Soud za velezradu, nebo kyanid? Německý polní maršál Erwin Rommel zvolil 14. října 1944 možnost druhou

14. října 1944 dostal německý generál Erwin Rommel, přezdívaný „Pouštní liška“, na výběr mezi veřejným soudem za velezradu, kvůli spolupachatelství při plánování atentátu na Adolfa Hitlera nebo užitím kyanidu. Vybral si druhou možnost…

Raný život a služba v první světové válce

Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu v království Württemberg v Německu. Jeho otec byl učitelem a ředitelem školy, ale mladý Rommel projevoval malý zájem o akademické studium. Od dětství ho zajímalo vojenství a toužil po kariéře armádního důstojníka. Přestože prestižnější jezdecké a gardové pluky byly omezeny na ty s šlechtickým nebo vojenským původem, vstoupil osmnáctiletý Rommel v roce 1910 do 124. württemberského pěšího pluku.

Během první světové války Rommel s vyznamenáním sloužil v Rumunsku, Francii a Itálii a získal si pověst statečného a efektivního bojového stratéga. Po pozoruhodných úspěších na italské frontě, v bitvě u Caporetta a následném dobytí města Longarone, byl v říjnu 1918, krátce před příměřím, povýšen do hodnosti kapitána. V roce 1916 se oženil a v roce 1928 se mu narodil syn Manfred.

Vztah s Adolfem Hitlerem

Mezi válkami sloužil Rommel v omezené armádě Výmarské republiky jako oblíbený instruktor na Drážďanské pěchotní škole a Německé válečné akademii v Postupimi. Roku 1934 se setkal s Hitlerem, který nedávno upevnil moc v Německu jako führer, kancléř a vrchní velitel armády. Následujícího roku Hitler znovu zavedl brannou povinnost, což byla politika, která zahájila obnovu německých ozbrojených sil.

V roce 1937 ho Rommelova pověst vynikajícího vojenského instruktora vedla k tomu, že ho jmenoval styčným důstojníkem německého Ministerstva války pro organizaci Hitlerjugend. Rommel byl brzy z funkce odvolán kvůli svému obtížnému vztahu s vůdcem Hitlerjugend Baldurem von Schirachem. Následně ho Hitler osobně požádal, aby Rommel velel jeho osobnímu doprovodnému praporu, který führera doprovázel vždy, když opouštěl Německo. Rommel sloužil v této funkci i během nacistické invaze do Polska v roce 1939. V té době byl povýšen do hodnosti generálmajora.

Od Blitzkriegu k Afrikakorpsu

Hitler svěřil Rommelovi velení nad 7. tankovou divizí, jednou z 10 tankových divizí, které se zúčastnily bleskové invaze (tzv. Blitzkrieg) do Belgie a Francie, jež začala 10. května 1940. Zatímco jeho divize postupovala vpřed impozantní rychlostí, Rommel trval na vedení svých mužů přímo na frontě, než na velení ze štábu. O necelý rok později mu tento odvážný a dynamický styl vynesl jmenování velitelem Afrikakorpsu, německých vojsk vyslaných na pomoc trápícím se italským silám proti Spojencům v severní Africe.

Po příjezdu do Afriky v únoru 1941 se Rommel rychle ujal velení chabé kampaně Osy (Osa Berlín–Řím, později Osa Berlín–Řím–Tokio, zkráceně Fašistická osa nebo jen Osa, se označovalo vojensko-politické uskupení nacistického Německa, Itálie a později Japonska). Do poloviny dubna zaznamenal několik rychlých vítězství proti britské obraně kolem Kyrenajky (území Libye) a obklíčení pobřežní libyjské pevnosti Tobruk (poblíž egyptských hranic).

Začátkem roku 1942 zahájil další ofenzívu, která vyvrcholila porážkou Britů v bitvě u Gazaly a dobytím Tobruku. Rommelovy rychlé překvapivé útoky vyvolávaly úctu a chválu i u jeho nepřátel. Jeho přezdívka „Pouštní liška“ se široce používala mezi britskými i německými vojáky. Vývoj války se brzy obrátil proti Ose v severní Africe. A to, když spojenecké síly v druhé bitvě u egyptského města El-Alameinu v říjnu 1942 znovu dobyly Tobruk a porazily Rommelovy vyčerpané a nedostatečně zásobené jednotky. V březnu 1943 Hitler nařídil Rommelovi – tehdy již polnímu maršálovi – návrat do Evropy.

