Zajímavosti

Zakázaná literatura se čte s největším zájmem. Důvodem je rebelie skloubená touhou po tajemství

Publikováno

před 6 minut

dne

1. prosince 2025

Možná jste si všimli zvláštního jevu: když je něco zakázané, začne to působit ještě lákavěji. Zakázaná literatura má zvláštní náboj. Není určená pro každého a právě to láká. Když člověk otevře takovou knihu, nepůsobí jako obyčejné čtení – spíš jako vstup na území, které někdo chtěl zamknout. A otázka zní: proč?

Když se slova pálila, ne mazala

V dějinách knihy nepadaly ze žebříčků – mizely v plamenech. Vládci, církve a armády rozhodovali, co se smí číst, protože slova měla moc. Starověké texty mizely kvůli jiným bohům, středověké kvůli jiné pravdě a moderní knihy kvůli jiné ideologii. Někdo hledal kontrolu. Někdo se bál. A někdo si myslel, že když zničí knihu, umlčí i myšlenku.

Historie ukazuje pravý opak. Když někdo zakázal knihu, získala status zakázaného ovoce. Lidé ji šířili tajně – v podzimních nocích po bytech, ve sklepech, v knihovnách bez signatury. A čtenáři měli pocit, že drží v ruce něco víc než papír: drželi svobodu.

Autoři, kteří psali dřív, než na to byl svět připravený

Orwell nepsal dystopii, aby děsil. Psal varování. A když vyšla kniha 1984, někteří se smáli. „Tohle se nikdy nestane.“ Po pár letech ji vlády zakázaly. Podobně dopadl i Huxley se svým Krásným novým světem a Ray Bradbury s Fahrenheitem 451, knihou o světě, kde hasiči nehasí – ale pálí knihy. Je fascinující, jak často měli tito autoři pravdu dřív, než si to svět uvědomil.

Moderní zákazy: pořád existují, jen změnily styl

Když se řekne „zakázané knihy“, většina lidí si představí minulost. Jenže realita pokračuje dál. Některé školy v USA odstranily Harryho Pottera, protože prý „podporuje kouzla“. V mnoha zemích stále chybí knihy s LGBTQ tématy. Rusko stáhlo západní politickou literaturu z knihoven. Čína blokuje Orwella i Bibli. A digitální svět přinesl nový typ tiché cenzury: některé knihy prostě „nejdou najít“. Neblikají alarmy. Nikdo nic nepálí. Jen zmizí z doporučení. A to působí možná ještě mrazivěji.

Proč nás zakázané knihy lákají? Nejde jen o text. Jde o pocit. Když si někdo otevře knihu, která měla být umlčena, vzniká zvláštní vztah: čtenář čte, protože chce vědět, co bylo považováno za nebezpečné. A někdy to není ani obsah nebo kvalita. Často je to čistě lidská touha po tom, co někdo neměl mít. Možná je to rebelie. Možná zvědavost. A možná zůstává v každém člověku malý student, který slyší větu: „Tohle nečti.“ A v hlavě se rozsvítí jediná odpověď: „A proč ne?“

Když minulost potká současnost

Knihy mají zvláštní schopnost vracet se v momentech, kdy je svět potřebuje. TikTok trend „dark academia“ oživil estetiku knihoven, rukopisů, filozofie a antických myšlenek. Tisíce mladých dnes kupují knihy, které dřív někdo chtěl umlčet – ne kvůli povinnosti, ale proto, že cítí jejich sílu.

Čtení už není jen hobby. Stává se tichým, elegantním způsobem odporu vůči rychlému světu, kde se konzumuje obsah místo myšlenek.

Když jsem poprvé otevřela Orwellovu Farmu zvířat, byla jsem dítě. Příběh jsem brala téměř jako pohádku, ale mezi řádky jsem cítila něco, co jsem neuměla pojmenovat — ostré hranice, které někdo nedomluvil nahlas.

Dnes už tomu říkám síla myšlenky. A přesně proto čteme knihy, které kdysi nesměly existovat: připomínají, že svoboda myšlení není samozřejmost, ale výsada, kterou musíme chránit.