Kůň, který byl tak slavný, že mu vystrojili veřejný pohřeb a postavili pomník

Man o’War: Rychlý a nezkrotný hřebec, jemuž neuvěřitelné sportovní výsledky zajistily nesmrtelnost.

Když se řekne dostihová legenda, většině historiků tohoto nádherného sportu se vybaví jediné jméno – Man o’ War. Hřebec, který běhal pouhé dvě sezóny, ale stihl se nesmazatelně zapsat do dějin. Byl rychlý, nezkrotný a tak výjimečný, že když zemřel, Spojené státy mu vystrojily téměř státní pohřeb. Navíc byl do hrobu uložen celý, s veškerými poctami, které se jinak vyhrazují jen lidem. To je pro koně naprosto neobvyklé – většina dostihových šampionů je po smrti zpopelněna nebo se symbolicky pohřbívá pouze část těla.

Bouřlivý temperament, který fascinoval i děsil

Man o’ War se narodil v březnu 1917 v Kentucky. Už jako hříbě budil dojem výjimečnosti, byl vysoký, svalnatý, s dlouhým krokem, který mu později umožnil porážet soupeře o celé délky. Patřil Samuelu Riddleovi, který v něm nejprve viděl spíš problém než budoucího šampiona. Kůň byl neklidný, výbušný, při tréninku často shazoval jezdce a rozbíjel vybavení. Ale právě v té divokosti se skrývala jeho síla.

Na dráze se proměnil. Během své krátké kariéry absolvoval 21 startů a z nich 20 proměnil ve vítězství. Nevyhrál skutečně pouze jednou, a to v dostihu, na kterém se mu nepodařilo dobře odstartovat. Stačily dvě dostihové sezóny a stal se neporazitelným symbolem síly a elegance. Jeho krok měřil až 8,5 metru, což z něj dělalo jednoho z nejrychlejších plnokrevníků v historii.

Hvězda, která odmítla Triple Crown

Na rozdíl od mnoha šampionů své doby se Man o’ War nikdy nezúčastnil Kentucky Derby. Jeho majitel se domníval, že je pro tříletého koně příliš náročné. Přesto v roce 1920 vyhrál Preakness Stakes i Belmont Stakes, dva z trojice prestižních závodů. Svou kariéru ukončil vítězstvím nad tehdejším Triple Crown šampionem Sir Bartonem v tzv. match race – přímém souboji dvou nejlepších koní Ameriky.

Ten den už nikdo nepochyboval, že se rodí legenda. Noviny psaly o „koni, který běhá jako vítr“ a dav mu tleskal vestoje. Když se Riddle rozhodl, že svého šampiona po sezóně pošle do chovu, americké dostihové publikum neskrývalo smutek.

Hrdý otec dalších šampionů

I po skončení sportovní kariéry dokazoval Man o’ War svou výjimečnost. Na farmě Faraway Farm se stal otcem desítek vítězů, z nichž nejznámější byl War Admiral – držitel Triple Crown z roku 1937. Jeho krev dodnes koluje v žilách mnoha moderních dostihových linií, včetně takových jmen jako American Pharoah.

Pohřeb, jaký svět koní neviděl

Man o’ War zemřel v roce 1947 na infarkt ve věku třiceti let. Když se zpráva rozšířila, do Kentucky se sjížděli fanoušci z celé země. Pohřeb byl přenášen rozhlasem, rakev nesli vojáci a slavný kůň byl pohřben celý, nikoli jen lebka či srdce, jak bývá u dostihových koní zvykem. Na jeho hrobě v Lexingtonu byla později vztyčena majestátní bronzová socha, která se stala poutním místem všech milovníků dostihů. Tento neobvyklý akt byl odrazem hluboké úcty. Man o’ War nebyl vnímán jen jako zvíře, ale spíše jako symbol amerického sportovního ducha. V The New York Times u příležitosti jeho smrti napsali: „Americká dostihová scéna se zdá být trochu prázdná, když Man o´War odešel na Elysejská pole, kam odcházejí všichni dobří koně.“

Poselství dnešku

I po více než sto letech od svého narození zůstává Man o’ War měřítkem dokonalosti. V anketách o nejlepšího dostihového koně 20. století porazil i pozdější legendy, jako byl Secretariat. Jeho jméno nesou ulice, školy i dostihové ceny.

Ačkoliv byl jeho dostihový svět jiný než ten dnešní, ty základní hodnoty přetrvávají. Ať je to odvaha, výdrž a oddanost, které ženou koně s jezdcem vpřed, i když síly docházejí. Jak řekl již počátkem 20. století odborník na dostihový sport Jean Trarieux:  „Některé těžké dostihy nevyhrávají nohy koně, nýbrž jeho srdce.“

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Man_o%27_War

https://www.britannica.com/topic/Man-o-War´

Kentucky Horse Park