Přistání na Měsíci aneb Česká zkušenost z přímého přenosu v USA

Přistání na Měsíci v roce 1969 připoutalo před více než 55 lety miliony lidí po celém světě k jejich televizorům. Pro Čechy a Slováky měla tato historická událost zvláštní, hořkosladkou příchuť. Pouze dva čeští novináři měli jedinečnou příležitost informovat o letu Apollo z USA i z Prahy.

Karel Pacner 

Necelý rok po invazi armád Varšavské smlouvy, která rozdrtila Pražské jaro, neúspěšný pokus o reformu komunismu, uplynul. Československo bylo však v létě 1969 stále relativně svobodné, i když nové komunistické vedení již utahovalo šrouby společnosti. Živý přenos letu Apollo 11 byl tak jedním z posledních závanů svobody, než se totalitní režim znovu ujal svého sevření. Karel Pacner byl tehdy mladým novinářem, něco po třicítce, a pracoval pro český deník Mladá fronta. Jeho hlavní specializací byly právě informace o průzkumu vesmíru a byl zcela odhodlaný, co nejrozsáhleji informovat o přistání na Měsíci:

“V lednu 1969 Američané oznámili, že se v červenci téhož roku konečně vydají na Měsíc. Zeptal jsem se tedy svého šéfredaktora, zda by mi mohl cestu zařídit. Řekl: „Samozřejmě, že si s vedením promluvím a postarám se o to. Naše noviny, Mladá fronta, ještě nebyly pod žádným politickým dohledem. Vedení s mým úkolem okamžitě souhlasilo. Jediným problémem byly peníze.“

„Zavolal mi zástupce vedoucího pro finance a zeptal se: „Opravdu potřebujete 500 dolarů? Uvědomujete si, co to znamená pro náš rozpočet?!“ A já mu řekl: „Poslouchejte, oba víme, že za ty tři týdny v USA bych měl dostat mnohem víc.“ Tak se dokonce omluvil a tím skončily všechny problémy,” uvedl ve svých vzpomínkách Karel Pacner.

 Cesta do USA

Karel Pacner pak odletěl do Washingtonu, kde se setkal se svým přítelem Jiřím Dienstbierem, zpravodajem Československého rozhlasu v USA. Společně se vydali na Floridu, kde byli svědky startu Apolla 11. Karel Pacner horečně posílal zprávy telexem (dálnopisem), což bylo v té době nejrychlejší dostupné spojení. Čtení zpráv po telefonu by bylo příliš drahé. Poté, co byl svědkem startu Apolla 11, cestoval do Houstonu – Centra pilotovaných kosmických letů, kde sídlilo řízení mise. Zde nastal nečekaný problém:

“Neměl jsem s sebou žádný psací stroj. Myslel jsem si, že jich bude v tiskovém středisku spousta, ale když jsem dorazil, všechny už byly rezervovány pro ostatní reportéry. Měl jsem štěstí, že jsem se setkal s profesorem Paulem Campbellem, který byl tehdy děkanem Vojenské lékařské fakulty v Tucsonu. Setkal jsem se s ním v květnu 1969 v Praze, kde se zúčastnil zasedání Výboru pro vesmírný výzkum neboli COSPAR.“

„Řekl jsem mu o svých potížích, a on odpověděl: „Jen dvě míle odtud je další tiskové centrum, v hotelu King. Zorganizovaly ho soukromé společnosti, které pracovaly na programu Apollo a raketách Saturn. Je tam spousta psacích strojů, a navíc se tam můžeš najíst zdarma. Proč bys tam nejel, když můžou ostatní, no ne?“

Přistání 

Spokojený a dobře najedený Karel Pacner tedy čekal na historický okamžik. Na místě bylo asi 600 novinářů. Většina médií se rozhodla, že samotné přistání bude možné sledovat z živého televizního přenosu, který NASA poskytovala zdarma. Koneckonců, skutečná „akce“ se odehrávala asi 400 000 kilometrů od Země. Karel Pacner nicméně co nejlépe využil pravidelných podrobných briefingů NASA a exkurzí po centru. Pro sledování přistání měli v tiskovém středisku monitory a speciální kino s obrovskou obrazovkou:

