Proč jsou Češi posedlí supermarketovými akcemi: Fenomén -50 %, sbírání samolepek a lov na levnější máslo

Všimli jste si, že když se na internetu objeví oznámení typu „Lidl má čokoládu o 60 % levnější“, vypadá to, že se probudí nějaký starý evoluční instinkt? Není to jen nákup. Je to lov. V říjnu, když začnou podzimní akce, katalogy zaplaví poštovní schránky a před Kauflandem už v šest ráno stojí fronta — člověk si někdy připadá, jako kdyby šlo o vstupenky na koncert, ne o máslo. Ale proč je to tak silný jev?

Když sleva není sleva, ale úlovek

Možná to začalo nenápadně — obyčejná slevová samolepka v Bille, body do Albertu, sbírání figurek v Penny Marketu. Jenže pak se to zvrtlo. V tu chvíli už nešlo jen o nákup. Šlo o pocit vítězství. Jako kdyby vás někdo poplácal po rameni a řekl: „Tohle bys za plnou cenu nekoupil, ale podívej — chytré hlavy šetří.“ A člověk si v tu chvíli připadá dobře, téměř strategicky.

Zvlášť když pak vypne reklamy a otevře aplikace jako Kaufland Card, Lidl Plus nebo Tesco účet a sleduje, jak mu po každém nákupu naskakují body. To slovo „body“ je samo o sobě magické. Bod není koruna. Bod je potenciál. Bod je čekání na budoucí odměnu, která — realisticky — může být i hadr na nádobí nebo sleva na čokoládu, kterou jste nikdy nejedli. Ale to nevadí. Hlavní je, že systém funguje.

Kolektivní sport, který nikdo nevyhlásil

Česko má podzimní fenomén: houbaření venku a slevové hledačství uvnitř. V obou případech si lidé užívají ten pocit — najdu, nebo ne? V lese to znamená košík plný hříbků. V supermarketu to znamená sýr za polovinu a pocit, že jste o krok před inflací.

A pak je tu další věc — sdílení úspěchu. Facebookové skupiny, kde lidé píšou věty typu: „Albert, Praha 4 — Latté vanilka za 14,90. Zbývá posledních 8 kusů.“ Pod tím 312 komentářů a jeden člověk, který napíše: „Už tam nejsou, dík za nic.“

Člověk má pocit, že sleduje dokument o přírodních jevech, kde se stádo zvířat přesouvá podle zdroje potravy, jen tentokrát jde o mléko, sušenky a někdy i dárkovou kartu.

Když akce přeroste realitu

Každý to zná. Vlezete do obchodu pro jednu věc. Opravdu jen jednu. A pak vidíte regál s velkou cedulí: „Koupíte-li tři, zaplatíte jako za dvě.“ Nechcete tři. Nikdy jste nechtěli tři. Ale najednou se vám zdá, že nevzít je by byla chyba století. Možná ani to nepotřebujete. Ale mozek říká: „Tohle je chytrý nákup. To je racionální.“ A pak odcházíte domů s dvanácti jogurty, které je třeba spotřebovat do tří dnů, jinak začnou v lednici žít vlastním životem.

Muži taktizují. Senioři vyhrávají

Je fascinující sledovat generace u pokladen. Lidé kolem třicítky hledají mobil, aby načetli zákaznickou kartu. Jenže aplikace v tu chvíli zamrzne. Internet nefunguje. Pokladna tlačí čas. Za vámi už někdo teatrálně vzdychá.

A do toho stojí babička v béžovém kabátu, která už má slevové kupony vystříhané z papíru, svázané gumičkou a přesně ví, která platí na máslo a která na šunku. Zaplatí, odejde — a vy víte, že tohle není náhoda. To je disciplína. Možná až fenomén.

Když sleva nefunguje, přichází frustrace

A pak jsou situace, které by člověk nejraději hodil do koše i s účtenkou. Člověk se chystá, má kartu, ví o akci, jde do obchodu — a nic. Regál prázdný. Cedule pryč. Prodavač pronese větu, která zabolí: „To bylo ráno. Teď už není.“ V tu chvíli člověk stojí mezi jogurty a přemýšlí o smyslu existence.

Jednou jsem šla do obchodu jen pro kávu. A protože byla akce, vzala jsem rovnou dvě. U pokladny jsem zjistila, že sleva platí jen se zákaznickou kartou. Neměla jsem ji. Říkala jsem si, že to je blbost. Tak jsem si ji stáhla. Jenže registrace se neotevřela. Aplikace napsala větu, která zněla skoro filozoficky: „Server je momentálně nedostupný. Zkuste to později.“ Stála jsem tam, držela dvě kafe, cítila porážku a přemýšlela nad tím, kdy se nakupování stalo vědomostním sportem.

Pomáhá AI? Ano — někdy až moc

Teď přichází další vlna fenoménů — aplikace, které samy porovnávají letáky, ukazují nejlepší ceny a doporučují, kde dnes najdete nejlevnější kuře, sýr nebo šumivé víno.

AI sleduje trendy, předpovídá akční období a radí, kdy koupit drogerii, kdy máslo a kdy mandarinky. Trochu to působí jako moderní verze počasí: „Zítra očekáváme velkou slevovou frontu v Penny Marketu. Doporučujeme přijít dřív.“ A je vlastně zvláštní uvědomit si, že nakupování — obyčejná věc — se proměnilo v mikrostrategii.

Ale proč to děláme?

Možná je to nostalgie — vyrůstali jsme v době kuponů, sbírání bodů a papírků k hrnkům. Možná je to psychologie — sleva není jen cena, ale pocit, že jsme něco vyhráli. A možná je to prostě jen zábava. Malý každodenní adrenalin, který nijak nebolí. A když to přeženeme? Doma máme skříň s věcmi, které jsme koupili ne proto, že jsme je chtěli, ale protože „bylo by hloupé to nevzít“.

Zdroje: Redakce (úvaha autorky), Forbes