Příděly jídla během války aneb Jak Jack Drummond se svým systémem zachránil Británii před hladem

Války nejsou nic pěkného. Během nich trpí zejména obyčejní lidé. Je tomu tak v současném rusko-ukrajinském konfliktu a bylo tomu i za druhé světové války. Ta byla náročná zejména z hlediska zásobování obyvatelstva jídlem. Stejně jako u nás byly i ve Velké Británii potraviny na lístkový příděl. Jak to fungovala a kdo za tím stál?

Situace v Británii za války

Když zalistujete v paměti a na dobu, kdy jste se ve škole učili v dějepisu o Británii, tak si možná vzpomenete na jména Winstona Churchila. O něm ale nyní řeč nebude. Tento ostrovní stát byl během druhé světové války obléhán, protože Adolf Hitler si za cíl stanovil Brity vyhladovět. Před válkou Británie dovážela asi 22 milionů tun potravin za rok, což byly dvě třetiny její celkové potřeby.

Jenže nacistické Německo do severního Atlantiku vyslalo své ponorky, které měly za úkol potápět konvoje britských lodí se základními potravinami za Kanady a USA. Kvůli tomu jejich dovoz kles na polovinu na pouhých 11,5 milionu tun. To ovšem bylo nemilé a zemi hrozilo, že řada lidí zažije hlad.

Kdo byl Jack Drummond

Když vypukla druhá světová válka, vzniklo v Londýně ministerstvo potravin, do kterého byl pozván jako odborník na výživu a hlavní poradce britský vědec Jack Drummond. Ten už ve 30. letech 20. století publikoval ve své knize The Englishman´s Food své vědecké analýzy škod, jež způsobila veřejnému zdraví neznalost toho, jak výživa vlastně funguje. Důležitou osobou, se kterou na vědecké knize spolupracoval, byla Anne Wilbrahamová, jeho budoucí druhá manželka.

Byl to Jack Drummond, kdo pojmenoval vitamíny A, B a C. Ve svých 31 letech se stal prvním profesorem biochemie na University College London. Kniha The Englishman´s Food byla přelomová v tom, že ukázala, jak důležitá je vyvážená strava, zaručená celé populaci, pro sociální spravedlnost. Přišel na paradox, který spočíval ve skromné stravě nižších vrstev společnosti, v níž chyběly základní potraviny, a ve stravě privilegované vrstvy, která se přejídala škodlivými potravinami typu tučné maso, zvěřina, sladkosti.

Příděly jídla během války

Druhá světová válka dala Jacku Drummondovi příležitost, aby své vědecké poznatky převedl v praxi. Potraviny byly na přídělovou kartu s kupony připomínajícími poštovní známky. Každá rodina ji dostala a na jejím základě jídlo čerpala. Kromě toho byla přídělová strava doplňována tím, co si lidé sami vypěstovali. Obdělávaná byla dokonce i půda ve městech, aby nic nepřišlo nazmar.

Základní potravinou se stal tzv. Woolton Pie, koláč bez masa, jenž svůj název získal po ministru potravin, lordovi Wooltonovi. K jeho přípravě byl zapotřebí květák, tuřín, mrkev, ovesné vločky, pšeničná mouka a tmavý extrakt z pivovarských kvasnic.

Na jednu osobu obsahovala typická týdenní dávka potravin asi 113 g šunky a slaniny, 56 g másla a sýra, 113 g margarínu, 225 g cukru, trochu masa, čaje. Měsíčně bylo možné získat asi 1,4 l mléka a balíček sušeného odstředěného mléka, vejce, balíček sušených vajec. Každé dva měsíce byl nárok na 450 g džemu.

Díky potravinám na příděl nezažili lidé ve Velké Británii během druhé světové války hlad. Potravinové karty fungovaly až do roku 1954, kdy byly zrušeny. Je zajímavé, že ačkoliv byly příděly přísné, po zdravotní stránce byli na tom Britové za války lépe než v době po ní.

Podivná smrt celé rodiny

Za svou vědeckou práci byl Jack Drummond povýšen do šlechtického stavu. Vysokého věku se ale nedožil. Zemřel za podivných okolností ve svých 61 letech společně s manželkou a tehdy desetiletou dcerou, když se v roce 1952 vydali na dovolenou do francouzské Provence. Ona a žena byli zastřeleni a dítě ubito k smrti.

Z činu byl obviněný Gaston Dominici, místní rolník, a odsouzen k smrti gilotinou. Trest mu byl následně zmírněn na doživotí. Jeho vnuk Alain Dominici po celý svůj život bojoval za nevinu svého dědečka.

Zdroj: storicang.it, nationalgeographic.cz, wikipedia.org