Upír z Atlasu aneb Nevyřešený případ mrtvé švédské prostitutky, jejíž tělo bylo nalezeno bez kapky krve

„Upír z Atlasu“ (švédsky Atlasmordet „vražda v Atlasu“ nebo Vampyrmordet „upíří vražda“) je přezdívka neznámého pachatele vraždy Lilly Lindeströmové, k níž došlo ve Stockholmu v roce 1932. Tělo Lilly Lindeströmové, dvaatřicetileté ženy, která se živila prostitucí, bylo nalezeno 4. května 1932 v jejím malém bytě na Sankt Eriksplan 11. Tato část Stockholmu se neformálně označuje jako Atlas….

Lilly a její povolání

Lilly Lindeströmová, 32letá žena, bydlela původně v městě Malmö v jižním Švédsku. Její manželství bylo zničené, nebyla šťastná, a proto se rozhodla začít znovu od nuly. Rozvedla se, přestěhovala se do Stockholmu, začala pracovat jako prostitutka v čtvrti Atlas a našla si byt ve stejném domě jako její kamarádka Minnie.

Lilly provozovala sexuální byznys sama (bez tzv. „pasáka“) a možná právě to se stalo osudným jejímu životu. Své klienty vodila do malého bytu na Sankt Eriksplan 11, kde v přízemí bydlela i její kamarádka a kolegyně z branže Minnie Janssonová. Ta byla také poslední, kdo Lilly viděl živou.

Záhadný klient

30. dubna 1932, v den, kdy celá země slavila Valpuržinu noc, Minnie zašla na návštěvu k Lilly. Obě dívky se rozhodovaly, jaké oblečení si vezmou na večerní párty na ostrově Djurgården, kam plánovaly jít kolem deváté večer. Náhle zazvonil telefon, neznámý muž hledal prostitutku. Lilly zpočátku připadalo divné, že hlas nepoznává, všechny své klienty totiž znala. Cizí lidé obvykle neznali její telefonní číslo. Ale s Minnie, která poslouchala, se shodly, že volající zní jako gentleman a že by se s ním měla setkat.

Cizinec byl kousek od Lillyina domu a okamžitě zamířil k ní. Minnie odešla do svého bytu v přízemí, kde ji v noci ještě dvakrát navštívila její později zavražděná kamarádka. Nic nenasvědčovalo tomu, že by tato návštěva mohla být pro Lilly osudná. Dvakrát k ní přišla během večera pro pánskou ochranu s úsměvem na tváři. Minnie si tedy nemyslela, že by její kamarádka mohla přijít o život, a těšila se, že spolu pojedou na ostrov Djurgården. Lilly se toho ale nedožila.

Když Minnie kolem deváté večer šla zaklepat na Lillyiny dveře, nedostala žádnou odpověď. To jí nepřipadalo nijak podezřelé. Předpokládala, že kamarádka na oslavy zapomněla a vydala se se svým klientem do města. Svou návštěvu pak zopakovala následující ráno. Když mladá žena 4. května nereagovala na zaklepání, Minnie se rozhodla kontaktovat policii.

 

Bezohledný vrah, nebo upír? V mrtvém těle nezůstala ani krev

Policie okamžitě dorazila na místo činu a když otevřela dveře do Lillyina bytu, našla ji bez známek života. Místo činu bylo, až na pár detailů, naprosto čisté. Beze stop násilí. Policie začala mít podezření, že čelí obtížnému případu.

Lilly byla zřejmě mrtvá už delší dobu. Podle vyšetřovatelů se vražda pravděpodobně stala přímo v noci na Valpuržinu noc nebo ráno po ní. Tělo oběti leželo tváří dolů na úhledně ustlané posteli, nahé. Čisté oblečení ženy bylo složené v křesle vedle postele. Navíc měla na těle navršené polštáře, celý byt byl dokonale uklizený a nic nechybělo. Jedinou stopou byl krvavý ručník a naběračka.

Koroner, který přijel prohlédnout tělo, zjistil, že Lilly měla s vrahem pohlavní styk těsně před smrtí. Vedle těla policie nalezla kondom a na krku byly nalezeny sliny násilníka. K zabití pravděpodobně došlo během styku. Ten ji několikrát udeřil tupým předmětem do hlavy. Na místě však nebyla nalezena žádná vražedná zbraň a jediné, co policie dokázala najít, byla naběračka potřísněná krví. Ta však byla na vražednou zbraň příliš lehká. Stopy krve byly nalezeny také na dalším kuchyňském náčiní.

