Proč má někdo každé oko jiné? Heterochromie jako vzácná zvláštnost, která fascinuje svět

Možná jste už někdy v tramvaji, na ulici nebo na sociálních sítích zahlédli člověka, který měl každé oko jiné. Jedno modré, druhé hnědé. Pohled, který vás přinutí se zastavit, podívat se znovu a říct si, jestli se vám to jen nezdá. Nezdá. Tento vzácný úkaz se jmenuje heterochromie a patří mezi ty zvláštní jevy lidského těla, které působí skoro až magicky. Přitom za ním stojí čistá biologie, genetika a někdy i drobné „nehody“ v těle.

Heterochromie: když se barvy očí neshodnou

Heterochromie znamená, že má člověk každé oko jinak zbarvené, případně že má jedno oko vícebarevné. Nejčastěji se setkáte s kombinací modrá–hnědá nebo šedá–hnědá. Podle odborných odhadů se tento vzácný úkaz vyskytuje zhruba u 1 % populace, možná i méně. Je to tedy opravdu malá skupina lidí, kteří takto výrazně vyčnívají z davu.

Z lékařského pohledu jde o rozdílné množství melaninu v duhovkách. Melanin je pigment, který ovlivňuje barvu očí, vlasů i pokožky. Když ho má každé oko jiné množství, vznikne právě heterochromie. Někdy je přítomná už od narození, jindy vznikne až během života.

Je heterochromie nebezpečná?

Ve většině případů ne. Vrozená heterochromie je čistě estetická zvláštnost a člověk s ní obvykle vidí úplně normálně. Neznamená to horší zrak, slabší oko ani žádné skryté onemocnění. Pro mnoho lidí je to spíš „poznávací znamení“ než zdravotní komplikace.

Získaná heterochromie ale může vzniknout například po úrazu oka, zánětu, operaci nebo v souvislosti s některými onemocněními. V takovém případě už lékaři doporučují vyšetření, aby se vyloučil vážnější problém. To už ale nemá s těmi „magickými“ různobarevnými očima tolik společného – je to spíš medicínská záležitost.

Slavní lidé s různobarevnýma očima

Heterochromie vždy přitahovala pozornost i ve světě slávy. Jedním z nejslavnějších příkladů je David Bowie, u kterého si lidé dlouhá léta mysleli, že má každé oko jiné. Ve skutečnosti šlo o následek starého poranění oka, které způsobilo trvale rozšířenou zornici, a oči tak působily různě barevně.

Dalšími známými osobnostmi s heterochromií jsou například herečka Mila Kunis nebo modelka Kate Bosworth. Právě v jejich případě si lidé často všimnou očí až na druhý pohled – a od té chvíle se na ně už dívají úplně jinak.

Jak se s tím žije: pocit výjimečnosti i nepříjemné otázky

Lidé s heterochromií často říkají, že si už vstupy do místnosti bez komentáře téměř neumí představit. Někdo obdivuje, jiný zírá, další se ptá, jestli nejde o barevné čočky. Pro někoho je to lichotka, pro jiného únava z neustálých dotazů.

Jedna žena s různobarevnýma očima to popsala tak, že celý život balancuje mezi tím, že je „ta zajímavá“ a zároveň „ta divná“. Na jedné straně obdiv, na druhé straně zvědavé pohledy, které nemizí ani v dospělosti. Člověk si tak zvyká být středem pozornosti, aniž by o to vždycky stál.

Jak se na různobarevné oči dívají jiné kultury

V některých kulturách jsou lidé s heterochromií považováni za výjimečné, někdy dokonce za duchovně nadané. Ve starých legendách se objevují jako nositelé „dvou světů“ – jeden pohled patří lidem, druhý bohům nebo duchům. V jiných obdobích naopak působili podezřele a vzbuzovali nedůvěru.

Dnes se pohled na tento vzácný jev těla spíš posouvá k obdivu a fascinaci. Sociální sítě tomu jen pomohly. Různobarevné oči se staly fenoménem, který se často objevuje na fotografiích, ve videích a módních kampaních.

Dědí se heterochromie?

Ve většině případů ano, alespoň částečně. Pokud má jeden z rodičů heterochromii, zvyšuje se pravděpodobnost, že se objeví i u potomka. Nejde ale o jednoduché pravidlo, které by fungovalo jako barva vlasů. Genetika je v tomto směru složitější a často překvapí i lékaře.

Zajímavé je, že se s heterochromií častěji setkáte i u zvířat, zejména u koček a psů. Tam už lidé tuto zvláštnost většinou berou jako něco krásného a výjimečného, u lidí si na to stále trochu zvykáme.

Vidí lidé s heterochromií normálně?

Ano, ve drtivé většině případů vidí úplně stejně jako kdokoliv jiný. Barva očí nemá přímý vliv na ostrost zraku. Rozdíl je čistě vizuální na pohled zvenčí, ne ve funkčnosti.

Pokud ale heterochromie vznikne náhle, třeba po úrazu nebo zánětu, může být změna barvy signálem, že se v oku něco děje. V takovém případě už nejde o zajímavost, ale o důvod k návštěvě odborníka.

Proč nás různé oči tolik přitahují?

Možná je to vrozená lidská zvědavost. Cokoliv vybočuje z běžného průměru, nás přirozeně přitahuje. Stejně jako asymetrické rysy, pihy nebo netradiční vlasy. Heterochromie působí jako malý vizuální paradox – čekáte symetrii, ale dostanete překvapení.

Je to podobné jako u podzimních přírodních jevů, kdy vás zaujme strom, který má polovinu listí žlutou a druhou zelenou. Něco je jinak, ale přesto to dává smysl. I to možná vysvětluje, proč se na různé oči tak rádi díváme. Jak moc vzácné to ale je? Znáte někoho s takovýma očima? Já třeba hned dva lidi.

Dnes žijeme v době, kdy se z drobného detailu může stát virální novinka během pár hodin. Heterochromie patří mezi ty zvláštnosti, které se dobře sdílí, fotí, komentují a obdivují. Lidé s každým okem jiným jsou často vyhledáváni fotografy, módními značkami i filmaři.

Z něčeho, co kdysi vzbuzovalo rozpaky nebo dokonce strach, se stal estetický fenomén. A přesně to ukazuje, jak moc se náš pohled na jinakost změnil.

Vzácný úkaz, který připomíná, že dokonale stejní nejsme

Heterochromie není nemoc, není vada, není ani nadpřirozený dar. Je to jen připomínka toho, že tělo nefunguje podle dokonalých šablon. Každý člověk nese nějakou drobnou odchylku, jen ne každá je tak viditelná na první pohled.

A možná právě proto nás různé oči tolik fascinují. Jsou viditelným důkazem toho, že odlišnost může být krásná, zajímavá a inspirovat k otázkám. Ne k odsuzování, ale ke zvědavosti.

Zdroje: National Eye Institute, Grand Optical, Mayo Clinic