“Když nastal čas prvního kontaktu astronautů s Měsícem, seděli jsme v kině. Co bylo docela vtipné, nejdřív jsme viděli obraz vzhůru nohama. Ale po chvíli to technici NASA upravili. Takže jsme tam seděli a poslouchali veškerou živou komunikaci mezi astronauty Neilem Armstrongem a Buzzem Aldrinem, který mu pomáhal dostat se z lunárního modulu. Pak Armstrong pronesl ta památná slova o malém kroku pro člověka a obrovském skoku pro lidstvo. Ozval se ohromný jásot.“

„Všichni reportéři se navzájem dotazovali v různých jazycích: „Co si o tom myslíte?“ Nějakou dobu nebylo možné ani sledovat procházku po Měsíci. Ale po nějaké době veškerý hluk utichl a my jsme mohli znovu sledovat astronauty, jak objevují Měsíc. Byla to atmosféra vítězství západního světa. Nikdo otevřeně neřekl, že Sovětský svaz právě prohrál závod o Měsíc, ale všichni to tak cítili.”

Další zajímavosti 

Během návštěvy USA se Karlu Pacnerovi podařila krátká návštěva města Los Alamos v Novém Mexiku. Je známé především jako jedno z hlavních míst vývoje a vzniku atomové bomby. Hlavního cíle projektu Manhattan během druhé světové války (kódové označení Site Y). V roce 1943 zde proto vznikla laboratoř, kterou řídil “otec atomové bomby” Robert Oppenheimer. Její současný název je Národní laboratoř Los Alamos. Následně nastal pro Karla Pacnera čas, vrátit se do Československa.

Karel Pacner zemřel v dubnu 2021. Během svého života se stal prominentním a velmi plodným novinářem a spisovatelem na téma vesmírného výzkumu a historie zpravodajských služeb. Za svou práci získal mnoho ocenění. Avšak možnost a zážitek informovat o přistání na Měsíci přímo ze Spojených států byl jeho největší ze všech. A za velké štěstí považoval, že se to stalo právě tehdy. „Musím říct, že kdyby Američané přistáli na Měsíci jen o měsíc později, v srpnu a ne v červenci, sotva bych se tam mohl dostat,” uvedl ve své knize.

Jan Kolář

Dalším Čechem s jedinečnými vzpomínkami na přistání na Měsíci je Jan Kolář. Vedl Českou kosmickou kancelář (vznik roku 2003), která však bohužel zanikla v loňském roce 2024. V roce 1969 jako mladý nadšený odborník komentoval živý přenos z přistání na Měsíci ve studiu Československé televize:

“Byla to skutečně globální událost. Nemyslím si, že se něco takového stane znovu. Nemůže se to opakovat, alespoň ne v takovém nadšení a ohromení, jako tehdy. Poprvé lidé z této planety letěli, přistávali a chodili po jiném nebeském tělese. Byl to historický okamžik, který bude navždy zaznamenán ve všech knihách, encyklopediích atd. Děti se o tom budou učit ve škole, stejně jako teď. Přál bych si, aby mladá generace měla takovou zkušenost, ale obávám se, že ji mít nebudou. Jsem opravdu rád, že jsem v té době žil a měl možnost být alespoň malou součástí toho všeho.”

Ačkoli v pozdějších letech Československá televize vysílala několik dalších přistání na Měsíci živě, v následujících letech se zabývala téměř výhradně sovětskými vesmírnými lety. Další americké úspěchy byly prezentovány spíše jako pouhá poznámka pod čarou než jako hlavní zpráva.

Zdroje: KASÍK, P. Historie kosmického výzkumu., PACNER, K. Život novináře aneb To je ten, co byl na startu Američanů na Měsíc., Archiv České televize.