V terénu vždy spolehlivá vejtřaska aneb Takový stroj jako Praga V3S už nikdo nevyrobí

Praga V3S je terénní víceúčelový nákladní vůz, vyráběný v letech 1953 až 1990 v Československu. Byl určen pro ozbrojené síly a exportován do 72 zemí světa. Praga vyráběla nákladní vůz do roku 1964, poté společnost Avia přibližně do roku 1986, po které bratislavská společnost BAZ tato vozidla vyráběla až do roku 1990.

Celkem závody zkonstruovaly přibližně 130 000 kusů. Nákladní vůz patřil k nejlepším terénním vozidlům své doby a Československá armáda jej používala více než půl století. Byl to nejdéle vyráběný československý nákladní vůz a v České armádě slouží dodnes více než 70 let, přestože byl pomalu nahrazován Tatrou 810 a Tatrou 815.

Vývoj a popis

Na vývoj až do fáze prototypu nákladního vozu měli konstruktéři pouze čtyři měsíce. Inspirovali se především americkým Studebakerem US6 a ruským ZiL. Díky konstrukci s portálovými nápravami (nápravy umístěné vysoko nad osou kol) má V3S vysokou světlost. Tato konstrukce zajišťuje skvělou průchodnost terénem, ​​ale na druhou stranu omezuje maximální rychlost na 60 km/h. V3S byl odolný, oblíbený a extrémně přizpůsobivý nákladní vůz, vyráběný v různých verzích a hojně vyvážený, proto není těžké vidět vozidla na bázi V3S v provozu i dnes.

Motor je vzduchem chlazený vznětový šestiválec „Tatra 912-1“ (upravený motor z Tatry 111) o objemu 7412 cm³, s přímým vstřikováním paliva a OHV ventily. Je relativně hlučný, ale spolehlivě pracuje i v extrémních podmínkách. Stoupavost je až 75 % (bez tažení). Deset kol (čtyři zdvojená vzadu, dvě vpředu) pomáhá vozidlu neuvíznout v měkké půdě, proto nemá žádné problémy v lesích, na poli, v bahnitých terénech apod.

Spotřeba je 30 litrů nafty na 100 km, palivová nádrž má objem 120 litrů. Vůz dokáže překonat kolmé překážky vysoké 40 cm a hloubka brodění je 80 cm. Baterie jsou dvě (12 V, 125 Ah), za jízdy jsou zapojeny paralelně, ale sériově pro starty motoru. Užitná (nákladová) hmotnost vozidla je 5 tun na zpevněném povrchu a 3 tuny na nerovném terénu.

Další charakteristiky

Žebřinový rám snese velké namáhání. Díky dvěma zadním nápravám, na kterých jsou vždy čtyři pneumatiky, se automobil nebořil ani při jízdě ve velmi měkké půdě. Zadní nápravy umístili konstruktéři vysoko nad osou kol. Díky tomu má automobil velkou světlost podvozku i při relativně malém průměru kol. Proto Praga V3S tak snadno jela v terénu, ale současně na silnici byla kvůli maximální rychlosti jen 60 kilometrů za hodinu brzdoucí provozu.

Další parametry jsou však úctyhodné. Auto je například schopné vyšplhat na 40 centimetrů vysokou kolmou překážkou, dokáže projet až metr hlubokou vodu. Doporučená nosnost v terénu činila tři tuny nebo také 22 vojáků. Ti obvykle seděli bokem ke směru jízdy na korbě pod plachtou na sklopných a velmi nepohodlných dřevěných lavicích. Armáda používala i pancéřovanou verzi vozu, která tvořila základ samohybného 30mm protiletadlového dvojkanonu. Speciál je také znám pod krycím názvem Ještěrka.

Jen o něco větší pohodlí měl ve „vejtřasce“ řidič a jeho spolujezdec. Hluk z motoru byl už po ujetí pár desítek kilometrů k nevydržení, každá větší nerovnost vyhazovala ze sedačky. Řidič se musel vyrovnat také s absencí posilovače řízení. Převodovka nebyla synchronizována, při řazení nahoru (čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden zpáteční) bylo tedy nutno vždy dvakrát sešlapávat spojku. Pokud řidič podřazoval, bylo třeba kromě dvojího sešlápnutí spojky použít ještě meziplyn. K dispozici byla i přídavná převodovka (silniční a terénní převod).

