Tajemství legendy vlkodlaků: Ve dne tichý občan a krvelačná bestie za úplňku

Ve starých mýtech se skrývá stvoření, které lidi dodnes fascinuje i děsí – vlkodlak, bytost rozpolcená mezi lidskou duší a zvířecím instinktem. Jak vůbec legendy o vlkodlacích vznikly a lze si tento jev vůbec nějak vysvětlit?

Kdo je vlkodlak?

Vlkodlak, neboli lykantrop (z řeckého lykos – vlk a anthropos – člověk), je v evropském folklóru a mytologii člověk, který se dokáže proměnit ve vlka, nebo ve vlku podobnou bestii. Nejznámější mýtus o vlkodlakovi je spojen s úplňkem. Ve chvíli, kdy Měsíc na nebi dosáhne plné síly, je člověk polapen krutou proměnou, která ho zbaví rozumu a vrhne do náruče divoké, krvežíznivé vlčí zuřivosti.

Osud takového vlkodlaka je bohužel tragický: zatímco v lidské podobě se trápí svým prokletím, ve vlčí podobě páchá násilí. Moderní horory vlkodlaky vykreslují jako téměř nezranitelné, kterým ublíží jen stříbrná kulka.

První vlkodlak nalezen v řeckých mýtech

Pátrání po původu vlkodlaků nás zavede až do dávné antiky. Jeden z nejstarších a nejslavnějších mýtů vypráví, že král Lykaón z Arkádie se opovážil zneuctít nejvyššího boha Dia. Podle jedné verze mu při hostině předložil lidské maso, aby otestoval jeho vševědoucnost. Zeus se rozzuřil, strašlivě krále potrestal a proměnil jej ve vlka. Tento příběh se stal jedním ze základních kamenů legendy o člověku odsouzeném žít v podobě šelmy. Slovo lykantropie je pak přímou odvozeninou Lykaónova jména.

Příčinu vlkodlactví lze možná vysvětlit

Kromě mýtů a kleteb se na zrodu legendy podepsaly i mnohem prozaičtější a děsivější reálné jevy. Představa vlkodlaka mohla být inspirována vzácnou dědičnou chorobou hypertrichózou, což je nadměrné ochlupení celého těla včetně obličeje. Také to může být psychiatrická diagnóza zvaná klinická lykantropie, kdy se člověk sám domnívá, že je zvířetem (vlkem, kočkou, atd.) a chová se podle toho.

Čarodějnické procesy často vedly k doznání

Během honu na čarodějnice ve středověku a raném novověku se víra ve vlkodlaky rozšířila, zejména ve Francii, Švýcarsku a Německu. Lidé se často dobrovolně či pod mučením přiznávali k tomu, že se mění ve vlky pomocí magických mastí, nošením vlčí kůže nebo skrze pakt s ďáblem. Byli souzeni a popraveni jako skuteční netvoři.

Oproti tomu ve slovanském folklóru měl vlk často pozitivnější význam. Vlkodlak (vlk a dlak – kůže/kožoměnec) mohl být i udatný hrdina nebo čaroděj, který se ve vlka měnil dobrovolně, nikoliv jako oběť kletby.

Kousnutí, které nikdo nechce

V moderní podobě je vlkodlactví nejčastěji přenosné jako nákaza – kousnutím jiným vlkodlakem. Jednou z největších hrůz spojených s touto bytostí je fakt, že proměna je obvykle nezvratná. Stát se vlkodlakem znamená přijít za úplňku o kontrolu nad sebou samým. Dalo by se říci, že vlkodlak je ztělesněním našeho největšího strachu: ztráty vlastní identity a propadnutí se do divokosti, která dřímá pod naším civilizovaným Já.

Případ Gévaudanské bestie (Francie, 18. století)

Tento případ se stal jedním z největších historických honů na neznámou bestii, která byla lidmi masově vnímána jako nadpřirozený vlkodlak.

V hornatém kraji jižní Francie, zvaném Gévaudan, terorizovala občany neidentifikovaná lidožravá šelma, která za tři roky podnikla přes 210 útoků a zabila více než sto lidí, často s brutální a cílenou přesností na hlavu a krk. Oběti byly částečně sežrány.

Přeživší popisovali tvora podobného vlku, ale mnohem většího, s neobyčejnou rychlostí a silou. Hysterie dosáhla takových rozměrů, že do Gévaudanu vyslal vojáky i sám král Ludvík XV. a byly zde na tuto šelmu organizovány obrovské hony.

Dodnes se vedou spory o to, kdo to byl. Šlo o přerostlého vlka nebo třeba exotickou šelmu uniklou ze zajetí? Nebo že by to byl psychicky narušený člověk? Pro místní obyvatele však tehdy nebylo pochyb, že šlo o vlkodlaka.

Podle těchto historických událostí můžeme vidět, že víra ve vlkodlaky byla kdysi temnou součástí evropské historie. Mohou za to různé psychické poruchy, tělesné odchylky, reálné útoky dravců a náboženská paranoia. Všechny tyto prvky se spojily do hrůzostrašného konceptu, který stál mnoho nevinných životů.

Zdroje: stoplusjednicka.cz, Wikipedia, science.howstuffworks.com