Rozsvítíme Česko aneb Když jeden večer dokáže propojit lidi víc než všechny statusy na sociálních sítích

Možná jste si všimli, že každoročně na konci listopadu začne v Česku kolovat jedna jednoduchá věta: „Jdeme rozsvítit světýlka?“ Na první pohled obyčejná prosincová tradice, ale přesto má zvláštní kouzlo. V době, kdy se dny krátí, zima se pomalu dostává ke slovu a lidé přežívají na kávě, punči a vánočních filmech, vzniká něco, co se dá jen těžko popsat: sdílený moment světla. Ať už jste doma, v parku, u stromku na náměstí nebo venku na balkoně, když se rozzáří malé lampičky, řetězy, lucerny nebo LED hvězdy, atmosféra zimních svátků se prostě objeví. Nenápadně, ale jistě.

Odkud se akce vzala a proč roste

Myšlenka „Rozsvítíme Česko“ není stará tradice jako kapr nebo Betlémské světlo. Je relativně nová a vznikla spontánně — nejprve na sociálních sítích, později už jako organizovaná charitativní výzva. Její kouzlo spočívá v tom, že neexistuje přesné pravidlo, kdy přesně a čím svítit. Lidé si vyberou den, domluví se s okolím nebo školou, zapálí světýlka a sdílejí atmosféru.

Loni se na akci podle odhadů zapojilo přes milion lidí — od škol přes obce až po seniory v domovech. Letos se očekává ještě větší účast, a to nejen díky komunitním událostem, ale i proto, že akci nově podporují média, některé neziskové organizace a dokonce i města.

Světla jako symbol — ne jen dekorace

Tato myšlenka se v dnešní době šíří poměrně rychle. Vánoční světla nejsou jen výzdoba. Jsou vizuálním signálem, že v zimě, tedy v období, kdy je tma brzo a nálada někdy padá nízko, existuje něco jako sdílená radost. Některé obce to pojaly i jako podporu charity. Lidé mohou poslat drobný příspěvek nadacím, které pomáhají dětem, zvířatům nebo lidem v nouzi. Světla najednou mají úplně jiný rozměr.

Česko a svět: nejsme sami

Podobné tradice existují i jiných zemích. V Norsku zapalují světla jako symbol vítězství nad zimní tmou. V Kanadě existuje tzv. „Light Parade“. V Japonsku jsou zimní světelné festivaly považované za nejkrásnější sezónní události. Ale český fenomén je jiný: vznikl od lidí. Není to tradice z marketingu nebo od města. Vyrostl z potřeby spojení — něco, čo často chybí v běžných dnech.

Účast veřejnosti se každým rokem navyšuje. Školy v tom vidí způsob, jak propojit děti i rodiče. Obce to berou jako komunitní rituál. A senioři říkají, že jim to připomíná časy, kdy se chodilo koledovat, jen moderněji. Je zajímavé sledovat, jak taková drobnost mění dynamiku zimy. Když se podíváte z okna a vidíte, že se světla rozsvěcují všude okolo, atmosféra zimních svátků se změní z individuálního rituálu na společný.

Když světélko není dekorace, ale pocit

Možná to znáte: první rozsvícený stromek doma není jen dekorace. Je to začátek období, kdy se zpomalí tempo, kdy lidé začínají plánovat pečení, dárky, volno a všechny drobnosti, které tvoří Vánoce. A právě akce Rozsvítíme Česko vytváří první společný signál — už to začalo. Zima už není jen období chladu a šera, ale čas, kdy se světla i nálady rozjasní.

Možná nejkrásnější myšlenka celé akce je tahle: není důležité, čím svítíte. Důležitý je okamžik. Letošní ročník už začal a pokud se zapojíte, nebudete sami. Rozsvítí se balkony, okna, ulice, zahrady, ale hlavně to, co se nedá popsat — společný pocit. Tak co? Už svítíte?

Zdroje: Rozsvítíme Česko, redakce