Praga v bojových podmínkách i v civilu

Několik vozů Praga V3S čs. a české armády se v 90. letech dočkalo nasazení v bojových podmínkách. Sloužily například ve stavu československého protichemického praporu během války v Zálivu nebo Českého kontingentu mírových sil IFOR. V polovině 90. let firma Roudnické strojírny a slévárny představila vůz ROSS 210.12 6×6 VV, který se měl stát náhradou zastaralých V3S České armády. Typ měl koncepci obdobnou vozu V3S, se žebřinovým rámem a tuhými portálovými nápravami, ale s trambusovou kabinou a motorem Renault.

Armáda České republiky jej zavedla do své výzbroje, avšak velká očekávání o hromadné náhradě vozů V3S se nenaplnila, především z důvodu nedostatku financí, které armáda potřebovala na naléhavější přezbrojovací programy. Teprve od roku 2008 začala armáda vozy V3S postupně nahrazovat novou Tatrou 810, vyvinutou na základě vozu ROSS. K 1. lednu 2022 AČR stále provozovala 671 vozů Praga V3S.

Mnoho vozů Praga V3S také sloužilo a dosud slouží v civilním sektoru. Díky svým vlastnostem nacházely uplatnění především ve stavebnictví, lesnictví, těžebním průmyslu a podobně. Pro běžný silniční provoz se od počátku ukazovaly jako nehospodárné, proto byl pro tuto roli narychlo vyvinut odvozený typ Praga S5T, který s vozy V3S sdílel řadu komponent. V Česku bylo k 1. lednu 2023 v Centrálním registru vozidel evidováno asi 5160 vozů Praga V3S, v převážné většině původního provedení.

Export

Vozy Praga V3S Československo exportovalo například do Maďarska, Polska, Jugoslávie, Pákistánu, Vietnamu i některých západoevropských států. Do Německé demokratické republiky bylo údajně dovezeno až 200 vozů, ve variantách sklápěč, skříňový dílenský a fekální vůz. V Nizozemsku prodal importér PRANEDA (PRAga NEDerland Automobielen) během 60. let asi 400 vozů, především se sklápěčkovou nástavbou. Jejich výhodami na zdejším trhu byla nízká cena a dobré terénní vlastnosti. Dovozce také nabízel instalaci silnějších motorů Ford nebo DAF.

Praga V3S jako nosič československého 130mm raketometu vz. 51 se vyvážela do Egypta, Sýrie, Indonésie, Kuby a Bulharska, v celkovém počtu přes 130 kusů. Egypt v polovině 50. let obdržel v rámci velkých dodávek československého zbrojního materiálu asi 36 raketometů. Bojově je nasadil během druhé arabsko-izraelské války a šestidenní války, kdy jich několik (minimálně dva) ukořistil Izrael.

Expedice

Automobil V3S se skříňovou nástavbou Československo využilo také jako expediční vozidlo při řadě svých expedic. Například:

1956: Reklamní cesta firmy Motokov do Mongolska a Tibetu. Tato cesta byla připomenuta i československou poštovní známkou z roku 1958.
1969: Expedice Rembaranka v Austrálii (antropologická expedice za původními obyvateli Austrálie).
1970: Olomoucká horolezecká expedice Pákistán – pohoří Karákóram.
1970: Československo-Íránská entomologická expedice (první přírodovědecká expedice).
1973: Druhá přírodovědecká expedice Národního muzea v Praze do Íránu, únor–červenec 1973.
2009: Projekt Praga-Haiti (česká pomoc Haiti s hledáním zdrojů pitné vody a hloubění studní).

Zdroje: 

FRÝBA, J. Legendární Praga V3S.

NEUMANN, J. Praga V3S: historie, vojenská provedení, nástavby, modernizace.

LANC, J., TRPKOŠ, L.  Údržba, obsluha a opravy automobilů Praga V3S.