Vyfotil vlastní smrt. Snímky Roberta Landsburga měly být vzpomínkou, ale staly se svědectvím katastrofy

Fotografové se většinou snaží zachytit krásu a jedinečnost. V květnu roku 1980 se ale jeden muž rozhodl prostřednictvím svého fotoaparátu informovat svět o blížící se zkáze.

Robert Landsburg, geolog a amatérský fotograf, chodil k americké sopce Mount St. Helens opakovaně několik týdnů před erupcí. Snažil se zachytit, co se v rizikové oblasti vlastně děje. Ráno 18. května 1980 nejspíš neměl nejmenší tušení, že to, co právě nafotil, bude jeho posledním odkazem.

Sopka se probudila

Mount St. Helens ve státě Washington dlouhá desetiletí platila za spící sopku. Na jaře 1980 ale začala po 123 letech vykazovat známky jasné aktivity. Pára, kouř, drobné erupce – příroda varovala, že se něco chystá. Landsburg coby velký nadšenec do vulkanologie se tam vydával vyzbrojený svým fotoaparátem, stativem a nekonečnou trpělivostí.

Jenže osudného 18. května 1980 se boční stěna hory zhroutila a následovala exploze, která uvolnila energii rovnající se desítkám atomových bomb. Vlna popela a žhavých plynů se řítila rychlostí přes 1000 km/h. Pyroklastický proud během několik málo minut zcela zdevastoval území o rozloze 600 km². Ten den se do atmosféry dostalo 520 milionů tun popela. Celá oblast se ponořila do tmy. Pamětníci udávají, že viditelnost byla sotva na tři metry.

Muž, který se rozhodl zůstat

Robert Landsburg měl v okamžiku, kdy se část hory zhroutila, pouhých pár minut na to, aby se pokusil zachránit si život. Byl jen zhruba šest kilometrů od vrcholu sopky. Z místa, kde stál, viděl valící se masu popela a ohně, která se k němu blížila. Mohl se pokusit utéct, měl kousek dál zaparkované auto, ale místo toho pokračoval ve focení. Když pochopil, že právě nafotil nejenom dech beroucí přírodní katastrofu ale také vlastní smrt, vyndal z fotoaparátu film a uložil ho do pouzdra v batohu. Na ten si nakonec lehl, aby vlastním tělem chránil svůj odkaz před popelem a žárem.

Poslední svědectví

17 dnů po výbuchu se našlo Landsburgovo tělo i s ohořelými věcmi. Film byl stále uvnitř pouzdra a negativy se jako zázrakem zachovaly. Spolu s nimi i poslední minuty života muže, který se snažil pochopit rozzuřenou sopku. Vyvolané snímky se posléze staly klíčovým materiálem pro vědce. Pomohly určit průběh výbuchu i zřícení části hory.

Někdo může Landsburgův počin považovat za projev naprostého bláznovství, jiný by ho třeba označil za akt vědecké odvahy. Pravdou zůstává, že snímky Roberta Landsburga nedokumentují krásu v tom ryzím smyslu slova, ale krutou realitu.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mount_St._Helens

https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Landsburg