Úloha v Normandii a spiknutí s cílem zabít Hitlera

Poté, co Rommel krátce velel silám v Itálii, se vydal do severní Francie, kde byl pověřen posílením německé obrany podél pobřeží Lamanšského průlivu před předpokládanou spojeneckou invazí. Na rozdíl od ostatních německých generálů po vylodění Spojenců upřednostňoval odvážnou strategii protiútoků. To nakonec oslabilo německou reakci, když začala invaze v den D (6. června 1944).

Na jaře roku 1944 Rommel ztratil iluze a pochyboval o šancích Německa na vítězství ve válce a kritizoval Hitlerovo vedení. V určitém okamžiku se údajně stýkal se skupinou, která se tajně zapojila do opozice proti Hitlerovi. Mnoho historiků však naznačuje, že se pravděpodobně ve skutečnosti nepodílel na neúspěšném pokusu o atentát na Hitlera 20. července 1944.

Po tomto atentátu bylo zjištěno, že náčelník štábu skupiny armád „B“ generál Dr. Hans Speidel byl účastníkem spiknutí proti Adolfu Hitlerovi. Během dalšího výslechu jiného účastníka spiknutí, plk. Hofackera, na gestapu vyšlo najevo, že v červenci spolu jednou Rommel a Speidel mluvili o nutnosti politického řešení války. Adolf Hitler, podporován ve svých obavách tajemníkem NSDAP Martinem Bormannem, pojal podezření, že i Rommel byl účastníkem spiknutí.

Maximum, jež mu mohli prokázat, je fakt, že o svém obecně vedeném rozhovoru s plk. Hofackerem, v němž se Hofacker nejspíše nezmínil, jaké politické řešení by mělo být přijato, neinformoval své nadřízené. Avšak skutečnost, že nepozoroval a neoznámil zapojení generála Hanse Speidela do odboje, mu značně přitížila.

Konec…

Během invazní bitvy v Normandii byl Rommel 17. července vážně zraněn při leteckém útoku britských stíhacích bombardérů, když jel v autě. V srpnu se vrátil do Německa, aby dokončil svou rekonvalescenci. Poté, co se Hitler dozvěděl o Rommelově kontaktu s červencovými spiklenci, nechtěl vytvořit spekulaci o v Německu velice populárním generálovi, který byl postaven před soud (a popraven) za to, že se Hitlerovi postavil. Místo toho poslal dva generály do Rommelova domu, aby mu nabídli možnost spáchat sebevraždu, než aby čelil veřejnému procesu (a možným následkům pro jeho rodinu).

Rommel se rozhodl tuto možnost využít a 14. října 1944 spáchal sebevraždu pomocí kyanidových pilulek. Oficiálně byl za příčinu smrti označen infarkt způsobený následky zranění ze dne 17. července 1944. Hitler nechal Rommelovi vypravit státní pohřeb se všemi poctami. Pohřben byl žehem, aby se německá vláda vyhnula případnému pozdějšímu obvinění z travičství.

Zajímavosti

Jeho syn Manfred Rommel (24. prosince 1928 – 7. listopadu 2013) byl německý politik příslušník Křesťanskodemokratické unie (CDU). V letech 1974 až 1996 působil jako starosta Stuttgartu. Rommelova politika byla popisována jako tolerantní a liberální a on sám byl jedním z nejoblíbenějších komunálních politiků v Německu. Byl držitelem řady zahraničních vyznamenání a přispěl k založení muzeí na počest svého otce. Je znám také pro své přátelství s Georgem Pattonem IV. a Davidem Montgomerym, syny dvou hlavních vojenských protivníků svého otce.

Vedle syna Manfreda měl i nemanželskou dceru Gertrud se svojí další, dlouholetou láskou Walburgou Stemmerovou, což dlouho držel v tajnosti. Jeho obraz visí na Stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk v Kalifornii. Ta má symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie. Mosheho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse, Jisra’ela Tala a Erwina Rommela.

Zdroje: 

WILLIAMSON, G. The German Commanders of World War II.

REUTH, J. Rommel: Konec jedné legendy. 

IRWING, D. Rommel: Liška pouště.