V těle mrtvé prostitutky, které bylo poseto několika silnými vpichy, nezůstala žádná krev. Policie se domnívala, že krev vrah vypil. Dokonce si myslela, že ji naběračkou vléval do nádoby, kterou si pak odnesl domů. V bytě oběti byl navíc nalezen krvavý ručník, který vypadal, jako by jím někdo otřel krví nasáklá ústa. Případem se okamžitě začali zabývat novináři, kteří začali o vrahovi mluvit jako o “upírovi z Atlasu”. Celé Švédsko s napětím očekávalo dopadení pachatele. Ale k tomu nikdy nedošlo.

Mnoho otisků prstů, ale žádný správný

Policie prohledala byt Lilly Lindeströmové pečlivě. Samozřejmě našla mnoho otisků prstů. Většina z nich patřila klientům obětí, které vyšetřovatelé vyslýchali, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se někdo z nich dopustil tohoto hrozného činu. Výslechu se zúčastnilo asi sedm mužů. Policie se však rozhodla, že je to slepá ulička, a k dalším výslechům nepřistoupila.

Navíc se zdálo, že si násilník s sebou vzal vražednou zbraň a také se ujistil, že v bytě nezůstaly žádné prázdné sklenice, nedopalky cigaret ani jiné předměty, na kterých by mohly být jeho otisky prstů. Případ byl proto oficiálně uzavřen v roce 1957. Detektivové si stále kladli otázku, proč se vrah tolik staral o úklid bytu, ale neobtěžoval se schovat tělo oběti, které zbavil krve. Navíc jak a proč? A kde skončila krev?

V dnešní době by vyšetřování podobné vraždy pravděpodobně dopadlo jinak, protože by bylo možné pachatele vypátrat pomocí spermatu a slin. Tehdejší postupy bohužel neumožňovaly analýzu DNA. Navíc nikdo neviděl onoho klienta vstupovat do budovy, ani z ní vycházet. Policie byla bezradná. Tělo Lilly Lindeströmové bylo pohřbeno 16. května 1932 v jejím rodném městě Malmö. Vrah nebyl nikdy dopaden.

Věděla Minnie víc? Existuje mnoho spekulací

Záhadný případ se stal skutečnou senzací a země se jím zabývá dodnes. Mnoho amatérských vyšetřovatelů přišlo s několika scénáři o tom, kdo zabil mladou prostitutku. Jedním z nejpopulárnějších je, že kamarádka Minnie věděla o případu více, než připouštěla. Vrahem mohl být také policista, který velmi dobře věděl, co dělá, a tak místo činu opustil zcela čistý. S krvavou naběračkou a ručníkem se jen snažil zmást své kolegy, kteří případ začali vyšetřovat jako útok upíra, a to se mu podařilo.

Další spekulace naznačují, že Lilly mohl zabít její bývalý manžel, kterého policie také nikdy nevyslechla. Říkalo se, že žárlil na svou ženu, která ho opustila. Odjela do hlavního města, kde se živila jako prostitutka, a v zápalu agrese ji zavraždil.

Další spekulace se týká toho, co bylo zmíněno na úplném začátku. Film o Draculovi měl premiéru v roce 1931. Ve stejném roce byl v německém Düsseldorfu řešil případ Petera Kürtena. Ten zabil devět lidí a živil se jejich krví. Psychiatři tvrdí, že trpěl tzv. klinickým vampirismem neboli Renfieldovým syndromem, což je považováno za skutečnou poruchu, kdy si lidé myslí, že k přežití potřebují lidskou krev. Upíři zažívali velký boom a snadno se mohlo stát, že se Lillyin vrah chtěl stát upírem a chtěl si vyzkoušet, jaké to je, pít lidskou krev.

Případ přilákal mnoho nadšenců záhadných vražd z celého světa, a proto není divu, že stockholmská policie zřídila Stockholmské policejní muzeum, které má spoustu důkazů o této upíří vraždě, které však k vyřešení záhady nepomohly. Stejně tak je možné si prohlédnout “rekonstrukci” prostitutčina bytu s jejími originálními věcmi.

www.bbc.com

KNOX, J. The Atlas Vampire Murderer.

CHERYL, D. Swedish most bizarre murder.