rudolfu II., který si ho v roce 1594 „vypůjčil“ pro svou sbírku. A v Praze zůstal až do konce třicetileté války, kdy ho švédské vojsko odvezlo jako kořist.

Samotné dobytí a rabování Prahy v červenci 1648 patří k momentům, kdy se dějiny lámou v několika hodinách. A najednou se z „památky v Praze“ stane švédská kulturní památka, která se uchovává v jiné zemi. Dnes ho knihovna ve Stockholmu vystavuje v takzvané Treasury Room, jenže s jednou podstatnou změnou: kvůli dřívějšímu poškození ho ukazuje zavřený a návštěvník si listuje digitálně vedle vitríny.

Když se historie potká s tajemnem

Codex Gigas je skvělý příklad toho, jak fungují středověké legendy. Vezmete reálný objekt, přidáte jeden silný obraz, dáte mu chytlavou přezdívku a najednou se o něm mluví i mezi lidmi, kteří normálně nečtou o latinském textu ani o klášterech. Tajemné rukopisy táhnou, protože jsou hmatatelné. Nejsou to jen slova, jsou to věci. A věci si pamatujeme.

Já jsem to měla podobně: když jsem poprvé narazila na fotku Ďáblovy bible, nečekala jsem, že mě na tom nejvíc dostane její „normálnost“. Žádné efekty, žádná magie vyskakující z pergamenu. Jen tichá, obrovská kniha a pocit, že někdo před osmi sty lety seděl u stolu a opravdu to psal stránku po stránce. A v tom je pro mě to největší tajemství: ne ďábel, ale výdrž.

Položíte si jednoduchou otázku: je Codex Gigas originál, nebo pozdější podvrh? Instituce, které ho spravují a katalogizují, ho popisují jako rukopis z počátku 13. století z českých zemí, a jeho příběh mapují krok po kroku přes konkrétní záznamy o majitelích a přesun do Švédska. Takže ano: legenda je legenda. Ale samotná kniha je skutečná. A právě proto funguje tak dobře.

Zdroje: National Library of Sweden, Wikipedie